TOP 6: Vybíráme nejlepší tituly na knižním trhu

ŽEBŘÍČEK ZA LEDEN-ÚNOR: PrahaIN.cz nabídne svým čtenářům pravidelný přehled té nejlepší literatury za dané období. Tentokrát jsme se zaměřili na leden a únor 2023. Do našeho zorného pole spadá vše s výjimkou literatury pro děti. Aktuální žebříček vychází ze subjektivního hodnocení autora materiálu.

Pavel Janoušek a kolektiv: Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava

Cílem knihy nakladatelství Academia je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

PrahaIN.cz staví zmíněný titul na první místo žebříčku. Vědec Pavel Janoušek se sice literárním dějinám naší vlasti věnoval i v minulosti (Dějiny české literatury, Academia, 2007-2008), ovšem v případě této velkoformátové publikace roztáhl křídla znalostí na mnohem širší pole. Kromě literatury se titul zaobírá myšlením o ní, literární vědou i periodiky, poezií, slovenskou tvorbou v rozhlase a kinematografií. Z celkového pohledu jde o mimořádný přínos pro zaujaté čtenáře, stejně jako pro magisterské nebo doktorandské programy. Většina znalých si při pohledu na obsáhlé dílo vybaví Kroniku protektorátu (Jiří Padevět, Academia, 2021) nebo nepřekonatelnou Literární kroniku první republiky (Petr Šámal, Academia, 2019).

Victor Sebestyen: Lenin. Osobnost, ideologie, teror

Sebestyenova kniha o Leninovi je vzorem politického životopisu pro široké publikum. Historická přesnost se v textu vyváženě spojuje s beletristickou živostí a napínavostí, aniž by se autor musel uchylovat k psychologickým spekulacím nebo pompézním generalizacím. Výsostný homo politicus je v Sebestyenově portrétu předveden v úplnosti, včetně svých primitivních či monstrózních rysů, ale bez velkohubých ideologických soudů. Sebestyen rozhodně není Leninovým apologetou, má však k osobnosti portrétovaného dostatek respektu na to, aby výsledkem nebyl dvourozměrný žalovatelský plakát.

Důvody, proč PrahaIN.cz zařadila knihu mezi nejlepší tituly začátku roku, jsou dva. Výše zmíněná kombinace literatury faktu (včetně poznámek pod čarou a výběrové bibliografie) s beletristickým akcentem. Lenina nelze číst souvisle, je plný detailů a řady neznámých skutečností. Což je druhý důvod. Victor Sebestyen, který v minulosti přispíval i do deníku The New York Times, šel do takové hloubky, jakou bychom mohli v České republice zmínit snad jen v souvislosti s knihou Prezident lidskosti: Životní příběh Emila Háchy (Vít Machálek, Academia, 2020).

Knihu vydává nakladatelství Maraton.

Carmen Mola (alias Jorge Díaz, Agustín Martínez a Antonio Mercero): Obřad

Seznamte se, Elena Blancová. Přes den policejní inspektorka pronásledovaná minulostí, v noci femme fatale se slabostí pro grappu a karaoke. Se svým týmem musí vyřešit nebývale brutální vraždu ženy, která měla těsně před svatbou. K podobně rituálnímu zločinu došlo i před sedmi lety, jenže pachatel si dosud odpykává trest. Existují tedy dvě možnosti: buď má následovníka, anebo je uvězněn nevinný. Ve strachem svíraném Madridu to začíná vřít a Elenu čeká nejedna horká chvilka.

Titul vydala Kniha Zlín (Albatros Media) v edici TOP thriller. Toto označení neberte na lehkou váhu. V minulosti pod ním vycházel Bernard Minier, Samuel Bjørk i Søren Sveistrup. Román má necelých 400 stran, ze španělštiny ho přeložila Anna Melicharová a přečtený ho budete mít za dva dny. PrahaIN.cz knihu vybrala ze tří důvodů. Prvním je bravurní zvládnutí látky. Druhým nenásilný vhled do problematiky menšin ve Španělsku. Třetím je závěr, skvěle připravený pro pokračování.

Ljudmila Ulická: Jákobův žebřík

Praha-Bubny... Tolik k názvu pro všechny, kteří se o symboliku biblického příběhu zajímají. Stejně jako memento druhé světové války, ani Ulické román nebude k smíchu. Vydává ho Paseka.

Píše se rok 1975 a moskevská scénografka Nora Osecká pohřbívá svou babičku Marusju. Z jejího bytu si odnese truhličku s rodinným archivem. Jeho první položky začal psát v roce 1911 kyjevský židovský intelektuál Jakov Oseckij, když posílal dopisy své nevěstě Marusje. Příběhy vnučky a jejího dědečka se v sobě zrcadlí a postupně se přibližují. Přidávají se k nim osudy dalších generací a množství vedlejších postav. Všechny dohromady vypovídají o tom, jaké katastrofy v posledních více než stech letech probíhaly na území postupně zanikajícího ruského impéria, počínaje židovskými pogromy v Kyjevě přes stalinské represe, konče válkou v Jižní Osetii.

Rozsáhlý (568 stran) román přeložila z ruštiny Alena Machoninová. Při jeho četbě budete zpočátku oscilovat mezi současností (1975) a minulostí, tedy se budete vracet na začátek 20. století. Vypravěčský styl se mění podle mluvčího a autorka záměrně upozaďuje svou výraznou osobnost. O čemž mimochodem svědčí její konstantní kritika Putinova režimu, díky čemuž nyní žije v Německu. Nakladatelství Paseka se na její práci soustředí dlouhodobě. V tomto směru doporučím Zelený stan i Případ Kukockij. Pokud má někdo hlubší zájem o podobnou tvorbu, jistě zaznamenal i české překlady Světlany Alexijevičové a Vladimira Sorokina (Pistorius & Olšanská).

TOP 6 Pavel Janoušek a kolektiv: Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava (Academia) Ljudmila Ulická: Jákobův žebřík (Paseka) Victor Sebestyen: Lenin. Osobnost, ideologie, teror (Maraton) Jack Kerouac: Kniha snů (Argo) Carmen Mola: Obřad (Kniha Zlín) Jukio Mišima, Život na prodej

 

Jack Kerouac: Kniha snů

Modla, symbol. A určitě by se našla i jiná slova k ikoně beatnické generace, jejíž život v sedmačtyřiceti letech ukončila vlastní minulost. Kerouac není v českém prostředí ničím novým. Nejslavnější román Na cestě vyšel v ODEONu už v osmdesátých letech. Nenapodobitelně ho přeložil Jiří Josek a úvodním slovem doprovodil Martin Hilský. Další díla předcházela (Říjen v železniční zemi) i následovala (Mag, Podzemníci). Autorova tvorba je ovšem dlouhodobě spojena s nakladatelstvím Argo. O překlad aktuálního vydání Knihy snů se postarala Lucie Simerová. Edici Kerouacových spisů řídí anglista Petr Onufer.

Kniha snů zaujímá v celku autorova díla zvláštní postavení. Setkáváme se v ní sice s ním i s postavami, které známe z ostatních próz (Sal Paradis, Marylou, Carlo Marx a další), vše je ale nahlíženo prismatem snu. Tento experimentální román sestává výhradně ze zápisů snů, jež Kerouac pořídil v letech 1952–1960. „Spontánní psaní“ je tu snad ještě spontánnější než obvykle, jelikož se osvobozuje od každodenní reality a nechává se omezovat pouze autorovým nevědomím. Respektive tím, co je z něj autor schopen a ochoten zveřejnit.

PrahaIN.cz řadí Knihu snů do přehledu nejlepších titulů začátku roku ze dvou důvodů. Prvním je „její“ automatický text, styl, který posléze inspiroval desítky jiných spisovatelů a který ani po letech neztrácí na vytříbenosti. A druhým je jistý pocit, že zástupci beatnické generace mizí z hledáčku nastupujících čtenářů. Jen se zeptejte dvacetiletých, co napsal Gregory Corso nebo Lawrence Ferlinghetti. A jestlipak je vůbec znají… Doplňme, že na sklonku února Argo vydalo ještě útlou a hodně citlivou Vizi Gerarda, tentokrát v překladu Víta Penkaly. Než se do ní pustíte, mějte přehled o autorově životě, dost vám při čtení pomůže…

Jukio Mišima, Život na prodej

Z hlavy si vybavím prakticky jen tři japonské spisovatele. Každý z nich je fenomén. Jsou jimi Kóbó Abe, Jukio Mišima a samozřejmě Haruki Murakami. Ačkoli se asijské literatuře soustavně nevěnuji, soudím, že poslední zmíněný má citelně největší přesah. Důvodem pro zařazení Života na prodej není ani tak pochvala za zdárný překlad a fokus „jinam“. Důvodem je funkce, kterou kniha paradoxně plní. A tou není nic jiného než odhlédnutí od současnosti. Příběhem budete pár dnů žít, budete se na něj těšit a nebudete u něj přemýšlet. Zbaví vás alespoň na chvíli vlastních myšlenek.

Po neúspěšném pokusu o sebevraždu mladý úředník Hanio Jamada nabídne svůj život na prodej formou inzerátu v tokijském bulvárním deníku. Brzy se začínají ozývat různí zájemci se stále bizarnějšími nabídkami. Jak se sluší a patří pro četbu na pokračování, Mišima na rozdíl od zdlouhavých ušlechtilých úvah, které používá ve svých „seriózních“ románech, napsal tuto novelu formou rychlého sledu krátkých kapitol, ve kterých se hlavní hrdina dostává do řady absurdních situací s atmosférou, která snese srovnání s Tarantinovým Pulp Fiction. Hlavní postavu se v tomto případě sluší nazvat antihrdinou.

Věty jsou díky zkušenému Janu Levorovi (upozorním na jeho překlad povídek Tělo ženy, Mladá fronta, 2005) chutné. Jiné přídavné jméno se mi k látce nehodí. Kniha je směsicí humoru, divnosti i satiry. Především je ale o životě. Což zní v kontextu způsobu autorova odchodu z tohoto světa vyloženě blbě, ale je to tak… Vydalo Argo.

PrahaIN.cz děkuje jednotlivým nakladatelům za poskytnutí titulů.