foto: Libor Šprysl pro PrahaIN.cz/Setkání v muzeu
REPORTÁŽ: Trampové opanovali s výstavou věnovanou století českého trampingu Národopisné muzeum Národního muzea ve velkém poprvé už v roce 2018. Od té doby se ale klasicistní Letohrádek Kinských, stojící na úbočí někdejších vinic Petřína v Kinského zahradě, „zazelenal“ ještě několikrát.
„Tramping má jako český fenomén v muzeu stále dveře otevřené,“ připomněl kurátor Etnografického oddělení Národního muzea Jan Pohunek, který má mimo jiné právě tramping ve své gesci, a nepochybně tak uklidnil všechny účastníky muzejního zpívání.
Zajímavé bylo, jak silná výprava žen a mužů v zelených oděvech dorazila z Moravy, zatímco Pražáka, aby člověk pohledal. „Všechno, co od vás Národní muzeum dostává, slouží ať už k přípravě knih, nebo k expozičním projektům, které chystáme,“ pokračoval Jan Pohunek s trampskou přezdívkou Přebral. Poté prozradil přítomným i jednu archivní zajímavost: kolem jezírek nedaleko letohrádku se podle policejních zápisů konaly v padesátých letech potlachy, a to nejen pražských trampů. „Proto vás prosím, cokoli, co připomíná historii českého trampingu, vítáme s nadšením. Informací není nikdy dost!“
Po tomto ujištění opadla zvědavost mužů a žen, z nichž mnohým se blíží osmý křížek, co se děje s exponáty, které ve spolupráci s Trampským muzeem muzeu svěřují. Úvod muzicírování byl proto věnován všem, kteří se už vydali na nebeský vandr a drží místo svým kamarádům. „Hlavně ty knihy vydávejte rychle,“ ozvalo se z publika. „Vidíte přece, kolik nám je, ať si ještě stihneme počíst.“
Jan Pohunek se usmál a s nadhledem představil svou malou dceru: „Dorůstají nám noví čtenáři, není se čeho bát!“
Síla setkání i muziky
Akci si nenechala ujít ani ředitelka muzea Zuzana Strnadová, která připomněla i další aktuální expozice. Největší pozornost vzbudila zmínka o výstavě Slasti a neřesti, nedávno představené v České televizi. Přítomní pánové dobře věděli, o čem je řeč.
Zpívání v muzeu je setkáním pamětníků světových potlachů v Americe či Austrálii i milovníků ryze českých pochoutek. Před restaurací čekaly na stolech chleby se sádlem a škvarky, aby bylo co zakousnout k pivu i k panáčku. O muziku se postaraly kapely Podobni zvěři, zahrál Hoboes Revival Alva a po nich Pozvolná smrt.
Nejvíc nás zaujali swingově přesní a sehraní Hoboes Revival Alva. Neplánovaně dorazil také Áda Vostrý se svou ženou, legendární Lenkou Slabou, aby přidal další dávku písniček. Lenku si mnozí pamatovali z jihočeských Nezmarů či ze Spirituál kvintetu.
V pozdním večeru, spíš už začínající noci, došlo na tradiční zalomení palců a rozchod zpěváků na všechny strany. Na rozloučenou si ještě připomínali, které akce letos musí stihnout a kde se na cestách po republice potkají. Zatímco při příchodu si mnozí vyprávěli hlavně o nemocech a bolavých kloubech, po zpívání sršeli elánem a nadšením. Znovu se potvrdilo heslo festivalu Porta: Hudba je lék - Porta je nejlepší apatyka. I hudba v letohrádku měla léčivou sílu.