Tři knihy pro nejnáročnější: Giraud, Yanagihara a Rudčenková

PrahaIN.cz pravidelně přináší takzvané knižní okénko. V něm se soustředíme zejména na beletrii a literaturu faktu. Samostatnou kapitolu v tomto ohledu tvoří proslulý ODEON. Na devátý měsíc letošního roku si připravil řadu novinek. Všechny lze označit jako strhující, přitom velice těžké. Pro začínají čtenáře budou představovat oříšek. Pro zkušené balzám na duši.

Román Žít rychle vznikl z šoku i posedlosti jeho francouzské autorky Brigitte Giraud. Ve chvíli, kdy se s mužem a malým synem stěhovala do nového domova, do vysněného domu, přišel životní zlom. Dvacet let pak pátrá a nachází osudové náhody, které způsobily tragédii, s níž je těžké se vyrovnat. Její intimní zpověď zasáhla čtenáře a ocenila ji i porota, když její dílo, vzešlé z bolesti, odměnila nejprestižnějším literárním oceněním ve Francii, cenou Goncourt.

Spisovatelka Hanya Yanagihara ve svém novém románu Do ráje předkládá tři alternativní verze Ameriky. Děj roku 1893 nás zavádí do Svobodných států, části Ameriky, která se po občanské válce osamostatnila. Zde jsou uznávané a běžné stejnopohlavní svazky, a tak v tom Davidovi nikdo nebrání. Dědeček by mu ale rád dohodil ovdovělého Charlese, zatímco Davida okouzlil chudý učitel hudby. V příběhu z roku 1993 vystupuje další hrdina David, mladý koncipient havajského původu, jenž udržuje tajný poměr se svým o dost starším a výše postaveným kolegou v právnické firmě.

A konečně v roce 2093 se odehrává třetí, pandemická část románu. Jejím protagonistou je vědec Charles, který se svým manželem Nathanielem a synem Davidem odejdou z rodné Havaje do USA za lepší pracovní nabídkou. Tři příběhy propojují stejná místa, stejnojmenné postavy a především témata: touha po svobodě, zřeknutí se tradice, schopnost i neschopnost orientovat se ve složitém světě.

Obrovský román přeložila Petra Diestlerová.

Vybere si každý

PrahaIN.cz zároveň upozorňuje na stejný tandem u knihy Malý život (2022). Jde o místy brutální četbu, která rozhodně nebude pro každého.

Poslední zastávka nás zavede do České republiky.

Jakkoli se v povídkách Kateřiny Rudčenkové mění místo, prostředí a čas, jejich hrdinky jsou pokaždé variantou jí samotné. Komplikované a neuspokojivé vztahy s muži střídají cesty po světě, ale především cesty do vlastního nitra skrze rozšířené stavy vědomí. Ženy hledají své místo v životě a na planetě, pokud ovšem takové místo vůbec existuje.

Tchyně nemá jazyk je užší titul o 152 stranách. Odeon ho vydal v rámci české edice. Povídky jsou nápadité a precizní. Stejně jako autorčina předešlá tvorba, ze které chceme upozornit především na Amáliinu nehybnost (2021) a básnickou sbírku Chůze po dunách (2013).

Závěrem dodejme, že Odeon čerstvě přinesl i Osudy dobrého vojáka Švejka, samozřejmě s barevnými ilustracemi Josefa Lady. Švejk, hostinský Palivec, polní kurát Katz, nadporučík Lukáš, sapér Vodička, Baloun a další figury nadále žijí svým životem.

Jak nám za vydavatele řekla Helena Frantová, jedná se už o 44. vydání.