„Tu parles français? Ne. Sprechen Sie Deutsch? Ne. English? Ne." Centrum Prahy vyplnili Češi. A odér svařáku s klobásami

REPORTÁŽ Po tři týdny vyráží reportér serveru PrahaIN.cz na obhlídku terénu. Jeho rajónem je oblast mezi Staroměstským náměstím a Kampou. Zdánlivý kousek cesty, necelé tři kilometry pěšky, během roku ujdete za deset minut i s pauzou na kafe nebo cigaretu. Výjimku však tvoří letošní adventní čas. Do Prahy se totiž sjíždí lidé napříč republikou, aby nahradili mizející turisty.

Na konci listopadu Letiště Praha oznámilo, že odbavilo přes tři miliony cestujících. Před covidem to bylo až čtyřikrát tolik. Dvě věty bohatě postačí, aby bylo zřejmé, že Praha zeje prázdnotou.

„Městská část Praha 1 a centrum města obecně je v souvislosti s covidem nejpostiženějším regionem v celé České republice. Propad obrovský, protože se tu většina provozoven orientuje na turistický ruch,“ vysvětlil pro PrahaIN.cz starosta Prahy 1 Petr Hejma (STAN).

Podle jeho slov pochopitelně nejvíc pocítily pandemii hotely, restaurace, ale také běžné obchody a služby.

„V jiných lokalitách se lidé s uvolněním opatření vrací k životu. Hospody i služby se vracejí alespoň na 70–80 procent poptávky. V centru Prahy je to sotva dvacet procent dřívějšího zájmu, tržby obchodníků klesají na méně než polovinu,“ přiblížil Hejma aktuální situaci.

Pražákům, těm je tu hej. A Brňákům, Ostravákům a Plzeňákům taky

Večerní Praha ovšem turistický utrum nezažívá.

Z přiložených fotografií zřetelně vyplývá opak.

Orloj, přilehlá místa plná dlažebních kostek, Palladium na náměstí Františka Josefa I., pardon, na Náměstí Republiky, Karlovka a řada dalších, typicky úzkých uliček a ulic směřujících k mostu na Kampu, je doslova zalita nekonečným proudem pochodujících jednotlivců i skupin.

Turismus, kam oko dohlédne

Pakliže byste se chtěli přiučit cizím jazykům, pro letošek to nevyjde. Čínština? Zapomeňte. Přísné hygienické podmínky Číňanům nedovolují rozhazovat mimo komunistický stát. Pařížská je téměř bez nich. Rusové? Ani na ty jsme nenarazili. Chyběla francouzština, němčina...

Zato se člověk mnoho dozvěděl z místních dialektů.

Od úsečné ostravštiny přes směsici němčiny a staročeštiny na jižní Moravě až po melodický akcent Plzeňanů. Podobné věty nelze nevnímat. Podobné věty si ovšem nelze zapamatovat.

V hlavním městě bude od začátku roku 2022 platit upravená vyhláška o místním poplatku z pobytu. Novou podobu ve čtvrtek schválilo zastupitelstvo a vychází z memoranda, které Praha letos v listopadu podepsala s Asociací hotelů a restaurací ČR a městskou společností Prague City Tourism. Zvýšením poplatku z pobytu ze stávajících 21 na 50 korun, který platí pouze turisté, získá Praha prostředky potřebné k naplňování své dlouhodobé vize kultivovaného a trvale udržitelného cestovního ruchu, rozvoje města jako atraktivní destinace pro kongresy, konference či výstavy a propagace města v zahraničí.

Protože centrem Prahy procházíme pravidelně nejen kvůli krásným fotografiím, ale zejména pro neopakovatelnou atmosféru, sem tam se dáme do řeči s někým dalším. Ať už jde o prodejce nebo o lidi, kteří pijí, kouří, mluví. Nejobvyklejší je to ve frontě na svařák. Ačkoli teplota roste a bod varu se blíží, s cenami to jde z kopce. Zlevnilo se. Šálek vyjde maximálně na sedmdesát korun. Jinde levněji, třeba na Kampě. Jak se to pozná? Jednoduše. Tam, kde vám nalijí za 50 korun, obvykle stojí velmi dlouhá fronta.

Vystáli jsme si ji taky. Dvacka dobrá, ne?

Hygiena až na 243. místě

Prodejci dříve nebyli naučení bojovat o koruny. Přetahovali se o dolary, eura. Nyní se hodí všechno. Podle slov některých z nich šly zábory nahoru, zvedla se energie, navíc citelně. „Z pěti tisíc na deset," odvětila lakonicky žena při pohledu na Čertovku. Prodávala trdelník. Voněl. Poděkovali jsme, šli dál.

Vánoční atmosféra byla příjemná, ale ty davy... Už od začátku prosince, kdy jsme se na místa vydali poprvé, nás počty turistů vyloženě překvapily, až zaskočily.

Staroměstská mostecká věž je považována za jednu z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě. Nachází se v Praze 1 na Starém Městě na Křižovnickém náměstí při pravobřežním vstupu na Karlův most na královské cestě.

Hromady, doslova hromady lidí se tísní na Staroměstském náměstí, v Karlově ulici, na Kampě. Stojí, fotí, vykládají. K tomu přehlídka bezmezné fronty aut, čoudících výfuků, zvonících tramvají a pobíhajících psů.

Hygiena? Roušky nemá nikdo. Rozestupy? Ani náhodou. Hlídky policie? Za tři týdny jsme nenarazili na jedinou.

Policista: Je nás málo

Ačkoli tady bychom lhali. Jednoho městského příslušníka v typicky zelené vestě jsme přeci jen zahlédli. Kouřil v podloubí Staroměstské mostecké věže, gotické perly starého kontinentu. Jelikož podle jeho slov policisté nesmí během služby kouřit, odmítl focení. Neodmítl se ale podělit o skutečnost, že je jich na služebně málo, mají neskutečně dlouhé směny a velké územní celky, jež by měli hlídat.

Co se trhů, které bývalá vláda zakázala, týká, nacházejí se kromě centra právě na Kampě.

Jde o farmářské stánky.

Malostranské mostecké věže jsou dvě stylově odlišné nestejně vysoké pražské věže, propojené branou, tvořící vstup z Karlova mostu na Malou Stranu na královské cestě na počátku Mostecké ulice.

Seženete u nich všechno, co hrdlo ráčí, střeva povolí a upnutá košile snese.

Dětský punč, klobásy, cukroví, horké kakao, trdelník s čokoládou za 90 korun, perníčky, alkoholem obohacené jablečné pyré za 65 korun. Každou surovinu jsme sice nezaznamenali, ale společná vůně se táhla až k Brokoffově svatému Františkovi Xaverskému.

Večery v centru bývají příjemné.

Navzdory tlačenici a frontám nepanuje napětí a nervozita, což jistě zapříčinil všudypřítomný alkohol.

Jen ty davy, takové jsme roky nezažili.