foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Dubnové novinky
KNIŽNÍ OKÉNKO: Ačkoli se za okny vše zelená, stromy rostou, mouchy bzučí a potok klokotá, PrahaIN.cz zůstává věrná literatuře a přináší výběr toho nejlepšího ze současné detektivní tvorby.
Mráz, Kruh, Tma, Noc, Sestry, Údolí, Lov, Oko a Hra. Krátké názvy, za nimiž se skrývají tisíce stran mapujících osud a život kriminalisty Martina Servaze. Protože jsem všechny romány četl a dobře si je pamatuji, musím říct, že Hra (#9) působí jako velké finále celé série. Nebudu nic naznačovat. I pro mě byl děj knihy překvapivý. Přesně tak, jak to umí jen Bernard Minier, jsem se jím postupně prodíral několika různými cestami, aniž bych ztratil pozornost vůči vyprávění a cit pro napětí. Když se internetem začne šířit true crime podcast o nepolapitelném sériovém vrahovi Julianu Hirtmannovi, rychle se kolem jeho příběhu vytvoří mrazivý kult. Miliony posluchačů, blogerů i amatérských vyšetřovatelů pátrají po detailech jeho zločinů. A jejich posedlost živí novou vlnu strachu. Ve chvíli, kdy začnou mizet mladé ženy, vrací se komisař Martin Servaz do akce. Knihu si opravdu, opravdu užijete. V překladu Blanky Carrière ji vydává nakladatelství XYZ.
Mým druhým tipem je Sandrone Dazieri, italský spisovatel se zvukomalebným jménem. A ano, měl jsem velký problém si ho zapamatovat. V roce 2019 mu u nás vyšla kniha Otec musí zemřít (Plus), kde se představuje jeden z nejzajímavějších italských analytiků Dante Torre. Román jsem tehdy četl a jediné, co mi z něj utkvělo, je právě extrémně specifická postava Danteho. Druhý román Bohatí musejí zemřít (KNIHA ZLÍN, 2026) jsem si proto užil naplno. Tak skvěle vymodelovanou postavu totiž jen tak nenajdete. Dante je kombinací vkusu i nevkusu, roztržitosti, černého humoru i zvláštní dětské zranitelnosti. Spolu s vyšetřovatelkou Colombou Caselliovou tentokrát řeší úmrtí fotbalisty Jesúse Martíneze, který zemře velmi zvláštním způsobem v luxusní domácí kryosauně. Nejde o jedinou mrtvolu… Co je spojuje? Odpověď jsem hledal zhruba polovinu knihy, než se ukázalo, že všechno do sebe nakonec přesně zapadá a dává smysl. Jako vždy jsem to neuhodl. Výborný thriller vychází v překladu Sáry Rodové.
Dlouhé stíny. Antologii tajemných i mrazivých povídek o minulosti, která se ne a ne stát minulostí, má na svědomí jedenáct českých autorek a autorů. Úvodem řeknu dvě věci. Krátké literární texty prakticky nečtu. Novely a povídky mě s výjimkou Poa, Hrabala a Kafky nikdy nebavily. Jako druhou věc zmíním, že mě velice překvapilo, když jsem na obálce uviděl nakladatelství Kalibr a nad ním jména jako Lucie Lukačovičová, Jiří Březina nebo Daniel Gris (alias Martin Goffa a Alex Walló). Jejich próza totiž vychází mimo Euromedii, pokud se nepletu. Právě tento faktor mě donutil přemýšlet, abych soubor nakonec přečetl za necelé dva dny. Těch 20 až 30 stran na povídku se ve finále četlo jedna radost. Nejvíc mě bavili Jiří Březina, Lukáš Vavrečka a Iva Hadj Moussa, od níž jsem znal z Hostu pouze Démona ze sídliště z roku 2021. Uznávám, že je někdy dobré hodit předsudky stranou. Velmi chválím také úvodní slovo editora Lukáše Vavrečky. Význam dlouhého stínu podal tak, jak by mě nenapadlo...
Na úvodní fotografii vidíte také novinku Davida Urbana Krvavá aréna, jíž se redakce věnuje samostatně.