Urna s popelem slavné herečky uvnitř sochy a zbědovaný vdovec, který se zamiloval do modelu

01. 10. 202212:37

foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz (stejně jako ostatní foto v textu)/Socha Hany Kvapilové v Kinského zahradě

PŘÍBĚH Modelem při vzniku tohoto díla seděla mladá talentovaná herečka. Tu krátce poté vdovec Jaroslav Kvapil požádal o ruku. Za jednou z nejkrásnějších soch, které se nacházejí na území hlavního města, se vydáme do pátého městského obvodu.

Socha, kterou navštívíme, je vrcholem českého figurativního sochařského umění. Znalci mají možná jen drobné připomínky ke ztvárnění obličeje, ale těžko bychom našli jedinou připomínku k jejímu provedení, k zachycení znaků portrétované osobnosti či k celkové koncepci.

Jednu vadu na kráse však má. A tou je nevhodné umístění v samém rohu zahrady Kinských u ohradní zdi.

Uměleckými sklony ohromovala i Antonína Dvořáka

Hana Kvapilová se narodila 29. listopadu 1860 jako Johanna Kubesch do poměrně dobře situované rodiny majitele pražské zlatnické a restaurátorské dílny. Nebyla jedináčkem, na narození svého mladšího bratra Gustava ale musela čekat devět let.

S jeho příchodem na svět se však štěstí v rodině zlomilo ve smutek a smůlu. Po čtyřech letech náhle krachuje otcova firma a rodina upadá do bídy. Pomocnou ruku nabízí Kubeschům i Antonín Dvořák, který do rodiny chodil učit malou Johannu hře na klavír.

Mladá dívka v té době projevovala všeobecný umělecký talent, ze kterého nakonec vzešla jako nejsilnější láska k divadlu.

Hana Kvapilová

Hana Kvapilová

Profesní dráha přinesla i lásku k Vojanovi

Začalo to všechno na prknech Malostranské besedy v roce 1884, a to ještě v dresu divadelní ochotnice. O dva roky později už ale byla profesionální herečkou v dnešním Švandově divadle na Smíchově. A je známo, že divadelní prostředí nahrává láskám, a tak není divu, že mladá Johanna se v polovině února 1887 tajně zasnoubila se svým nejčastějším hereckým partnerem - Eduardem Vojanem.

Po Praze se začalo hovořit o okouzlující mladé herečce, která na jevišti působila jako zjevení. Byla to ona, kdo v českém herectví jako první opustil afektovaná a naddimenzovaná rozervaná velká tragická gesta a hlavní tíhu hereckého projevu přenesl z vnějškových projevů do úsporných pohybů a dal vyniknout vnitřnímu herectví. Dnešní optikou bychom však i její výkony ohodnotili jako „rvaní kulis“, přesto ale právě díky ní se vydala česká dramatika na intimnější cestu.

Před Kvapilovou klečelo i Národní divadlo

Není proto divu, že v roce 1888 projevilo o Johannu Kubeschovou zájem Národní divadlo. Do Zlaté kapličky přestoupila i s partnerem Eduardem Vojanem a vytvořili zde společně velmi silný vůdčí herecký tandem.

Úspěchy na poli uměleckém však byly chabou náplastí na tragédii v rodině. Bratr Gustav se sice šťastně oženil, ale hned záhy zemřel ve věku 19 let na dědičnou cukrovku. A co bylo ještě horší, stejná nemoc se začala velmi intenzivně projevovat i u samotné Johanny, která si v té době zkrátila křestní jméno na česky znějící Hanu.

Milostné dilema: Vojan nebo Kvapil?

Po dvou letech na prknech Národního divadla se seznámila s redaktorem a budoucím ředitelem Národního divadla Jaroslavem Kvapilem. Čtyři roky se v ní probouzela láska k tomuto inspirativnímu muži a pohasínal vztah k Eduardu Vojanovi. V roce 1894 definitivně zvítězil Kvapil a vztah byl korunován 29. května téhož roku sňatkem. S Vojanem však na sebe nikdy nezanevřeli a jejich spolupráce pokračovala dál, i když už jen na uměleckém poli.

Hana Kvapilová

Hana Kvapilová

V Národním divadle ztvárnila Kvapilová ohromné množství rolí a své poslední představení odehrála 3. dubna 1907. Pět dní poté největší česká herečka přelomu 19. a 20. století zemřela ve věku pouhých 46 let. I jí dostihla dědičná forma cukrovky. Nekrology v českých denících psali o obrovské ztrátě pro české herectví a kolegové smrt popisovali jako odchod největší české herečky.

Nápad na vznik sochy přišel od přítelkyně

S nápadem vytvořit nezapomenutelnou vzpomínku na Hanu Kvapilovou přišla rodinná přítelkyně herečka Růžena Svobodová. Prvním sochařem, který byl osloven, byl Bohumil Kafka. Ten navrhl několik podob pomníku, ale nakonec zvítězil návrh slavného sochaře Jana Štursy.

Jako materiál si Štursa zvolil velmi ceněný, křehký, ale honosný bílý tyrolský mramor. Vzniklo uvolněné ale velmi intimní zachycení umělkyně v klidné sedící pozici. Ta symbolizuje její hereckou výjimečnost, je ale oproštěna afektovaných gest a jako výraz niterných vnitřních prožitků Štursa navádí diváka na úsporná hereččina gesta rukou a na kytici v klíně.

Výsledné architektonické řešení pomníku měl na starost architekt Jaroslav Gočár a ten také změnil místo pro sochu. Původně měla stát na Nebozízku, což bylo její oblíbené místo, kde na svém letním bytě trávila hodně času pohledem na střechy Národního divadla. Zvítězila ale zahrada Kinských v blízkosti samotného letohrádku.

Vdovec se zamiloval do modelu

Modelkou při vzniku sochy byla mladá herečka Zdena Rýdlová, která na sebe oblékla originální šaty z pozůstalosti Hany Kvapilové. Jednalo se o kostým z její snad vůbec nejslavnější role - Elidy z Ibsenovy hry Paní z námoří. (pozn. redakce: Paní z námoří je správně - nejde o překlep a nejedná se o Paní ze zámoří) A zbědovaný vdovec Jaroslav Kvapil se zamiloval podruhé a krátce po odhalení sochy požádal Zdenu Rýdlovou o ruku a brzy ji pojal za manželku.

Na odhalení sochy v zahradě Kinských musela česká veřejnost čekat. Došlo k němu až u příležitosti sedmého výročí skonu Hany Kvapilové v roce 1914. Do vnitřku sochy Hany byla vložena urna s jejím popelem, sušená pohřební kytice a v kovovém pouzdru kniha Literární pozůstalost Hany Kvapilové.