Vykopávky, Václav Klaus, Árijci a lišky na vinici. Vším tím je poznamenána historie pražské Hanspaulky

Hanspaulka je opravdu luxusní městská část, která vlévá do žil svých obyvatel a rodáků pýchu a hrdost. I proto se zde můžeme setkat s řadou zajímavých sportovních, kulturních a společenských počinů. Zdánlivě negativy ještě nedotčená městská čtvrť patří k nejdražším pražským adresám. My se ale nezaměříme dnes na celou oblast, ale jen na jediný dům, který dal celé oblasti jméno.

O všech ostatních budovách v lokalitě se totiž mluví jen jako o usedlostech či o vilách, o této se hovoří jako o zámečku. Na začátku své historie nebyla oblast Hanspaulky odlišná od většiny jiných prostor na levém břehu Vltavy. Byly tu jižní stráně, kam se opíralo slunce, svažitý terén a kvalitní půda. Každý, kdo do těchto míst zavítal, musel říci jediné: „Založíme tu vinici!“

To napadlo někoho už v 16. století. Jeho jméno dnes už historie nezná, dávno ho překryl prach. Každopádně však víme, že aby „lišky nepáchaly zlo a krádeže na vinicích“, bylo potřeba zřídit tu budovu zemědělské usedlosti. Koneckonců už i v Bibli se říká: „Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá.“ A prvním doloženým ochráncem zdejší révy byl Jiří z Lobkowicz. Nejvyšší hofmistr království nechal postavit usedlost. To se ještě psala na začátku letopočtu číslice 15 a svět žil celkem v pokoji a míru.

Rudolf II. se tu zašíval před zlatokopkami a zlatofalešníky

Novým majitelem, a dnes by se řeklo vinným velkopodnikatelem, se stal muž s prazvláštním jménem Kryštof Disquasát Vlach. Osamocené, ale výdělečné vinice skoupil a spojil dohromady. Vinice dostaly docela krkolomný název Diskaciátky. Když se dařilo v prodejním zisku z pěstování vína, musel po vzoru furiantského hesla „o štok výš“ vyhnat i budovu nuzné usedlosti a nechal ji přeměnit na možná pozdně renesanční malý zámeček. Ten si oblíbil i jeho velký kamarád císař Rudolf II. Tam také směřoval jeho kočár, když rudolfovskému majestátu lezli krkem šarlatáni, alchymisté, dobrodruzi či vtírající se dvorní dámy, kteří zaplevelili habsburský trůn, který se v té době usadil v Praze a udělal z ní sídlo habsburské monarchie.

V případě usedlosti Hanspaulka jde bezesporu o nejvýstavnější pražskou viniční usedlost Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Tady v krásném prostředí vinic u číše dobrého moku zapomínal Rudolf II. na běžné starosti a navíc ze zámečku měl i krásný výhled na samotnou budovu Pražského hradu a mohl vlastně dvorní mumraj i nenápadně a zdálky sledovat.

Jenže třicetiletá válka jakoukoliv iluzi zakopala hodně hluboko pod zem a z bezstarostné předválečné nálady nezbylo nic. Třicetiletý konflikt se zachoval k vinicím mnohem hůř než ty příslovečné biblické lišky, a tak v následujících letech po epochálním konfliktu připomínaly zdejší vinice spíše zaplevelené terasy.

Hanspaulka je vlastně Jendopavelkou

Všechno se pokusil změnit až německý úředník – císařský rada Hans Paul Hippmann. Ten se k tomuto majetku dostal jako slepý k houslím. Objekt polorozbořeného zámečku a zdevastovanou vinici dostal jako dar za své služby v úřadu vrchního kontrolora zemského výboru. Ten kromě obnovy vinice nařídil v roce 1737 i výstavbu nového pozdně barokního zámečku. A hlavně dal oblasti jméno. To bylo výjimečně vytvořeno ze složeniny jmen křestních – Hanspaulka.

Jenže, kde byl v té době už poklid, bohémství a rozvolněnost rudolfínské doby? I habsburská monarchie se změnila. Marie Terezie nastoupila na trůn a ženu v čele jedné z nejmocnějších dynastií světa úkosem odsoudily řady státnických sousedů. Ostatní ji považovali za slabou a nedůstojnou trůnu a chtěli situace využít a ukousnout si z koláče, který se nazýval Rakouskem, co největší kus pro sebe.

Vypukly války o rakouské dědictví. V nich sice Marie Terezie obstála, Hanspaulka už mnohem méně. Válečné nájezdy vinici znovu zdevastovaly a nikdo už neměl sílu ani odhodlání se do její obnovy pouštět znovu. Viniční řady byly rozorány a místo nich se tu objevila zdobná zahrada a park. I zámeček Hanspaulka musel projít opravami po válečných útrapách, a to jen po pěti letech od svého vzniku.

Letní odpočinek kleriků

Hans Paul Hippmann odešel brzy za svým Stvořitelem a rozsáhlý majetek přešel do vlastnictví jeho synů. Po jejich odchodu se vrátil majetek znovu do církevních rukou a jeho vlastníkem se stala metropolitní kapitula. V následujících letech Hanspaulka sloužila jako místo letního odpočinku pražských církevních představitelů.

Zámeček Hanspaulka je významovým centrem stejnojmenné oblasti. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Nicméně i církev potřebovala v té době nevysychající zdroj příjmů, a tak se střídaly doby, kdy si Hanspaulku užívali církevní hodnostáři s obdobím, kdy ji pronajímali měšťanům.

Jedním z nich byl i Josef Antonín Jíra. Ten sice vystudoval medicínu, nicméně srdce ho táhlo k archeologii, a tak zprvu ve volném čase, později když pověsil medicínu na hřebíček i naplno, překopával Šárku a oblasti kolem hradu. Své archeologické vykopávky a výdobytky pak veřejně prezentoval právě na Hanspaulce.

Zapomeňte, že jste Slovani

Se vznikem Velké Prahy přešel zámeček do majetku hlavního města, které ho zakoupilo. Bylo tu zřízeno archeologické muzeum, které dál prezentovalo hlavně Jírovy práce. To se ale všechno změnilo v protektorátu, kdy byla potlačena slovanská historie vykopávek a vznikla tu zcela árijská expozice ukazující nadřazenost germánské historie.

Po válce se Jírova expozice vrátila, nicméně v 80. letech 20. století byla převezena do depozitářů archeologického oddělení.

Cesta se uzavírá s prezidentem Klausem

Sametová revoluce znovu rozházela majetkové poměry na Hanspaulce. Hlavní město Praha usoudilo, že zámeček už nebude potřebovat, a tak ho prodalo. Objekt střídal majitele, až zakotvil v majetku podnikatele Dominika Čadka. To potvrzuje i současný výpis z katastru nemovitostí.

V roce 2013, když mu skončil prezidentský mandát, se na zámeček Hanspaulka přestěhoval prezident Václav Klaus. Hanspaulka se stala sídlem Institutu Václava Klause. V té době došlo také k výraznému oplocení a znepřístupnění pro veřejnost hlavně zdejšího přilehlého parku a terasy.

Zámeček Hanspaulka, kde dnes sídlí Institut Václava Klause. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Historici a architekti si Hanspaulky považují i dnes. Jedná se totiž o výjimečně zachovalý areál pozdně barokní architektury. Poměrně neobvyklým je rozdělení hlavního průčelí do sedmi os, z nichž střední tři osy jsou rizalitem vysazeny před hlavní hmotu budovy. Tento rizalit vrcholí ozdobným štítem.

Dalšími klasickými atributy barokní zdobnosti jsou piniové šišky viditelné na ohradní terase. Bonbonkem je pak zachování železné klece chránící zdejší studnu. To vše je součástí velkého parku, který ale není veřejnosti přístupný. Obdivovat budovu lze tak jen zvenčí.

Pro vznik tohoto textu posloužila především paměť autora, dále web Prahy 6 a materiály Národního muzea.