Vymahač, co se stal hereckou legendou. Dnes by Marvanovi bylo 120

Právě dnes by mu bylo 120 let, ale asi nikdo si z jeho rolí nedovede představit, že by toto jubileum nějak vehementně slavil. A neplatilo to jen pro filmové figury, ale i pro jejich protagonistu. Jaroslav Marvan byl znám jako těžký profesionál, se kterým by dnešní bulvár měl nejspíš hodně práce.

Narodil se před Vánoci roku 1901 na Žižkově, ale svým projevem byl naprostým opakem rázovitých figurek pražského Montmartru. Diváci si jej pamatují především v rolích pedantů, jejichž uměřenost je tak extrémní, až je směšná.

Připomeňme třeba učitele češtiny Kolíska v předválečné komedii Škola základ života („muška jenom zlatá“), revizora Gustava Anděla na kolektivizované rekreaci 50. let, nebo všemožné role strážníků, vojáků a jiných „uniforem“.

Vrcholem Marvanova hereckého typu mělo být třináct dílů seriálů Chalupáři, kde byla role nevrhlého revizora v důchodu Evžena Humla původně psána pro něj. Ze zdravotních důvodů už ale nedokázal seriál natočit, postavu nakonec hrál o generaci mladší Jiří Sovák (1920- 2000).

Nebyla úplná náhoda, že Jaroslav Marvan nejvýraznější role ztvárnil právě v postavách až směšně zodpovědných a ctících systém a hierarchii. Jako syn poštovního úředníka a absolvent reálného gymnázia se sám stal nejprve byrokratem v Zeměpisném ústavu a na pražské centrále československé pošty.

Byl také vyslán na Podkarpatskou Rus, což byla asi nejdramatičtější zkušenost, co v prvních letech republiky mohl jakýkoliv úředník získat. Na „divokém východě“ začal v komunitě vyslaných českých úředníků hrát ochotnicky divadlo a po návratu do Prahy u toho už zůstal.

Ten, co krotil Buriana

Jeho novou prací se stalo vybírání úvěrů, ale práce vymahače ho tak psychicky deptala, že rád využil možnosti přeměnit svého uměleckého koníčka na hlavní profesi. Přes známého získal angažmá v souboru zrovna otevřeného Divadla Vlasty Buriana. Původně jako řadový člen s honorářem třicet korun za představení, ale rychle se stal dvorním Burianovým „nahrávačem“.

Jeho pedantství krotilo Burianův rozlétavý exhibicionismus, díky kterému se diváci váleli smíchy. Pamětníci však vzpomínali, že když se mistr rozjel, byl občas problém vést představení tak, aby se přes odbočky a improvizace dohrálo v přijatelném čase do napsaného konce. A právě tento úkol měl na jevišti Marvan.

V roce 1943 od Buriana odešel, když poslední roky ve vypjaté atmosféře protektorátu prý už mezi někdejšími kamarády byly velmi dusné. Marvana včasný exit po válce uchránil od popotahování za kolaboraci s nacistickými pohlaváry. To odnesl nejvíc právě Burian, z něhož udělali exemplární případ a jeho kariéra v podstatě úplně skončila.

Odnesly to ale téměř všechny tehdejší barrandovské hvězdy a Marvanovi omezená konkurence umožnila zaujmout místo jednoho z nejpopulárnějších herců poválečného Československa.

Anděl se Státní cenou

Mnozí mu vyčítali, že v této pozici nehnul ani prstem pro nikoho ze svých bývalých kolegů, včetně Buriana. Tuto éru popisuje například televizní seriál Bohéma, ze kterého vychází Marvan v podání Davida Novotného téměř jako hlavní padouch.

Loajální byl i ke komunistickému režimu, který Marvanovi v letech nejbrutálnějšího stalinismu udělil v roce 1951 Státní cenu a v roce 1953 titul Zasloužilý umělec.

Z této doby je jeho nejznámější prací právě dvojice těžce angažovaných komedií Dovolená s Andělem a Anděl na horách, pojednávajících o tom, kterak kolektiv uvědomělých dělníků na organizované dovolené přesvědčí nerudného pražského revizora Anděla k optimističtějšímu pohledu na socialistický svět.

V šedesátých letech pak Marvanova pedantická poloha překvapila v žánru detektivky. Coby seriozní a náročný prvorepublikový policejní vyšetřovatel Vacátko zazářil nejprve v televizním seriálů Hříšní lidé města pražského a později i v několika filmech.

Celou dobu byl rovněž hvězdou na divadle. Hrál ve Vinohradském, od roku 1954 pak v Národním.

Jeho role podle pamětníků vycházely z jeho skutečné povahy. Od dob, kdy na jevišti v Lazarské ulici měl za úkol krotit Vlastu Buriana, byl vyhlášeným profesionálem a postrachem všech lehkovážných a nepřipravených kolegů, kterým prý neváhal dát krutě najevo své znechucení.

„Jako herec byl dokonalý profesionál a z toho snad vyvěralo i to, že byl velkým maximalistou na všechny, ale začínal u sebe. Byl v tomto směru nekompromisní, leckdy se zdálo, že je až příkrý,“ vzpomínal Marvanův kolega Josef Vinklář.

Na začátku sedmdesátých let i v sedmdesátce stále hrál v divadle a točil, režisér Filip pro něj proto v Chalupářích chystal obrovskou seriálovou roli účetního v důchodu Evžena, kterému uvědomělý spolubydlící všeumělec Bohouš vrátí chuť do života. Zdravotní problémy už to však neumožnily.

Poslední Marvanovou rolí tak byl puritánský purkrabí ve filmu Noc na Karlštejně, který ale na konci podobně jako Gustav Anděl vymněkne a s pohárem vína v ruce nadšeně zpívá: „Když mám tekutou révu, tak oddávám se zpěvu“.

TOP 10 očima PrahyIN.cz Hrdinný kapitán Korkorán Ať žije nebožtík Jedenácté přikázání Nebe a dudy Poslední mohykán Poslušně hlásím Šíleně smutná princezna Pěnička a Paraplíčko Noc na Karlštejně F. L. Věk