Jako obklady ve stanici metra půlené keramické roury pro stavbu komínů… Jak se improvizovalo v době normalizace

foto: Se svolením Architekti Vrana a Štulc (stejně jako ostatní snímky v článku) /Stanice metra Chodov, dříve Budovatelů

AKTUÁLNĚ Výstava připravená historiky Fakulty architektury ČVUT v Praze odhaluje, jak se improvizovalo v době pozdní normalizace. Jako obklady ve stanici metra Chodov použili architekti a stavitelé půlené keramické roury pro stavbu komínů. Modré kachlíky na mateřské škole na Letné byly zase původně určeny pro bazény. Chtěl-li architekt v churavém hospodářství a normalizačním bezčasí prosadit svou autorskou představu, stalo se kreativní přetváření všeho dostupného a ohýbání pravidel jeho každodenním chlebem.

Expozice s výmluvným názvem „improvizace“ podává svědectví o zarputilém souboji architektů a stavitelů v době pozdní normalizace. Výstava bude k vidění v Galerii Mimochodem (v podchodu do metra na Palackého náměstí) od 11. 11. do 1. 12. 2021 a za její realizací stojí historici architektury v čele s profesorem Petrem Vorlíkem. V článku uvedené, ve své podstatě vlastně velmi zábavné příklady, jak si Čech poradí za všech okolností, nejsou jediné. Jak jsme se dozvěděli, na výstavních panelech najdete takových příkladů celou řadu… Konec konců, obklady ve stanici metra Chodov zůstaly dodnes, bohužel mořsky modré kachlíky na mateřské škole na Letné podlehly zubu času a byly vyměněny.

Mateřská školka na Letné mívala obklady z kachlíků do bazénů

Děsili jsme se, že je někdo ukradne

Koho by dnes napadlo, že obklad stěn ve stanici metra Chodov (dříve Budovatelů) tvoří podélně půlené keramické roury, které se vyrábějí pro stavbu komínů? Vyrobili je v Západočeských keramických závodech v Poštorné a ve stanici metra Chodov jich je okolo 12 000. Výsledný originální vzhled stanice ovšem vyžadoval mnohem vyšší přesnost při pokládce, protože každou tvarovku bylo nutné kalibrovat. Ani fasáda z modrých kachlíků na mateřské škole v Praze 7 nebyla v osmdesátých letech 20. století běžná. Kachlíky sehnali díky známosti architekti Vladimír Štulc a Jan Vrana v Chlumčanech, kde je vyráběli pro vodící pruhy na dnech bazénů. Známý architektů pak kachlíky musel dva roky schovávat, než byla hrubá stavba připravená k obkládání. „Celou dobu jsme se děsili, že to někdo ukradne,“ vzpomínají architekti.

Náhodou to vypadá moc hezky, nemyslíte?

„Výstava představuje postupy a projevy, které dnes mohou působit jako kutilství a zoufalý souboj s těžkopádným molochem centrálně řízeného stavebnictví, nicméně výsledky okolnostmi vnucené neustálé improvizace si zaslouží naši pozornost,“ říká o jejím významu jeden autorů prof. Petr Vorlík.