foto: Vojtěch Veškrna, Kunsthalle Praha, se svolením pro média/K výstavě.
READ. Mezinárodně známý výraz pro čtení dochází naplnění v nové výstavě v pražské Kunsthalle. Dvojice skandinávských umělců přestavěla prostor galerie na knihovnu a vyjádřila jí tak poctu coby instituci poznání, ale i setkávání. A prostor regálů a stolů dokázala využít velmi originálně.
Knihy a výtvarné umění k sobě mají blízko. A z knih se taky dá výtvarné umění vyrábět, což vám potvrdí každý zahraniční turista, který si v Městské knihovně vystál na artefakt Studnice vědění frontu, která se už mnoho měsíců stabilně táhne až ven na ulici.
Jiný pohled na knihy nabízí třeba obraz Giorgia de Chirica, který je v roce 1916 sugestivně namaloval jako „Zakázané hračky“.
Právě tento obraz stál u zrodu nejnovější výstavy pražského výtvarného centra Kunsthalle.
Skandinávská dvojice umělců Michael Elmgreen a Ingmar Dragset s oblibou pracuje s proměnou veřejného prostoru, třeba na Rockefeller Plaza v New Yorku postavili bazén ve tvaru van Goghova ucha.
A Praha je podle nich městem knihy. Městem s bohatou a spletitou historií psaného slova, čímž jim prý trochu připomíná jejich sídelní Berlín. A protože Kunsthalle, filantropický projekt manželů Pudilových, si klade za cíl provázání české umělecké scény s tou světovou právě přes multikulturní kořeny Prahy jako města „tří národů, dvou jazyků a jedinečného půvabu“, jedná se o celkem logické spojení.
Jde už o čtvrtou velkou výstavu v bývalé Zengerově transformační stanici, kde výtvarné centrum působí od svého otevření vloni v únoru. Z vlastních sbírek Kunsthalle na ni bylo použito rekordních 29 obrazů, včetně iniciačních Zakázaných hraček.
Co je to kniha?
Výstava s názvem READ, na kterou kromě dvojice autorů přispělo dalších 60 mezinárodních tvůrců, je kompletně rámována prostředím knihovny.
A to se všemi detaily, včetně záchodků s literaturou v podobě svébytných nápisů sprejem nebo sochy malého chlapečka, z nudy si čmárajícího po zamlženém okně.
„Během příprav jsme zkoumali, jak se historicky a v uměleckém prostředí měnilo a vyvíjelo chápání toho, čím může být kniha,“ vysvětlují autoři.
V sále „čítárny“ se má odehrávat i interaktivní část výstavy. Právě zde si každou středu a každý víkend má pět mužů u dlouhého stolu psát zápisy do deníku. Každou poslední středu v měsíci se také budou promítat filmy z osobní filmotéky skandinávských autorů. Až do 22. dubna 2024, kdy výstava končí.
V instalacích mezi regály nechybí humor, třeba chytrá opice, která si vyskládala tlusté tituly, aby dosáhla na banán. Což jistě zcela chápe každý, kdo někdy použil knihu jako podložku či zátěž do otevřeného okna…
Elmgreen, Dragset: Plody vědění, zdroj: Kunsthalle Praha, se svolením pro média
Kontroverzi obstarává exponát krucifixu s Ježíšem otočeným zády. Mají ve Skandinávii v knihovnách krucifixy? „To ne, ale třeba tady vedle v Bavorsku je jeden malý v každé knihovně,“ komentoval pro server PrahaIN.cz se smíchem Ingmar Dragset.
Autoři dlouhodobě sídlící v Berlíně neváhají projevit své politické zaměření, takže jeden z exponátů je věnován padesáti titulům, zakázaných ve školních knihovnách konzervativního amerického státu Florida.
Naplnění významu
K přemýšlení o politice může podnítit i obraz Pavla Büchlera se zahloubaným čtenářem, který má knihu vzhůru nohama. A protože se jedná o spis Marxe a Engelse, zaznělo už na novinářské prohlídce hned několik pozoruhodných výkladů.
„Tato výstava, která se s humorem a poetičností táže po budoucnosti veřejných prostorů, které nám zprostředkovávají přístup k vědomostem, je v první řadě živoucí poctou fyzickým knihám – předmětům, které se ocitají v ohrožení, a přesto nadále upoutávají a inspirují umělce,“ oceňuje Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle.
„Knihovna není jen prostor pro čtení. Je to také občanský prostor, místo pro setkávání. Dnes na něj trochu zapomínáme, ale v knihovně je stále možné se potkat a sdílet s ostatními svou vášeň pro knihy,“ uvedl na tiskové konferenci, kde jsme byli přítomní, Ingar Dragset.
Česko je podle nich knihovnickou velmocí, kde je síť knihoven nejen nejhustší na světě, ale také skutečně funguje.
A jejich výstava je nepochybnou poctou těmto studnicím vědění.