foto: Jitka Lenková pro PrahaIN.cz/V komůrce rozjímání.
REPORTÁŽ: Samozřejmě ne všechna, hlavně ta historická, a to prostřednictvím výstavy s prostým názvem Zednáři a s podtitulem Svobodné zednářství očima svobodných zednářů. Na Novoměstské radnici potrvá až do 26. listopadu a díky ní můžeme nahlédnout do světa, který zůstával pro běžnou veřejnost dlouhá léta zcela skryt.
Podnětem pro její uspořádání se pro Velikou Lóži České republiky (VLČR) stalo 100. výročí ustavení Národní Veliké Lóže Československé, zvané také Velký Orient, k němuž došlo 23. února 1923 v 11:00 v budově České banky ve Vodičkově ulici 41.
U jejího zrodu stály některé osobnosti známé z protirakouského odboje a zároveň svobodní zednáři Alois Rašín, Viktor Dyk, bratři Karel a Josef Čapkové, Edvard Beneš, Jan Masaryk nebo Antonín Švehla. Prvním velmistrem se stal Josef Svatopluk Machar (1923–1924). Vlastní činnost zahájila tato lóže 28. října téhož roku, kdy do ní bylo během příslušného obřadu tzv. vneseno světlo.
První republiku můžeme právem nazvat zlatým časem českého zednářství. Podle historiků tehdy u nás existovalo asi 1.600 zednářských lóží. Veliká Lóže Československá jako jejich národní sdružení spolupracovala s národními lóžemi jiných států, především pak z Francie. Tak je tomu ostatně dodnes, i když za úplně jiné situace. Po „uspání“ v době totality obnovila velkolóže svoji činnost 17. listopadu 1990 a po rozpadu Československa se přeměnila na Velikou lóži České republiky. V současnosti sdružuje 23 aktivních lóží, jejichž profily představuje právě na této výstavě.
Zednářská svatyně s vitráží Měsíc, Delta, Slunce. Zdroj: Jitka Lenková pro PrahaIN.cz
Pochybnosti a konspirační teorie
Pokud byste se chtěli stát zednářem, je třeba vědět, že Veliká lóže České republiky sama o sobě žádné nové zednáře nepřijímá a odkazuje v této věci právě na jednotlivé lóže. Na adeptovi potom je, aby si vybral tu, která mu bude nejvíce vyhovovat co do povahy práce, a nakonec třeba i podle místa bydliště. Obecně se i dnes lóže zaměřují na rozvoj humanity, existují však i lóže badatelské. Zachován zůstává přijímací rituál.
Jak vypadají okamžiky adepta těsně před přijetím, si sami můžete na výstavě vyzkoušet v „komůrce rozjímání“, tradičně vybavené svící, chlebem, vodou, solí, přesýpacími hodinami, oprátkou a lidskou lebkou.
Ledacos zajímavého se na výstavě dozví i zastánci konspiračních teorií, zvláště pak ti, kteří už o zednářství a zednářích něco vědí. Stále otevřená zůstává třeba otázka, zda byl svobodným zednářem i prezident T. G. Masaryk.
Mnoho indicií by tomu nasvědčovalo, dokonce se mu někdy říká i „zednář bez zástěry“. Potvrzeno to však nikdy nebylo a nečiní tak ani tato výstava. Stále totiž zůstává pravidlem, že pokud si to zednář přeje, může se k tomu, že je zednářem, veřejně přiznat. Pokud tak ale neučiní, bratři zednáři toto jeho tajemství neprozradí.
Možná trochu překvapí, že na výstavě není jako zednář zmíněn údajný zakladatel první zednářské lóže u nás, a to hrabě František Antonín Špork (1662-1738). Je tomu právě proto, že se tento fakt nepodařilo potvrdit. Za první historicky doloženou českou zednářskou lóží se považuje lóže U tří korun (1741), tedy až po jeho úmrtí.
Mezi zednáři jsou na výstavě zmíněna mnohá, dnes již prakticky neznámá jména, stejně jako ta známější. Například herec Martin Štěpánek (1947-2010) byl členem lóže U tří hvězd, vynálezce František Křižík (1847-1941) konal práci v lóži Sibi et posteris stejně jako architekt Jan Zázvorka (1884-1963), otec herečky Stelly Zázvorkové a dlouholetý ředitel pražské ZOO Zdeněk Veselovský (1928-2006) v působil v lóži Dílo.
Zednářské meče. Zdroj: Jitka Lenková pro PrahaIN.cz
Vzácné exponáty
Vedle množství drobnějších artefaktů, jako je zednářské sklo a porcelán, lóžové klenoty, zástěry, kladívka a další atributy zednářství, je ozdobou výstavy nepochybně unikátní originál vitráže Měsíc, Delta, Slunce, instalované jako součást expozice zednářské svatyně. A také rekonstrukce za války zničené instalace předního zednáře Alfonse Muchy nazvané Poslední dílo. Nepovšimnuta jistě nezůstane ani impozantní kolekce zednářských mečů.
Přesto všechno však jde jen o určitý výsek českého a zároveň i slovenského zednářství.
Vedle Veliké lóže České republiky a lóží v nich sdružených u nás působily a stále působí ještě další zednářské lóže, ať už regulérní, které tradičně přijímají za členy jen muže, anebo neregulérní, kde mohou být i ženy. Ve světě dokonce existují lóže čistě dámské. Všechny však ctí stále stejné principy: rovnost, volnost, bratrství, toleranci a humanitu. Což ani dnes není zrovna málo.
Pro vznik tohoto textu pomohly mimo výstavy samotné rovněž informace z oficiálních webových stránek zednářů a znalosti autorky.
.jpg)
Zednářské zástěry. Zdroj: Jitka Lenková pro PrahaIN.cz