Zámek ve Ctěnicích nabízí nejstarší ledničku v Čechách, odkaz cukrového krále, ale i výjimečný park

V zimě, a v období Vánoc obzvlášť, překypují české lednice ohromným množstvím potravin, pochutin a nápojů. Mnohokrát si při pohledu do zcela přeplněné ledničky říkáme: „Kdyby tak bylo možné ji nafouknout!“ Na tvrzi ve Ctěnicích to vyřešili šalamounsky. Najdeme tu totiž nejstarší chladničku na území hlavního města Prahy. Pochází už z 15. století.

Ale pojďme si popovídat nejprve o historii celého prostoru. Ctěnice jsou jednou z historicky doložených nejstarších obcí v blízkosti Prahy. Nejstarší záznam pochází dokonce z roku 1235, tehdy jsou ale uváděny ještě Ctimice, což je původní název obce.

Historie dnešního zámku se začíná odvíjet také s první historickou zmínkou o tamní tvrzi. Ta pochází z roku 1372 a tehdy ji kupuje pražský měšťan Jan Zeiselmeister. Jenže tehdy to tu vypadalo zcela jinak. Krajina nebyla rozhodně tak úrodná jako dnes. Místo polí bychom tu našli mokřady, bažiny a hodně podmáčené louky, které neustále zaplavovaly vody Ctěnického potoka.

Najít cestu mezi rozměklými plochami bylo velmi obtížné. A když si k tomu přidáme i fakt, že uprostřed těchto nehostinných končin bylo skalisko s hlubokým skalním příkopem, tak je celkem jasné, proč byla tvrz vybudována právě tady. V podstatě byla nedobytná.

Jak ochladit potraviny

Možná už v té době tu vznikla právě ta zmiňovaná nejstarší česká chladnička. I dnes ji při procházce zdejším zámeckým parkem můžeme objevit, ale je celkem jasné, že k ní nevedla žádná přívodní elektrická šňůra a o bílé kuchyni nelze ani uvažovat. Jedná se totiž o původní rozsedlinu ve zdejším skalním příkopu. Tato rozsedlina byla zevnitř upravena, stala se z ní vlastně místnost s křížovou klenbou. A začala díky chladnému skalnímu klimatu v letních měsících působit jako lednička.

Upravenému parku dominuje kaplička, která je součástí ctěnického zámku. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Na začátku 16. století se Ctěnice stávají majetkem jednoho z nejvlivnějších českých rodů – Hrzánů z Harasova. Síla tohoto rodu se projevila sice hlavně mnohem později, kdy byla jejich pokladna tak napěchovaná bohatstvím, že si mohli dovolit postavit jeden z nejluxusnějších paláců v metropoli, nicméně počátky jejich rodu se odvíjejí zhruba po dobu jednoho století právě ve Ctěnicích. Jednomu ze členů rodu Mikuláši Hrzánu z Harasova také vděčíme za to, že se zdejší chladná tvrz změnila v poměrně přívětivější renesanční zámek.

O dnešní podobu zámku se postarali Slovinci

Pak následovalo období, kdy Ctěnice moc neprospívaly, protože se zdejší majitele střídali jak na běžícím pásu. Za zmínku pak stojí až období druhé poloviny 17. století, kdy se na zámku usadil slovinský šlechtický rod Windischgrätzů. Musíme poznamenat, že to bylo ještě dlouho předtím, než se polní maršál Alfréd z tohoto rodu velmi neblaze proslavil při potlačování revolučního roku 1848 v české metropoli.

Windischgrätzové už nepotřebovali být chráněni mokřady a bažinami, už měli dost velký arzenál zbraní, a tak zdejší krajina už zcela změnila podobu. Byla tu úrodná pole a kolem zámku vyrostla velká řada hospodářských budov. I zámek samotný se změnil. Právě Windischgrätzové se zasloužili o to, že místo renesanční budovy bylo možné obdivovat barokní skvost, který už však do své podoby přijal i řadu klasicizujících prvků. Návrh přestavby pocházel z pera věhlasného pražského architekta Václava Špačka.

Kočárovna zámku ve Ctěnicích. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Jenže Windischgrätzům Ctěnice nikdy příliš k srdci nepřirostly a svoji pozornost spíše upírali na Tachov nebo Červenou Lhotu, a tak se v roce 1803 zámek znovu prodává a znovu se tu majitelé často střídají.

Na co sáhl, to se stalo sladkým

Tím posledním, jehož vládnutí rozhodně stojí za zmínku, se v roce 1849 stává Alexander Schoeller. Nemá sice v žilách modrou krev, ale čeho se dotkne, to se změní v cukr. Ne nadarmo se mu říká cukrový král. Byl to právě Schoeller, který velmi rozšířil pěstování cukrové řepy v českých podmínkách. Koneckonců i za tyto zásluhy ho císař Franz Josef I. nakonec mezi rytíře povýšil, nicméně když Ctěnice kupoval, o rytířském řádu si mohl nechat jenom zdát. Ctěnice si ke svému pobytu a životu vybral proto, že jeden z jeho klíčových cukrovarů se nacházel v nedalekých Čakovicích.

Rodina a potomci tohoto velkoprůmyslníka a velkofinančníka žili na zámku ve Ctěnicích až do konce druhé světové války, kdy byl objekt znárodněn a potomci Alexandera Schoellera museli rychle pobalit kufry a odejít.

Po válce sloužil objekt místnímu zemědělskému družstvu, později byl nákladně rekonstruován a stal se do dnešních dní součástí Muzea hlavního města Prahy. Nacházela se zde jedna z nejucelenějších expozic koňských kočárů. Jenže před pár lety už prostory přestaly vyhovovat, a tak se cenná sbírka přesunula do jiných prostor. Z části na zámek Kačina.

Osu zámecké zahrady ve Ctěnicích tvoří jabloňová alej. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

A když už se na zámek ve Ctěnicích vydáme, rozhodně bychom neměli zapomenout na procházku zdejším parkem. Je to totiž novodobý přínos zdejší historii. Na začátku našeho století došlo k velké rekonstrukci, která byla velmi pozitivně přijata nejen veřejností, ale i odborníky. Park přirozeně rozděluje Ctěnický potok na dvě části. U zámku najdeme romantickou anglickou zahradu. Za potokem se pak nachází francouzská zahrada ve formální podobě. Tvoří ji jabloňová alej, která vrcholí závěrečným altánem. Vybavení parku pak doplňují dřevěné i kamenné mostky, průhledy přes louky, trámy a pergoly. Revitalizace parku přinesla týmu architekta Tomáše Jiránka cenu Grand Prix Obce architektů.

Pro vznik tohoto textu posloužila především paměť autora, dále web Obce architektů a propagační materiály osmnáctého pražského obvodu.