Zemřel jeden z posledních očitých svědků hrůz padesátých let, herec Jiří Plachý

Jiří Plachý ml. byl od roku 1970 byl členem souboru Divadla na Vinohradech, které také o jeho smrti informovalo. Zemřel ve věku 75 let, po neuvěřitelném padesátiletém angažmá na jediné divadelní scéně. Plachý hrál i ve filmech, televizních seriálech a inscenacích a byl vynikajícím dabérem, přesto nikdy nedosáhl slávy svého otce, Jiřího Plachého st., kterého snad každý zná jako démonického magistra Kelleyho z Císařova pekaře – Pekařova císaře. Naštěstí se mu ale vyhnul i tragický osud jeho tatínka v padesátých letech…

Jiří Plachý ml. byl syn významného herce Jiřího Plachého (1899-1952) a synovec herce Vojty Plachého-Tůmy (1903-1968). Díky těmto genům Jiří Plachý vyrůstal v uměleckém prostředí, na gymnáziu navštěvoval dramatický kroužek, který vedli známí umělci, ke zkouškám na DAMU jej připravil rodinný přítel Ota Sklenčka. Ještě jako student DAMU hostoval v Národním divadle a Městských divadlech pražských. Po absolutoriu pak získal angažmá v karlovarském Divadle Vítězslava Nezvala (1967-1970), kde vynikl například v představení Julie, ty jsi kouzelná. Od roku 1970 byl pak angažován ve Vinohradském divadle, kde zůstal neuvěřitelných 50 let.

Herec vedlejších rolí

Ještě jako posluchač DAMU se Jiří Plachý objevil v televizním dramatu Konec velké epochy (1965), následně si zahrál i ve filmu, ale jeho filmografie není nijak bohatá. Jeho první rolí byla postava studenta Jiřího v koprodukčním československo-francouzském filmu Těch několik dnů (1968), pak si zahrál mládence Fanoše ve filmu Všichni dobří rodáci (1968). Objevil se ve více než třicítce filmů, ale hlavní role se mu vyhýbaly. Jeho posledním filmem byl televizní snímek Zločin v Polné z roku 2016. Uplatnění našel i v televizi, kde hrál v řadě seriálů (Jana Eyrová, 1972; Třicet případů majora Zemana, 1974, naposledy to bylo v roce 2013 Sedláčkovo Velké století).

Známe ho i z dabingu. K tomuto oboru se dostal již jako dítě, když mluvil v německém filmu Dobrodružství v Bausdorgu. Zvláště v 90. letech namluvil desítky postav v zahraničních filmech a seriálech. Mluvil pana Spocka v seriálu Star Trek, daboval Jeana Rena i Jackieho Chana, namlouval komentáře k dokumentárním filmům i audioknihy, vystupoval v rozhlasových hrách.

Podivná sebevražda jeho otce

Jiří Plachý st. patřil k významným českým hercům první poloviny 20. století. Člen činohry Národního divadla, který natočil desítky filmů, údajně spáchal v prosinci 1952 sebevraždu. Není ale dosud zjištěno, zda volil dobrovolný odchod ze života, nebo zda šlo o vraždu v režii StB. A právě jeho syn, Jiří Plachý ml., po roce 1989 pátral v archivech. Bez úspěchu. Smrt teprve třiapadesátiletého herce byla součástí tehdejší vlny sebevražd, v říjnu téhož roku se zabil režisér Jiří Frejka, rok předtím zemřel choreograf Saša Machov, uštván útoky komunistů a vyobcován z Národního divadla.

Jiří Plachý st. jako magistr Kelley, foto ČT

Hercův syn vyprávěl, že jeho samotného rodina od všeho držela co nejdál. „Mámu to ale zničilo, podepsalo se to na ní, byla pak i nemocná a umřela v 62 letech. Jak se říkalo, byla z buržoazní rodiny – dědeček byl generální ředitel Živnobanky, vystudovala filozofii, ale nikdy nepracovala. Takže když táta zemřel, byla bez příjmů a měla na krku malého kluka. Po tátovi, členovi Národního divadla, dostala vdovský důchod 260 korun a já sirotčí. Nešlo jen o peníze, máma nemohla sehnat práci a byla úplně vykolejená.“

Slavný herec Radovan Lukavský k tomu též poskytl v knize Rozhovory s dědečkem své vnučce Kláře svědectví, které měl od Vlasty Fabianové. Fabianová mu vyprávěla, že ten den jelo Národní divadlo na zájezd, ale Plachý se nedostavil. Volali mu, co se děje, on řekl, že se zdržel. Domluvili se, že ho cestou naberou. Když autobus zabočil do ulice, kde herec bydlel, viděli z okna padat člověka. Byl to Plachý. Běželi do domu, nikde nikdo, byt zavřený, jen si všimli tatry šestistovky, která právě odjížděla od chodníku… Tragickému osudu herce Národního divadla se věnovala Jana Machalická v Lidovkách a Adina Janovská v Krajských listech.cz.