foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Recenzovaný titul
RECENZE: Když jsem před lety přiletěl do Tokia, myslel jsem, že špatně vidím. Šlo o jiný svět po všech stránkách, které si umíte představit. Nekonečné kolony aut, vysoké hotely, herny plné lidí v oblecích, lesklé popelníky u výtahů, gejši s bělavými obličeji, obrovští zápasníci sumo.
Obrazy, na jaké v Evropě nenarazíte.
Kromě toho nesmím opomenout osobnosti, jejichž profesní dráhu nějakou dobu sleduji. Aktuálně je největší celebritou pálkař i nadhazovač Dodgers Shohei Ohtani, ovšem osobně mám ještě blíž ke jménům, jako jsou Haruki Murakami, Juro Wada, Akira Kurosawa nebo Utagawa Hirošige.
Nemá smysl vás vodit za ruku, proto si jednotlivé práce uvedených nastudujte. Příběh lékaře Wady se vymyká všemu.
Úmyslně jsem vynechal ještě jednu postavu, o níž je aktuální recenze. Nevím, zda jde o pseudonym, tým programátorů nebo reálnou figuru, každopádně jsem o Satoši Nakamotovi slyšel už před mnoha lety, kdy můj kamarád koupil první Bitcoin. Za jeho vývojem stojí právě tento „muž“, jenž protokol pro kryptoměnu a potřebný software Bitcoin-Qt vytvořil.
Silná jména, a ještě silnější okolnosti
Když se mi tedy před pár dny dostala do rukou kniha Zmizení Satoshi Nakamota, zajásal jsem. Až poté mi došlo, že kromě pozoruhodné obálky Davida Černého vidím ještě další tři jména: Josef Habas Urban (Habermannův mlýn, 7 dní hříchů), Pavel Kolář (fyzioterapeut) a Ivo Krátký (producent). Zde je proto potřeba rozumět, že jde o exaktně založené lidi, kteří svou dosavadní profesi spojili s reáliemi, nikoli fikcí či fantazírováním.
Čtení titulu z edice Universum je zpočátku velice těžké, protože jde rovnou k věci. Jistou pomůckou je úvodní slovo odborníka na kryptoměny Pavola Sticka Rusnáka (SatoshiLabs), jehož asi nemusím představovat. Pak už jdete do terénu.
Procházíte obdobím, ve kterém se jednotliví autoři věnují přímo nebo alespoň zčásti okolnostem stojícím za pověstí doposud neznámého Satoshi Nakamota. Každý k němu přistupuje z jiného úhlu pohledu, vždy však na základě vlastních zkušeností a prožitků (setkání s jeho okolím, pátrání po zmizelých, analýza jeho textů a míst). Všechno na mě při čtení působilo až drtivým dojmem. Kdykoli mi totiž došlo, že se titul věnuje biografii, vnímal jsem sílu jednotlivých návštěv a pátrání podstatně intenzivněji.
Proč?
Vůbec nevím, k čemu knihu přirovnat, natož s čím ji posuzovat. Nic podobného jsem prostě nečetl. A to už vůbec nemluvím o tom, že když jsem se dostal na stranu 288 (kapitoly Pasy), všechno do sebe začalo neuvěřitelně zapadat.
Zmizení Satoshi Nakamota kombinuje investigativní práci s reportážními prvky a dokumenty. Čtení dopisů mi připadalo pomalu jako z Tolkiena.
Přiznávám, že recenzovaný titul je mimo normy i zaběhlé čtenářské zvyky a úvodních pár desítek stran mi dal zabrat. Jakmile však uchopíte koncept (skládání kapitol prokládaných fakty), zjistíte, že text vůbec není o nabízení odpovědí, ale o poskytování vodítek a tolik potřebném přemýšlení.
Tleskám.