foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Operní pěvec Štefan Margita
ROZHOVOR: „Pracuji na přípravách nové inscenace v Národním divadle. Bude to slavná opera Richarda Wagnera Zlato Rýna a diváci mě opět uvidí v roli Logeho. Premiéra bude 12. února 2026. Tím se uzavře jedna kapitola mojí operní dráhy,“ řekl serveru PrahaIN.cz opěrní pěvec Štefan Margita.
Patříte k velmi vytíženým umělcům. Předpokládám, že máte diář popsaný až do konce roku.
To není úplně přesné. Co se pracovních plánů týká, tak mám nabito až do roku 2027.
Včetně zahraničních vystoupení?
Samozřejmě, příští rok budu například zpívat v Amsterdamu nebo v Americe.
Jaké jsou teď vaše nejbližší pracovní plány?
Čeká mě toho hodně. Koncerty mám v říjnu, v listopadu budu mimo jiné vystupovat na Slovensku a v prosinci budu zpívat na galakoncertu Hvězdy Vánoc na Žofíně. Pracuji také na přípravách nové inscenace v Národním divadle, bude to slavná opera Richarda Wagnera Zlato Rýna a diváci mě opět uvidí v roli Logeho. Premiéra bude 12. února 2026 a uzavře se tím jedna kapitola mojí operní dráhy. Příští měsíc mi také u Supraphonu vychází nové album, jde o velmi zajímavý projekt. S deseti zpěvačkami a herečkami jsem natočil dueta Andělé strážní a na CD je také duet s mojí Hankou. Budeme pak mít koncert společně se všemi dámami v O2 Areně 15. května 2026.
Zmínil jste vaši paní. Říkal jste, že občas prožijete okamžik, kdy víte, že je s vámi. Prozradíte nám některý z nich?
To se vrací. Těch situací už bylo několik. Například se něco děje a já si řeknu, Bože, vůbec nevím, co mám dělat. A najednou přijde něco, co mi pomůže a nějakým způsobem i poradí. Vždy si pak říkám, že to je zvláštní. Je to nějaké znamení? Nebo třeba jdu na hřbitov a tam zažiji pozoruhodný okamžik. Vůbec nikomu to nevnucuji, že tomu musí věřit. Třeba si to jen namlouváme, je to možné, ale uklidňuje mě to. Když blízká bytost odejde, tak si v té chvíli uvědomíte, že ji ještě více milujete, protože vám pak schází každou minutu. Najednou nemůžete zvednout telefon a zavolat jí po koncertu, nemáte možnost doma diskutovat a radit se třeba po zkoušce v divadle. Proto mi ta víra, že je mi Hanka nablízku, hodně pomáhá.
Psali jsme
ROZHOVOR: „Když je zle, tak musíte přidat. Nedat se! Každý cítí, že se něco děje. Ale já věřím, že všechno dobře dopadne. Nesmíme před tím zavírat…
Pamatuji si na naše rozhovory, kdy jste mi vždy říkal, že máte obrovskou podporu v tom, když vaše paní vždy přiletí do země, kde vystupujete.
Ano. Hanka byla úžasná. Odehrála třeba svůj koncert, pak si doma sbalila věci a odletěla za mnou. Do Japonska, do Ameriky, kamkoliv. Vždy přijela a šla si hrdě sednout do hlediště. To byly okamžiky, které mi hodně schází. V Národním divadle jsem předloni měl premiéru představení Don Buoso a strašně mi tam scházela. Najednou jsem si říkal: „Bože, ona není v hledišti.” Nebo možná tam někde je, ale není to to, co jsem v tom okamžiku potřeboval. Že mi zavolá v pauze nebo mi napíše zprávu, že to bylo hezké. To už bohužel dnes není.
V červenci bylo výročí projevu někdejšího generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše na Červeném hrádku. V něm si kopl do vaší paní za to, že podepsala dnes slavnou petici Několik vět. Někteří disidenti mi pak říkali, že to nebyla náhoda. Že měli vztek, protože vaši manželku podcenili a netušili, že je tvrdý bojovník. Jak jste ji poznal po této stránce?
Přesně tak, jak říkáte. Vysvětlovala mi, že když si tehdy přečetla text Několika vět, tak si řekla, že v něm není nic špatného, co by nemohla podepsat. Tak připojila svůj podpis. Víte, Hanka byla poctivý člověk a opravdu byla schopná bojovat. Když tu petici tenkrát podepsala, tak si hlavně uvědomila, že už nebude moct zpívat, že ji komunisté prostě odstaví, a i tak to podepsala. To bylo od ní úžasné a geniální, protože ona nemohla vědět, že zanedlouho přijde revoluce. Že se to všechno otočí a uklidní. Bydlela na Vinohradech v Chodské ulici. Vyprávěla mi například, jak viděla, že najednou u jejího bytu namontovali kamery a sledovali ji. Ona přesně věděla, co se bude dít, když podepíše. Ale nedala se a za to má dodnes můj obdiv.
Je před volbami. Vaše paní kdysi riskovala, abychom mohli žít ve svobodě. Co říkáte na výkřiky některých stran, že zlikvidují demokratický systém?
To je otřesné. Já se ze zásady do politiky nechci míchat. To, co si ale nyní komunisté dovolují, není normální. Byla veliká škoda, že jsme je tehdy, po listopadu, nezakázali. Myslím si ale, že nejsme až v tak špatné situaci, aby ohrozili demokracii.
A už víte, koho budete volit?
Zatím ne. Ale i kdybych to věděl, tak to neřeknu. Vyberu si ale některou ze stran, které nikdy s komunisty neměly a nemají vůbec nic společného.
Operní pěvec, tenorista Štefan Margita se narodil 3. srpna 1956 v Košicích. Působil a doposud působí v nejslavnějších operních domech světa. Například v italské La Scale, londýnské Královské opeře v Covent Garden, v newyorské Metropolitní opeře, v Národní opeře Bastille ve Francii, San Franciscu, Chicagu, Turíně, Madridu, Tokiu, Bruselu, Lyonu, Neapoli či Dallasu. Celosvětový věhlas a obdiv kritiků i publika přinesly Štefanu Margitovi role v Janáčkových operách Káťa Kabanová, Z mrtvého domu a Osud, tambourmajora v opeře Vojcek Albana Berga nebo role kapitána Vere v opeře Benjamina Brittena Billy Budda a boha ohně ve Wagnerově opeře Zlato Rýna. V roce roku 1992 se oženil s oblíbenou zpěvačkou Hanou Zagorovou a třicet let spolu tvořili nerozlučnou dvojici. V roce 2017 byl Štefan Margita vyznamenán prezidentem medailí Za zásluhy.