foto: Vilém Rosegnal – Archiv Národního divadla, se souhlasem pro média/Jaroslav Mareš
ARCHIVY STB: Jaroslav Mareš byl v letech 1952–1988 členem Činohry Národního divadla. Působil ve filmu a psal také baletní libreta. Diváci ho znají jako vždy usměvavého a milého protagonistu ve snímcích Nezbedný bakalář či Plavecký mariáš. Nebo v dodnes populárních komediích Poslední mohykán a Anděl na horách.
Současně ale uměl i tragické roviny, pokud bychom hovořili o roli Prokůpka v Janu Husovi a Janu Žižkovi režiséra Otakara Vávry. Nevyhýbala se mu ani seriálová tvorba. Za všechny cykly zmíníme Dobrodružství kriminalistiky, Návštěvníky a Arabelu.
Byly však chvíle, kdy měl herec problémy, které na plátno nebo na divadelní prkna nepronikly. Jednalo se především o jeho vyrůstání a alkohol. Právě na tyto linky na začátku osmdesátých let zabrnkala tajná policie. Chtěla, aby Mareš donášel. Jednotlivé záznamy našla PrahaIN.cz v dochovaných záznamech Archivu bezpečnostních sborů.
Tehdejší zástupce Národního divadla byl na jednání přímý a věcný. Lze konstatovat, že se nepodbízel a ani neohýbal hřbet. V úvodu první schůzky v únoru 1981 řekl StB, že je vyškrtnutým členem KSČ, ale v jádru zůstal stále komunistou. „V tomto směru také řekl, že nemůže zapomenout na poměry v předmnichovské republice, kdy společně s otcem a matkou byli nuceni jít za prací do Francie, odkud byl otec vyhoštěn pro své pokrokové smýšlení. Mareš též během rozhovoru zhodnotil svoje postoje v letech 1968-69. Vyjádřil se, že v tomto období stál zcela na platformě oportunistických sil, což přičítá své poctivosti a disciplinovanosti řadového člena KSČ v tom směru, že věřil Dubčekovi jako představiteli ÚV KSČ. Upozornil, že pro stranu chtěl v tomto období i zemřít. Konstatoval, že byl po právu za svou činnost v roce 1968-69 vyškrtnut z KSČ,“ uvedl do záznamu nadporučík František Vach.
Psali jsme
ARCHIVY STB: PrahaIN.cz se dlouhodobě věnuje archivům bezpečnostních sborů. Vybíráme čtenářsky i dobově zajímavé momenty. Některých si už…
Náročné dětství
StB chtěla z Mareše postupem času udělat svého donašeče. K tomu ale potřebovala pádné argumenty, proč by měl na spolupráci přistoupit. Našla je. Vrací se k hercovu dětství.
„Jmenovaný se narodil v Husinci. Pochází z velmi chudého prostředí. Vzhledem k tomu, že otec Vojtěch Mareš nemohl rodinu uživit, stěhují se v roce 1925 do Francie. Matka Alžběta zde pracovala v textilní továrně za velmi špatných podmínek. Onemocněla tuberkulózou a v roce 1928 zemřela. Po její smrti byl Mareš vychováván v sirotčinci a později byl dán na výchovu do rodiny francouzského dělníka. V těchto časech otec Vojtěch vstupuje do komunistické strany Francie,“ uvedli tajní policisté.
Po návratu do vlasti se budoucí člen Národního divadla živil, jak mohl. Byl i soustružníkem v Letňanech, kde se dokonce seznámil s Antonínem Zápotockým. Poté podlehl divadlu, kde se podle StB projevil jeho nevšední talent.
Úzké styky později udržoval zejména s Vlastou Chramostovou a Rudolfem Hrušínským. V archivech není žádný doklad toho, že by na ně udával. Jen několik zmínek o tom, že situace v československé kultuře je těžká. V roce 1968, jak také StB poznamenala, Mareš svým charizmatem dokonce přispěl k tomu, že si lidé lehali na ulici, aby bránili vjezdu okupačních tanků. Tlak na jeho angažmá pro tajnou spolupráci tak vyústil v další hledání nedokonalých stránek.

Sovětský tank v Praze 21. srpna 1968. Foto: František Dostál, commons.wikimedia.org, se souhlasem pro média
Alkohol
Tou nejsilnější se stal alkohol.
StB popsala, že svého času pil herec tak moc, že si sáhl na hranici lidských možností. Abstinentem se stal údajně po narození dcery Veroniky (*1973). Během rozhovorů sám herec uvedl, že přestal pít, neboť věděl, že ho dcera bude potřebovat.
Estébáci nadále kombinovali tlak týkající se jeho profesního a osobního života. Mareš několikrát ustoupil. Ze zpravodajského hlediska však lze jeho svědectví považovat za velmi vágní. Například o režiséru Macháčkovi řekl, že je to s ním čím dál horší a že se z něho stává kleptoman. O Rudolfu Hrušínském pak prozradil, že ho k divadlu přivedla rodina Václava Havla.
Policistům to nestačilo a jali se prověřovat jeho třetí manželku Jaroslavu. Jenže ani zde nepochodili. V místě bydliště měla dobrou pověst, do politiky se nepletla a nikdo o ní neřekl křivé slovo. „Mají slušně a moderně zařízený byt a osobní vůz Škoda 100,“ stojí v hodnotící zprávě.

Herečka Vlasta Chramostová a spisovatel Pavel Kohout. Foto: PrahaIN.cz
Možná, že i uvedený tlak měl vliv na skutečnost, že Mareš opět přičichl k alkoholu. A právě ten měl nakonec zásadní vliv na finální zprávu StB z 25. listopadu 1981. „Jmenovaný se v průběhu styku projevil jako nespolehlivý člověk se sklony ke konzumaci alkoholu. Tento fakt nedává záruku, že by bylo možné jej později získat za tajného spolupracovníka,“ doplnil poručík Kucián a spis odložil na deset let do trezoru.
Mareš svůj boj s hydrou komunistického režimu vyhrál. Dožil se nejen převratu, ale i nového tisíciletí. Zemřel v říjnu 2003 ve věku dvaaosmdesáti let. „Jako první z našich poválečných libretistů si troufl sáhnout do živé ´civilní´ současnosti,“ zavzpomínalo na jeho angažmá Národní divadlo.
Zmíněná dcera Veronika si mimochodem vzala Vladislava Beneše, herce Národního divadla.