foto: Archív Jana Čenského, se svolením/Jan Čenský
ROZHOVOR: Divadelní scéna má prý neopakovatelnou atmosféru, dokonce terapeutickou a ozdravnou. „Zažil jsem okamžiky, kdy třeba Vašek Vydra hrál představení se zlomeninou holenní kosti. Na jevišti poskakoval, jako by byl zdravý. A pak v zákulisí padnul,“ řekl serveru PrahaIN.cz oblíbený herec Jan Čenský.
Během své herecké kariéry se umělec mnohokrát přesvědčil o tom, že živý kontakt s divákem je nenahraditelný. Všímá si i toho, jak prostředí divadla a jeviště na diváky působí. „Je zajímavé, že terapeuticky divadlo působí nejen na diváky, ale i na nás. Jeviště má zvláštní kouzlo. Když člověka něco bolí, spustí se mu krev z nosu nebo má nějaké jiné potíže, tak na člověka působí pozoruhodným, až uzdravujícím způsobem. Je to zvláštní, ale na jevišti to necítíte. Zase teprve až po představení, když zapadnete do zákulisí. Nazval bych to jako nějaké anestetikum. Zažil jsem okamžiky, kdy třeba Vašek Vydra hrál představení se zlomeninou holenní kosti. Na jevišti poskakoval, jako by byl zdravý. A pak v zákulisí padnul. Jeviště je opravdu velmi zvláštní místo, kde to funguje tímto způsobem,“ řekl Jan Čenský PrahaIN.cz.
„Určitě je to tak. Ta energie tam prostě je. V období covidu jsme měli trochu strach. Tehdy se začaly divadelní představení přenášet online do počítačů a na televizní obrazovky. Obávali jsme se, aby si diváci nezvykli sedět doma a sledovat divadlo na obrazovce. Přímí kontakt s publikem je totiž nenahraditelný,“ dodal umělec.
Herecká profese je velmi časově náročná. Večerní představení v divadlech, práce i ve dnech, kdy si ostatní lidé užívají volna. Osmiapůlhodinová pracovní doba u herců neexistuje. Někteří slavní umělci proto tvrdili, že herecká profese je především řehole.
„To je z několika důvodů. Například vůbec nectíme svátky, soboty, neděle. Hrajeme třeba i o vánočních svátcích nebo koncem roku. Kromě toho například naše společnost, ale dnes už i velká divadla, jsou hodně na cestách, protože často vyjíždíme na zájezdy. Třeba nyní jsme zrovna na Slovensku. Do toho se samozřejmě zkouší nové věci. Někteří režiséři zkouší třeba i půl roku.
Psali jsme
Premiéra inscenace Bílá voda ve Stavovském divadle byla velmi očekávanou událostí. Činohra Národního divadla přivádí na jeviště jeden…
Náš pracovní den většinou vypadá tak, že dopoledne se zkouší. Odpoledne se točí a večer se hraje. Dříve měla divadla dvouměsíční divadelní prázdniny, ale to je dávno pryč. Teď hrajeme i na letních scénách, a tak máme sezónu poměrně dlouhou. Samozřejmě je to svým způsobem řehole. Když vás práce ale baví, tak vidíte a vnímáte i hezké stránky našeho povolání. Například včera jsme měli představení, během kterého se diváci zvedli s frenetickým potleskem. Zažili jsme standing ovation. To je pro herce ta největší odměna, když vidí v divadle rozjásané a tleskající publikum. To se nedá ničím nahradit, a proto máme rádi svoji profesi,“ vysvětlil nám herec.
Jan Čenský patří k velmi obsazovaným umělcům a občas prožívá doslova hektické dny. Jak sám říká, každý den má úplně jiný, proto si nevytváří pracovní harmonogram. Neměl by totiž smysl.
„Musím se flexibilně přizpůsobit situaci. Pokud mi vyjde volný den, tak naplno relaxuji. Snažím se, abych všechno měl v určité rovnováze. Práci i odpočinek. Člověk nemůže jenom makat. K odpočinku, kromě fyzického pohybu, v mém případě patří i literatura. Teď mám rozečtené tři knížky. Dvě dokumentární publikace a severské detektivky. Mám rád přírodu, a tak nejraději zmizím někde v lese. Mám velmi rád Šumavu, zároveň miluji Orlické hory. Ty mi vyhovují především v tom, že jsou trochu bokem. Je tam krásně a nejsou tak přelidněné třeba jako Krkonoše. Navíc odtud pochází moje maminka. Vždy, když za ní jedu, tak se těším na její speciality, které se vaří pouze v tomto kraji. Mám strašně rád takzvané křápance neboli cmundu (bramborák). Další úžasnou věcí jsou omelety s houbami. Ty jsou výborné,“ usmál se herec.
Jan Čenský má pověst akčního člověka, který nevydrží v klidu. On sám tvrdí, že jde o nedorozumění a ve skutečnosti velmi rád odpočívá. To ovšem částečně vyvrací skutečnost, že hraje současně na třech divadelních scénách, natáčí další epizody seriálu Ordinace, moderuje koncerty a plesy a účastní se společenského života. „Pořád je co dělat. I když velmi rád odpočívám, tak občas jsem skutečně v jednom kole. Teď například připravujeme obnovení hry, která se jmenuje Polib tetičku. Před časem jsme ji hráli v divadle U Valšů. Pak se představení hrát přestalo a od nového roku jej budeme opět nasazovat na jeviště. Je to docela hezké představení, kde hraju s Miroslavou Pleštilovou a s Pavlem Novým. Samozřejmě pokračuje natáčení Ordinace. K tomu začne plesová sezóna a na těchto akcích vystupuji jako moderátor. Zaplaťpánbůh, práce mám před sebou docela hodně,“ říká Jan Čenský.
„Hrajeme s divadlem společnosti Harlekýn. Nejčastěji máme představení v divadle U hasičů nebo v Divadle Lucky Bílé. Tam máme dvě představení a na ně bych rád diváky pozval. Jedna hra se jmenuje Mlčeti zlato a druhé představení Je opravdu drahý. Jde o oblíbené francouzské komedie a jsou pro diváky velmi příjemné. Jde vlastně o manželské páry, které humorným způsobem řeší životní peripetie. Diváci nás ale také mohou vidět v divadle Palas nebo v Gongu. Těch představení máme víc. Oblíbená je například hra Příbuzné si nevybíráme. Repertoár máme poměrně bohatý,“ ukončil Jan Čenský.