Mám kolem sebe úžasné lidi, hrajeme a radujeme se ze života, říká zpěvák Martin Maxa

ROZHOVOR: „Koncerty máme nasmlouvané až do konce roku. Začínáme točit nové CD. Těším se, až se zavřeme do studia a pojedou kýble kafe. Nevylezeme, dokud to nebude perfektní,“ řekl serveru PrahaIN.cz zpěvák Martin Maxa.

Na podzim jste ohlásil, že je na cestě nové CD. Kdy začnete točit?

Máme s kolegy plán, že bude do podzimu kompletně natočené. Už mi chybí jen poslední tři texty, které píšu ke všem písničkám. Na posledním textu jsem pracoval čtyři měsíce. Tam bylo velmi těžké frázování, ta písnička nebyla jednoduchá, každý den jsem usínal s hlavou plnou veršů. Teď jsme se dohodli s kytaristou Tomášem Orlem, který se mnou hraje, že začneme točit. Mám svoje vlastní studio. Výhodou je, že si k tomu můžeme kdykoliv sednout a nahrávat. Předpokládám, že do podzimu budeme mít hotovo. Nejzazší termín je příští rok na jaře, ale to si myslím nehrozí.

Jak dlouho trvá natáčení kompletního CD?

Poměrně dlouho. Pokud má člověk svoje vlastní studio, tak totiž neřeší čas. Takže se točí tak dlouho, dokud to není naprosto dokonalé. A protože jsme přesně tyto povahy, tak není neobvyklé, že třeba kytaru někdy nahrávám třicetkrát, protože pořád nejsem spokojený. To bych si ve studiu, které bych si platil, nikdy nemohl dovolit. V dobách, když jsem točil v jiných studiích, tak jsme za jeden den platili nějakých šest tisíc korun. Dneska by to bylo určitě minimálně deset tisíc. Tam si člověk musí hodně rozmyslet, jak nakládá s časem, aby se nezruinoval. V té době studia platila vydavatelství, to je už dnes minulost. Z toho důvodu jsme si studio vybavili sami a mám ho v Roudnici nad Labem, takže se nemusíme ohlížet na čas. A protože jsme nadšenci a fandové, tak jsme opravdu schopni být ve studiu zavření třeba dva dny. Jenom pít kafe a točit a natáčet vstupy. A důležité je pak míchání. Na to je potřeba mít vždy časový odstup. Smíchání všech natočených věcí je vlastně to nejdůležitější. Každá písnička má poměrně složité aranžmá, takže tam těch stop může být třeba i dvacet, nebo  klidně až třicet. A smíchat ty stopy dohromady je opravdu někdy oříšek. Pak opravdu jedou kýble kafe a v jednom zátahu mícháme a mícháme. Pak si musíme dát po hodině oraz a jedeme znova. Je to vyčerpávající práce, ale nás to strašně baví.

Muzikanti a zvukaři říkají, že práce ve studiu je především dokonalá týmová práce. Je to pravda?

Samozřejmě. To nemůže dělat jenom jeden člověk. Většinou u míchaček tři a každý máme trochu jiné „uši“. Někdo je má unavenější dřív, někdo později, to je až k nevíře. Jak ten smysl, jako je sluch, dokáže člověku lát. Teprve ve studiu, když mícháte písničky, častokrát pochopíte, že po hodině, nebo po dvou hodinách už neslyšíte vůbec nic. Nejste schopný udělat nějaké racionální rozhodnutí. Člověk musí jít ven. Na hodinu si odpočinout a pak si k tomu zase sednout, teprve potom slyší ty věci znovu. Prostě ty frekvence a podobné věci si ucho už všechno dopočítá samo. Je to opravdu alchymie.

Hodně také prý záleží na zvukaři.

Zvukař musí být výborný a musí mít dobré ucho. Máte třeba nahraných dvacet stop, ale nahrávka je perfektní teprve v okamžiku, když se do toho zaposloucháte a vylovíte každý nástroj. Třeba když vzadu bude doprovodná kytara dělat atmosféru, tak i tu kytaru musíte slyšet, když se do ní zaposloucháte. A přitom nesmí být slyšet tak, že slyšíte jenom ji. Musí to být jako celek perfektní, ale každý nástroj má svoje spektrum, ve kterém hraje, v té frekvenci musí zůstat. A když se třeba mění frekvence pro dva nástroje, tak je třeba tomu jednomu nástroji udělat místo pro ten druhý. To se pak různě vyřezává ekvalizéry a je to opravdu velký kumšt a alchymie.

Uslyšíme už na koncertech písničky z nového CD?

Ano, už jsem si je zařadil do repertoáru a hrajeme je na koncertech, tak trochu si je také ověřuji. To je super i pro nahrávání, když tu věc člověk protáhne terénem a ví, že třeba nějaký aranžérský prvek dobře funguje, že je dobře vymyšlený. Takže některé písničky už naše publikum má možnost slyšet. A musím s potěšením konstatovat, že se nové písničky líbí.

Hodně skupin se po určité době rozpadá. Jak si udržujete pohodu uvnitř vašeho hráčského organismu?

Musím poděkovat Pánu Bohu za to, že mám kolem sebe úžasnou partu lidí, kterých si nesmírně vážím. V kapele máme absolutní pohodu, máme stejnou krevní skupinu a jsme dlouholetí kamarádi. Vzájemně se respektujeme. Jsem šťastný, že mám kolem sebe tento tým lidí. A navíc mi pomáhají i v jiných věcech, než jenom v muzice.

Říkal jste, že vaše každá písnička je příběh. Je těžké najít téma pro dobrou píseň?

Moje písničky jsou trochu taková melancholie. Jsou lehce filozoficky podbarvené. A skutečně jsou to jakési příběhy, které člověka nedovedou třeba k rozhřešení života jako takového. Spíš jsou to takové impulsy k tomu, jak život prožít. Vždycky říkám, že když člověk poslouchá moji písničku, zaposlouchá se do textu a začne mít pocit, že to je vlastně jeho příběh, že to, co slyší, je, jako kdyby to prožil on sám, tak je to to, co přesně chci. V textech se vždy vyhýbám mentorování, poučování a podobně. Jde mi jenom o ten příběh. Mám pocit, že my, lidé, jsme si v mnoha věcech velmi podobní. Že ty příběhy, které prožíváme každodenně, vykazují opravdu spoustu společných znaků. Koneckonců, když každý lidský příběh učešete až na dřeň, tak zbydou jenom emoce, ty pak podobně cítíme. A tam si myslím, že může dojít k souznění posluchače a tvůrce. A tak to mám rád, když se to povede.

Kde vás posluchači a diváci mohou letos vidět a slyšet?

Toho je moc. Koncerty máme nasmlouvané až do konce roku a pořád přibývají další termíny. Dokonce už máme i jeden objednaný koncert na rok 2026. Nejlepší je nahlédnout na náš web. Tam si každý najde všechno.