foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Michael Kocáb
ROZHOVOR: Zajímavé překvapení si pro posluchače připravil známý hudebník Michael Kocáb, který patří k nejvýraznějším postavám české hudební scény. V divadle Hybernia představí „jinou“ hudební tvorbu. „Vlastně je to moje taková premiéra, jak mě publikum vůbec nezná,“ řekl serveru PrahaIN.cz Michael Kocáb.
Přestože píšete filmovou i vážnou hudbu, lidé vás vnímají především jako rockera. Co jim na tomto koncertu nabídnete?
Na 17. října jsme připravili narozeninový koncert vážné hudby v divadle Hybernia. V podání Kühnova smíšeného sboru a Symfonického orchestru hlavního města Prahy tam zazní moje orchestrální klasiky, což bude pro posluchače něco úplně nového. Vlastně moje taková premiéra, jak mě publikum vůbec nezná. Zpívat tam bude eso světového formátu, operní pěvkyně Zuzana Marková. Dále Tenorista Aleš Briscein a rodící se superstar, kontratenor Vojtěch Pelka, což je muž zpívající sopránem.
Tyto skladby píšu prakticky celý život. Pro film, například k filmu Jan Hus. Pro Laternu magiku nebo pro různé světové výstavy, jako je třeba Expo. Lidé ale tuto mou muziku téměř neznají. Říkáme tomu dvakrát třicet pět. Jeden koncert byl už v červnu v rámci Metronome Prague, což byl průřez mou tvorbou. Tam byl Pražský výběr, hrály se šansony a některé známější skladby, jako je například Karel nese čaj s Jiřím Kornem a podobně.
Pro mnoho lidí to bude překvapení.
V rockové muzice jsem už napsal dost, ale tady cítím, že mám dluhy. Například teď skládáme s Michalem Horáčkem operu. To jsou objemy, které zaberou spoustu času. Dokončujeme druhé dějství, je to v podstatě reakce na současnou moderní situaci, která je uložená do historického období, z čehož se může vyvinout mezidobí. Je to i reakce na bezprecedentní útok Ruska na Ukrajinu. Je to obraz, není to konkrétně na tuto situaci. Je to téma, co může dělat národ v okamžiku, kdy je napaden nepřemožitelnou silou. My jsme to zažili v roce 1968. Jsou tam rozvedené různé varianty.
Michael Kocáb bude skládat už jen vážnou hudbu. Foto: PrahaIN.cz
Jste patriot, který slaví 28. říjen?
Abych se 28. října zdržoval někde na nějaké oslavě, to asi ne. Ale třeba se zúčastním nějaké veřejné akce. Historií našeho státu žiju dennodenně a celá léta. Vlastně si to slavím každý den, dějiny mi hlavou jedou pořád. V poslední době jsem se soustředil hodně na dějiny Česka, ale také Evropy, Ruska, Německa, samozřejmě Velké Británie a dalších. Jsem dějinami permanentně obklopen.
Jste spokojen s tím, co se vám podařilo jako hudebníkovi a skladateli?
Nemůžu být zvlášť nespokojen, ale ani nemůžu být zvlášť extrémně spokojen. Spoustu věcí jsem nedokázal. Například v rockové hudbě jsme těžce limitováni jazykem. Tam jsme neprorazili, což bylo samozřejmě i systémem, který u nás byl. Přestože jsme měli dobře našlápnuto, tak jsme s Výběrem neprorazili do světa. Pár desek jsme natočili s dobrými zahraničními umělci, ale ta izolace od západní kultury v oblasti rockové hudby tady byla a neustále je. V oblasti vážné hudby jsem naopak mohl dřív utlumit rockovou linku, abych se mohl věnovat vážné hudbě. Tento druh hudby ty přehrady nemá a tam cítím velké dluhy.
A v politice?
V oblasti politiky téměř žádné dluhy necítím. Tam si myslím, že se mi povedlo všechno. Nejen to, co se povedlo s Rusy. Jsem spokojen i za Václava Havla, kterého klidně mohu nazvat svým prezidentským dítětem. A to už je významná věc, protože on ten svět dokázal atakovat. Klidně být prezidentem nemusel, většina lidí v té době uvažovala o Alexandru Dubčekovi a objevovala se i další jména. Výsledkem všech rozhovorů, které jsme v listopadu 1989 s Horáčkem dělali, bylo, že u nás netekla krev a že se revoluce povedla. Významné bylo odstínění vojenského vlivu Sboru národní bezpečnosti a Československé armády na veřejné dění. A pak samozřejmě i té sovětské.
Michael Kocáb. Foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz
Na jedné z mohutných demonstrací se vám podařila neuvěřitelná věc, že?
Ano. Když jsme tehdy přitáhli ty dva kluky z pohotovostního pluku na Letnou a oni se distancovali od zásahu 17. listopadu. Tehdy to ještě mohlo proběhnout. Místo toho, aby se vedení Sboru veřejné bezpečnosti přestalo vměšovat do politiky, druhý den po demonstraci mělo být vydáno komuniké SNB, že se ostře distancují od projevů těchto svých příslušníků. Ti kluci, co na Letné vystoupili, se vrátili na základnu a okamžitě je zavřeli. Jiní esenbáci ale svým velitelům řekli, že jestli je okamžitě nepropustí, tak si pro ně přijdou, pro velitele. A oni je hned pustili. To byla tehdy jedna velká revoluce uvnitř Sboru národní bezpečnosti. Tak to se nám povedlo. Potom i akce s generálem Zachariášem (tehdejší velitel Západního vojenského okruhu generál Mojmír Zachariáš). Aby celá ta obrovská vojenská moc nezasáhla proti sametové revoluci. V tomto jsem spokojený. Myslím si, že to byl úplný vrchol. Dál jsem se nemohl dostat.
Pražský výběr je na hudební scéně téměř padesát let. Na vašich koncertech jsou dnes vidět všechny generace.
Pražský výběr musí být asi velmi populární. Neumím to změřit…Kamkoliv přijedeme, my přestáváme zpívat a lidé v publiku zpívají za nás. I ti mladí. Radost z toho máme, ale už se z toho po těch letech tak moc nedojímáme. Ale překvapuje mě, když vidím mladé lidi, jak zpívají naše refrény. Protože to musí znát. Já vím, že na koncert přijdou naši skalní fanoušci. Ale děje se to i na festivalech, kam lidé přijdou také na jiné kapely. I tam zpívají naše texty. Muselo se to do nich nějak zažrat, do jejich podvědomí. Bylo to asi proto, že ti starší zažili, že Výběr dělá odpor proti bolševikům. Ti mladší to asi mají od nich, od svých rodičů. Někdy na koncertech zpívá publikum tak dobře, že ten zážitek by se dal zhmotnit a natočit na desky. Když zpívají lidé třeba na Třeboňských slavnostech na náměstí, tak je to úžasné. To je nádherný zážitek.
Předpokládám, že v dohledné době neplánujete konec kariéry?
Plánuju. Až zatřepu bačkorama. (smích).