foto: Tomáš Fürst, se svolením/Tomáš Fürst, datový analytik
ROZHOVOR: Mluví klidně, ale to, co říká, nezapomenete. Podle matematika a analytika Tomáše Fürsta se v Česku nerodí tolik dětí, kolik by mělo, hlavní příčinou prý může být očkování proti covidu. Své závěry minulý týden zveřejnil v odborném časopise Journal of Psychosomatic Obstetrics & Gynecology. A i když se proti tomu oficiální místa zatím nevymezila, on v rozhovoru pro PrahaIN.cz tvrdí, že data mluví jasně.
Pane Fürste, tvrdíte, že očkování mohlo ovlivnit porodnost. Jak jste na to přišel?
Od začátku epidemie jsem sledoval data, která mi lidé sami posílali, protože věděli, že se tomu věnuji. Když se začalo očkovat mRNA vakcínami, tak už během ledna 2021 bylo jasné, že se děje něco zvláštního. Ve všech farmakovigilančních systémech skokově přibylo hlášení o nežádoucích účincích. Časté byly poruchy menstruace. Dokonce i ženy po přechodu začaly znovu krvácet. Když něco takhle silně zasáhne menstruační cyklus, logicky to může ovlivnit i šanci na početí.
Kolik dětí se tedy vlastně „nenarodilo“?
Když se začala zveřejňovat čísla za rok 2022, bylo to asi o 10 procent méně narozených dětí než rok předtím. A ten trend pokračuje. V roce 2023, 2024 i letos čísla dál klesají. Neočkované ženy mají stabilní počet dětí, ale u očkovaných matek vidíme výrazný propad.
To jsou hodně silná slova. Máte pro to důkazy?
Ano. Chtěli jsme data, která propojují porodnost s očkováním. Úřady nám je dlouho nechtěly dát. Nakonec pomohla senátorka Jitka Chalánková a dostali jsme alespoň měsíční počty narozených podle vakcinačního statutu matky. Není to ideální, ale úplně to stačí. Signál je jasný: pokles porodnosti se týká především očkovaných žen.
Ale vláda i odborníci tvrdí, že vakcíny na plodnost nemají vliv. Jak to?
To je časté tvrzení, ale žádná vědecká studie, která by to opravdu sledovala, neexistuje. Abychom mohli spolehlivě říct, že vakcíny nemají vliv na plodnost, musela by proběhnout prospektivní, randomizovaná studie. A taková nikdy neproběhla. Nikde na světě.
Setkal jste se kvůli těmto výzkumům s kritikou?
Pořád. Nadávky, výsměch, cenzura. Ale když vás místo argumentů jenom urážejí, znamená to jediné, že nemají jak oponovat. Kdyby něco mohli vyvrátit věcně, udělali by to
Proč podle vás o tomto tématu nikdo nechce mluvit?
Protože by to otřáslo důvěrou veřejnosti v celý covidový příběh. Věda je dnes bohužel závislá na dotacích. Vědci vědí, co mají říkat, aby dostali peníze. Kdo se odchýlí, má problém. Autocenzura je všude. Mnozí vědci si o tom myslí své, ale neodváží se to říct.
Co by měl stát udělat?
Sbírat data, zveřejnit je a nechat svobodnou debatu. Ale my jsme to za covidu udělali opačně, data se tajila nebo dávala jen vybraným lidem, kteří je pak zneužívali.
A co dál? Co může tahle studie způsobit?
Krátkodobě nic. Ale dlouhodobě věřím, že to bude mít dopad. Máme světově unikátní data, nikdo jiný je zatím nezveřejnil. Snad to přiměje další země, aby otevřely vlastní databáze. Pravda nakonec stejně vyjde najevo.
Proč se tím pořád zabýváte, co je vaše osobní motivace?
Protože mě to zajímá. Jsem datový analytik a považuji za svou povinnost hledat pravdu. Dokud nepochopím, co se za covidu opravdu stalo, tak s tím nepřestanu. A každý si to může přečíst na stránkách našeho sdružení SMIS (sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků, pozn. red.). A jde o mnohem víc. Důvěra v oficiální instituce, politické, akademické, vědecké, zdravotní, mediální je po covidu v troskách. A můžou si za to samy. Selhaly ve chvíli, kdy měly stát při lidech. Místo otevřené diskuse jsme viděli cenzuru. Místo přiznání nejistot jsme slyšeli neomylná prohlášení. Místo dat jsme dostávali marketing. A když někdo zvedl ruku a chtěl se ptát, byl označen za dezinformátora. Lidé nejsou hloupí, poznají, když se s nimi nehraje fér. A důvěra, která se jednou ztratí, se vrací velmi těžko. To už by se nikdy nemělo opakovat. O to mi jde.
RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D. je matematik a datový analytik z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Věnuje se modelování biologických systémů a analýze medicínských dat. Dlouhodobě kritizuje vládní covidová opatření a upozorňuje na nedostatek transparentnosti. Je členem sdružení SMIS, které během pandemie varovalo před jednostrannou komunikací státu.