foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Langoš na Budapest Pride
REPORTÁŽ: PrahaIN.cz už vydala dva materiály v souvislosti s naší cestou do Maďarska. Zúčastnili jsme se především pochodu Budapest Pride. Věděli jsme, že účastníkům i organizátorům hrozí pokuta a popravdě musíme přiznat, že jsme neměli s tamními ozbrojenými složkami žádnou zkušenost.
Z médií na nás navíc Maďarsko působilo téměř jako Bělorusko. Spletli jsme se. Policisté byli vyloženě shovívaví a průvod lásky jsme absolvovali bez jediného zaváhání. Cestou na nádraží nás překvapila jediná věc: extrémně předražené ovoce u stánků.
Všimli jsme si ale ještě jedné maličkosti, na níž nás upozornila místní obyvatelka Pavla Syrová. Několikrát nám opakovala, abychom si u přepočtu na forinty dávali pozor na desetinnou čárku. Jeden forint je 0,062 koruny.
Co náročné přepočty někdy mohou způsobit, jsme zažili na vlastní kůži v centru Budapešti. Šli jsme přitom pro obyčejný langoš. Jeho ceny jsou s těmi našimi víceméně srovnatelné. Základní varianta stojí 125 korun. Celkovou částku navyšují přílohy. Sýr Feta prodraží pokrm o 50 korun, rajčatová omáčka o 30 korun a samostatná porce sýru stojí v přepočtu na naši měnu 37 korun. Kdo si tak chce dopřát pořádnou nálož, utratí přibližně dvě stě korun bez pití. Přesně to jsme si dali my a sytí jsme byli ještě několik následujících hodin.
Jak ale pro PrahaIN.cz zdůraznila Petra Syrová, místní platy jsou podstatně nižší než v Česku a pohybují se kolem 500 tisíc forintů, tedy přibližně 31 tisíc korun. Mluvila výhradně o Budapešti, v dalších městech je to prý ještě míň.
Při konzumaci jsme si každopádně všimli dvou věcí. Během několika minut se v restauraci, jejíž součástí byl stánek s langoši a nápoji, vytvořila dlouhá fronta. U dvojice zákazníků v jejím čele se jako svatí na orloji střídali její zaměstnanci. Slyšeli jsme češtinu a přispěchali na pomoc. Dva mladší Češi, tipujeme je na pětadvacet let, zde bojovali s přepočtem. Měli kartu, ale nechtěli schválit platbu. Mladíci nám už velmi nervózně říkali, že je obsluha chce okrást. Že langoš vychází na 1.250 korun. Protože jsme měli totéž jídlo, sáhli jsme do kapsy pro účtenku. Cena zde byla nejen ve forintech, ale i v eurech. Za jeden langoš a nealko jsme mimochodem platili 12 euro (300 korun).
Dvojice mladíků nás příliš nevnímala. Proto jsme se vrátili ke stolu a trochu se studem pozorovali další dění. To netrvalo dlouho, ale bylo víc a víc intenzivní. Mohla za to teplota a nervozita dalších strávníků. Jeden z mužů se obsluze snažil vysvětlit, že „tolik platit nemůže“, protože by se s přítelem neměli jak vrátit do Prahy.
Po této větě nastalo ticho. A po něm hlasitá omluva. Mladík si totiž uvědomil, že špatně počítá. Cenu 2.000 forintů nevynásobil kurzem 0,062, ale 0,62. Ze 124 korun, což jsme platili my, se tak na jeho mobilu objevila cifra 1.240 korun za langoš, kvůli níž celá třenice vznikla. Ulevilo se nejen dvěma mladým mužům, ale i početnému štábu restaurace. Vrcholem bylo objetí a několik polibků na tváře. S dvojicí jsme se potkali ještě na nádraží, kde nám problém zopakovala. „Z hlavy jsem to nespočítal vůbec, člověk už to všechno zapomněl. Potil jsem se, měl jsem hlad, spěchal na autobus, takže se to ve mně spojilo. Jsem někdy moc unáhlený, ale naštěstí jsem nedostal,“ zasmál se nakonec.
Pro lepší pochopení jeho situace jsme se téměř vzápětí snažili vypočítat náhodnou cenu pěti lístků na vlak: 168.000 forintů jsme ale nebyli schopni z hlavy převést na koruny ani s pomocí našich spolucestujících…