Šmoldas: Babišova minulost nevadí, Pavlova ano. Měřítka jsou kuriózní

„Politici jsou zaručená zábava,“ říká básník, překladatel a herec Ivo Šmoldas. Smích ale podle něj končí ve chvíli, kdy jejich rozhodnutí začnou ovlivňovat životy občanů. V rozhovoru pro PrahaIN.cz mluví o bezohlednosti politiků, marketingu, ztrátě ideálů i o tom, proč by poslanci podle něj měli před hlasováním skládat zkoušky ze zákonů.

Jak byste ohodnotil necelý rok nové vlády?

Za obdivuhodné pokládám, že nesplnila nic z toho, co před volbami slibovali. A jejich voliči jsou tím nadšení. To je takový zázrak. Říkám si, jestli nejde o důkaz nekonečnosti lidské blbosti.

Kdysi jste řekl, že ve Strakově akademii i Sněmovní ulici je přeplněno diletanty. Proč politiky nemáte rád?

Ale já je mám rád. Horší je, že to není zábava jevištního typu, u které se člověk pobaví a odejde nedotčen. Jejich vtipy se přenášejí do života a dopadají na nás. A to není nic veselého. Ale jinak je to zábava zaručená.

Platí pořád, že politika je podle vás krásný tyátr, ale má poněkud drahé vstupné?

Ano. Na to, jak jsou drahé lístky, je to show úrovně věru nevalné.

Co vám na politicích vadí nejvíc?

Generálně vzato asi jejich bezohlednost. Politika neplní funkci, kterou by plnit měla. Je to přece správa věcí veřejných, ale většina politiků upřednostňuje vlastní prospěch a dobré bydlo. Politici jsou služebníci občanstva. Když potom vládnou zpupní slouhové, podle toho to vypadá.

Už podruhé je premiérem předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Jak vnímáte jeho minulost, vadí vám?

Dobrý pocit to nebudí. Ale dostal se tam díky hlasům našich milých spoluobčanů. Je divné, že to tolika lidem nevadí. A teď nastávají komické situace, kdy jeho zastánci nasazují na prezidenta Pavla kvůli jeho členství v KSČ. Měřítka některých lidí jsou kuriózní.

Začátek 90. let vypadal nadějně. Je po 37 letech v politice ještě nějaká idea, nebo je to už pouze marketing?

Vypadá to, že už vládnou osobní zájmy a marketing. Veškeré vyšší cíle se z politiky dávno vytratily. Devadesátá léta bych ale také moc neromantizoval. Mnozí politici tehdy měli velké ideály a většina z nás prožívala značnou naději. Ale ti praktičtější už tehdy kradli.

Jste pamětníkem...

Ano, vzpomínám si na to velmi dobře. Teď se ukazuje, že ideály jsou v háji, kdežto to nakradené zůstalo a jede se dál. Já jsem ale zvyklý hledat na všem něco pozitivního. Jsme pořád taková šťastná a bohatá země, protože je pořád z čeho krást. Tím se utěšuji.

Co je horší: politik, který lže a krade, nebo ten, který věří vlastním nesmyslům?

Ten, který vlastním nesmyslům věří, je většinou ve službách toho, který jim nevěří, ale krade. Jsou to takoví pomocníci. V Parlamentu miluju pověstné backbenchers, neznámé poslance, které vysílají k řečnickému pultu jen při dlouhých obstrukcích. Většinou nedají dohromady větu a ještě to mají napsané. Slouží tam svými hlasy.

Ale hlasují o novelách a zákonech…

Ano, a přitom často ani nevědí, o čem hlasují. Už dlouhá léta navrhuji, aby před hlasováním o jakékoli zákonné předloze museli všichni poslanci, kteří o ní chtějí hlasovat, složit zkoušku z její znalosti. Každý parlament by pak za čtyři roky stihl odhlasovat nejvýš dva zákony, což by asi stačilo, protože jich máme mnoho.

Někteří politici tvrdí, že umělci ničemu nerozumí a do politiky by se neměli plést. Kdy se podle vás má umělec a občan veřejně ozvat?

To mě zaráží. Představa, že když jste herec, máte se držet na jevišti, je nesmyslná. Nikdo si netroufne říct instalatérovi, aby se k politice nevyjadřoval a jen montoval odpad v koupelně. Všechno je politika, takže všichni mají právo se k věcem veřejným vyjadřovat. Politici nejsou odborníci na politiku. Většinou ovládají mocenské mechanismy a pletou si je s politikou, na kterou už zapomněli. Většinou se věnují pouze tomu, jak zůstat u moci.

Například?

To je třeba případ Miloše Zemana. Je to technolog moci. Říkalo se o něm, že je velmi úspěšný politik. S tím souhlasím, protože dosáhl všeho, čeho chtěl. Chtěl ale dosahovat věcí ve svůj prospěch. A že u toho země strádala, už ho nezajímalo. To podle mě za úspěch považovat nelze.

Kdybyste hypoteticky kandidoval do Sněmovny nebo na prezidenta a měl v rukou moc, jaká opatření byste zavedl?

Kandidoval bych velice nerad. Bral bych jen nějaký diktátorský post, ale jenom na chvíli.

Proč?

Jsem velmi netrpělivý.

Byl byste osvícený diktátor?

Doufám. Osvícená diktatura je nejvýkonnější společenské uspořádání. Potíž je, že je těžké sehnat osvíceného diktátora. A když už ho seženete, osvícení za pár dní pohasne a zase je průser.

Jak si vysvětlujete dnešní poněkud rozporuplnou podobu politiky?

Myslím, že se to netýká jen české politiky. Do politiky vstoupil politický marketing a všechno je založeno na emocích. To je stará věc. Vzpomeňme, co se dělo před sto lety. Také to byla jedna emoce za druhou a skončilo to špatně. Nikdo neuvažuje realisticky a převládá hamižnost. Je to vidět třeba u Trumpa. Jde mu o to, aby něco získal za každou cenu, a je mu jedno, jakými prostředky a jestli to má nějakou morálku.

Bohužel to vypadá, že do mocenských pozic se vždycky dostávají psychopati, kteří většinou nemají svědomí. I u nás každý, kdo nastupuje do vysoké politické funkce, slibuje, že bude konat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nikdo ale nezjišťuje, a ani nemá šanci zjistit, jestli nějaké svědomí skutečně má.