foto: Warner studio, pro média/Weapons (2025)
RECENZE: Horory, které mě zaujaly, bych spočítal na prstech jedné ruky. Když tak nad tím přemýšlím, on to byl vlastně jenom jeden, Chata v horách (Cabin in the Woods) režiséra Drew Goddarda z roku 2011.
Právě po jeho bok se nyní postavil snímek Weapons (Hodina zmizení) Zacha Creggera. Čtyřiačtyřicetiletý americký komik je podepsán taky pod specifický film Barbarian. Měl obrovský ohlas a velmi vysoké hodnocení.
Weapons je přesto úplně jiná liga.
Na tento horor jsem se těšil ze dvou důvodů. Šlo o avizovanou psychologickou hru v kombinaci s postupně budovaným napětím. Zklamaný jsem nebyl ani stopáží, sahala ke dvěma hodinám. U žánru hororu jde o neobvykle vysoký počet minut (oblíbená série Insidious se pohybuje kolem sta minut). Díky závěrečné scéně jsem si však uvědomil, že stopáž měla opodstatnění.
K ději prozradím jenom základní črty, abych návštěvníky kin neodradil, nebo je nepřipravil o atmosféru. Základním mottem je pátrání po zmizelých dětech z jedné americké třídy. Prostě se jednoho dne v noci vypaří ze svých domů. Obviněna je jejich učitelka. Nadávají jí do čarodějnic, a často přidávají i horší označení. Střih. Kamera míří na staršího muže u snídaně. Bere mapu, rýsuje přímku, hledá a přemýšlí. Potom sedá do auta a vyráží. Střih. Muž na čerpací stanici potkává opovrhovanou učitelku a klade jí nepříjemné otázky. Kamera náhle zabírá běžící postavu se zkrvavenou tváří a vypouklýma očima. Běží k nim. Střih.
Skládačka, jakou režisér nabízí, je dokonalá. V mnoha ohledech mi připomněla snad až přelomový přístup k vyprávění v Mementu (2000) Christophera Nolana. U Weapons navíc uvedené puzzle (či antologie) pomáhá ději. Diváka drží v pozoru a nabízí hned několik úhlů pohledu.
Co by to ale bylo za horor, kdyby v něm netekla krev. I zde režisér zvolil netradiční přístup. Nevybavím si jediný podobný snímek, kde by v tak vysoké míře docházelo k náhlému sebepoškozování. Přitom není prvoplánové, ale promyšlené. Co přesně se za ním skrývá, říci nechci, jelikož se jedná právě o tu skloňovanou pointu.
Než jsem na Weapons zašel, přečetl jsem si několik pochvalných recenzí od fanoušků žánru gore. Jde o nejtvrdší audiovizuální formu. Zdálo se mi ovšem dost zvláštní, aby ambicemi vyfutrovaný snímek zašel do takového extrému. Pravdou je, že skutečně zašel. A ještě zvláštnější bylo, že finální scéna působila jako vyvrcholení. Co v ní uvidíte, je podstatné, podstatná je i forma prezentace surového násilí. Opravdu mi spadla čelist, neboť hlavní roli sehrály děti. Sloveso sehrají berte v obrovských uvozovkách.
Co říci závěrem? Weapons (Hodina zmizení) už krátce po premiéře sklízí ovace a nadšené kritiky po celém světě. Právem. Podle mého soudu jde o klenot daného žánru a neodmyslitelný zářez do divákova mozku. Tleskám, chválím, gratuluji. Dávám 80 procent.