foto: Redakce, PrahaIN.cz/Švestka, ilustrační foto
REPORTÁŽ: Zní to jako pohádka. Ale i v Praze si můžete natrhat kilogram švestek za dvacet a jablek za deset korun. V Kolovratech, v sadech pana Komárka, to voní koncem léta a nostalgií. Je to místo, které je retrospektivou života zakladatele sadu, ale také malým dobrodružstvím pro celé rodiny.
Popadli jsme košíky a v sobotu odpoledne vyrazili za dobrodružstvím na samosběr do Kolovrat. Sad je kousek od vlaku, u hřbitova. Už z dálky je vidět, jak se větve pod tíhou ovoce sklánějí k zemi. Děti odhodily košíky, rozběhly se mezi stromy a hned si plnily bříška. Krásné švestky, modrofialové a sladké, mizely v puse, jako kdyby nikdy nejedly.
„Vyrobím z těch švestek zlato,“ oznamuje pětiletý Fred, oči mu září. Jeho osmiletá sestra mu oponuje, že zlato je ruda a ze švestek to určitě nepůjde. Fred se nevzdává: „V pohádce Pekařův císař to dělali!“ Starší sestra reaguje bez váhání: „Taky se jim to nepovedlo, nakonec vyrobili jen nějaký lektvar. Knedlíky jsou zážitek.“ Fred kontruje: „Zlato je zlato, když nemůžeš od mala investovat, musíš si ho vyrobit.“ A jak to bývá, poslední slovo měla žena: „Knedlíky jsou knedlíky!“ Ale to už byla na stromě a plnila do košíku šťavnaté švestky.
Nakonec jsme naplnili dva košíky švestek a přibrali i přes deset kilo jablek. Krásných, žlutočervených, sladkých a ihned k jídlu. Při placení jsme něco přidali, abychom kompenzovali plná bříška. A byli rádi, že jsme nakonec jeli autem.
Sotva jsme vyjeli, padla první hláška: „Já potřebuji čůrat!“ Zastavili jsme u sklizeného pole, na jehož okrajích zůstaly nesklizené makovice, ty se nám náramně hodily. Pár jsme si jich nasbírali. Zatímco někdo myslel na dekoraci, jiným bylo jasné, že z nich bude mák na knedlíky.
Debata o šetření a zážitcích se přenesla i domů do kuchyně. Děti nechtěly jen přihlížet, ale opravdu vařit. Asi každá rodina má svůj recept na svíčkovou, vánoční bramborový salát i ovocné knedlíky. Někdo dělá kynuté, jiný tvarohové nebo bramborové. Marianka si chtěla do svého sešitu napsat ten náš, který je prý nejlepší. A protože se v rodině dědí, proč se nepodělit.
Těsto je jednoduché a dobře zapamatovatelné: 250 g brambor, 250 g tvarohu, 250 g mouky, špetka soli, vejce a lžíce bramborového škrobu. Všechno rukou spojit, obalit švestky a rovnou házet do vařící vody. Když vyplavou, jsou hotové. Na talíři pak stačí rozpustit kousek másla a posypat mákem s cukrem. Důležité je jako první připravit švestky, potom dát vařit hrnec osolené vody a těsto dělat až nakonec, aby se neřídlo. Do vypeckovaných švestek se dovnitř zasazují kuličky marcipánu. Babičky dávaly kostku cukru nebo skořicový cukr, když byly švestky kyselejší.
Marianka dopsala recept, nastrouhala brambory na těsto a spěchala na terasu vyklepávat makovice. „To je v makovici tak málo máku? To nebude stačit pro všechny,“ ozývalo se v kuchyni. Když pak děti přinesly mističku máku, tvářily se zklamaně. Nevěřily, že to bude stačit. Kouzlo mlýnku a fyzika se ale postaraly o zázrak: „Ono ho je najednou víc! A voní!“
A právě u stolu se ukázalo, že celodenní spor měl vlastně jasný výsledek. Víc než zlato měly cenu čerstvé knedlíky, zážitek z vaření a pocit, že si děti samy sáhly na proces. Od utržení švestky ze stromu až po poslední sousto na talíři.
Běží poslední týden prázdnin i samosběru. Pokud si chcete podobnou zkušenost odnést domů, je nejvyšší čas. Samosběr v Kolovratech probíhá už jen tento týden: ve středu, sobotu a neděli od 15 do 18 hodin. Sady najdete kousek od hřbitova a pár kilo ovoce odnesete pohodlně i vlakem nebo autobusem.