foto: Sacherov dom, se svolením/Eduard Sacher a jeho slavný dort
REPORTÁŽ: Když se řekne Sacherův dort, většina lidí si vybaví vídeňský hotel, šálek kávy a lesklou čokoládovou polevu nad vrstvami nadýchaného těsta a meruňkového džemu. Málokdo ale tuší, že klíčová kapitola tohoto příběhu se odehrála na jihu Slovenska, v malém městečku Želiezovce, jen pár desítek kilometrů od termálních lázní Podhájska.
Při cestě po jižním Slovensku jsme objevili malý klenot. Jeli jsme z Podhájske po klidné silnici lemované vinicemi a meruňkovými sady, míjeli pole plná žlutých i červených melounů. Tento úrodný kraj je odjakživa známý tím, že se tu dobře jedlo. Platí to dodnes. Ať zamíříte do restaurace, nebo do tradiční csárdy, v bohatém kraji jde ruku v ruce pohostinnost s chutí. Mluví se tady maďarsky i slovensky, občas zaslechnete němčinu i ukrajinštinu. Jsme v Horních Uhrách, v kraji, kde se mísily jazyky i kuchyně.
Kuchyně tady voní po paprice, majoránce a čerstvě mletém pepři. Na stolech se objevuje horký kotlík guláše, ryby z Dunaje, křupavý chléb a domácí klobásy. Maďarská chuťová výraznost se tu potkává se slovenskou tradicí – halászlé vedle kapustnice, pečená kachna se zelím vedle jemných noků. Z kuchyní se line vůně pečených koláčů s tvarohem nebo mákem a v létě nechybí meruňkové knedlíky, které chutnají stejně dobře teplé s máslem a cukrem, jako studené druhý den. Nepřeberně pestré záviny překypují náplní z máku, ořechů, tvarohu, višní i jablek. Tady se na talíři setkávají celé dějiny kraje. A i když nemáte štěstí a nikdo vás nepozve na domácí oběd nebo večeři, stačí zajít do csárdy a ochutnáte poctivé domácí jídlo.
Kde se zrodil Sacherův dort
V tomhle kraji má svůj začátek i příběh jedné z nejslavnějších sladkostí světa. Na okraji Želiezovců, u zámeckého parku, stojí nenápadný dům, který pamatuje velký kus cukrářské historie. Právě tady se 8. února 1843 narodil Eduard Sacher, muž, který proslavil čokoládový dort svého otce a vylepšil ho meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou. Dnes bychom řekli, že využil lokální suroviny.
Rodina Sacherů se sem dostala v roce 1841 na pozvání grófky Roziny Esterházyové. Ta po smrti svého manžela opustila ruch Vídně a na čas se usadila ve svém letním sídle v Želiezovcích. Aby si zachovala atmosféru velkoměstské kuchyně, přivedla z Vídně dvacetiletého Franze Sachera, tehdy už známého kuchaře a cukráře. Spolu s manželkou Rózi Veiningerovou se usadili v domě hned vedle kaštieľa Esterházyovců. Právě v něm se o dva roky později narodil Eduard.
Po letech se vyučil u vyhlášené vídeňské cukrárny Demel a nakonec si splnil sen. V centru Vídně otevřel luxusní Hotel Sacher, kde se jeho dort stal podpisem pod každým šálkem kávy. Z malé rodinné receptury se stala legenda, kterou dodnes střeží přísně tajná receptura.
Dům, kde se Eduard narodil, přežil více než sto padesát let střídání majitelů i období, kdy upadl téměř v zapomnění. V roce 2016 ho, tehdy naprosto zdevastovaný, odkoupilo občanské sdružení a pustilo se do záchrany. „Nechtěli jsme jen budovu s pamětní deskou, ale místo, kam lidé přijdou, posadí se, něco se dozvědí a ochutnají,“ vysvětluje Marek Kepka, který se o Sacherov dom stará.
Uvnitř nás vítá vůně čerstvé kávy a sladký tón čokolády. Sedáme si k malému stolku u okna, na talíři se vyjímá kousek dortu s lesklou polevou a vrstvou meruňkového džemu. Vedle něj se skví kopeček poctivé šlehačky. Z parapetu nad námi z černobílé fotografie dohlíží Eduard Sacher, jako by chtěl zkontrolovat, jestli dort chutná tak, jak má.
„V současné době nemáme stálou otevírací dobu, protože pracujeme na stálé expozici,“ dodává Marek Kepka. „Ale když se nám ohlásíte, rádi pro vás připravíme prezentaci o historii Sacherů a ochutnávku dortů. Vstupné spolu s ochutnávkou činí deset euro na osobu.“
Čokoláda se jemně rozpouští na jazyku, sladkokyselý meruňkový džem dává dortu říz. Je to chuť, která spojuje Vídeň s úrodným krajem Horních Uher, kde meruňky rostou po staletí a kde kdysi všechno začalo.
Sladká chuť s historií a soudním sporem
Sláva dortu ale nepřinesla jen obdiv, ale i soudní spor. Když Eduardův hotel začal dort prodávat, přihlásila se o něj i cukrárna Demel, kde se Eduard vyučil. Spor trval desítky let, patří recept zaměstnavateli, nebo jeho autorovi? Až v roce 1963 došlo k dohodě: hotel Sacher získal právo na „Original Sacher-Torte“ se dvěma vrstvami meruňkového džemu, Demel zase na „Eduard Sacher-Torte“ s jednou vrstvou. Obě verze se dodnes prodávají a obě mají své věrné fanoušky.
Po sladké zastávce v Želiezovcích pokračujeme do Ostřihomi (Esztergom), města ležícího jen pár kilometrů za slovenskou hranicí. Už z dálky nás vítá pohled na monumentální Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a svatého Štěpána, která se tyčí vysoko nad Dunajem. Její mohutná kopule je nepřehlédnutelná a působí majestátně, ať přijíždíte po mostě Márie Valérie, nebo po silnici od Štúrova.
Uvnitř baziliky panuje ticho a klid, stěny zdobí nádherné fresky a oltářní obraz patří k největším na světě. Z vyhlídkové terasy se otevírá úchvatný výhled na řeku, most a celé město.
Langoš jako z pohádky a voňavé melouny na cestu
Při procházce podél Dunaje jsme neodolali a dali si poctivý langoš velikosti obrovské pizzy. Nadýchaný a vláčný, ale přitom sytý, s lehce křupavými okraji. Smetana se spojila s nastrouhaným sýrem do hebké krémové peřinky a česnek dodal ostrý, voňavý říz, který zůstal na patře ještě dlouho po posledním soustu.
Na přepočet vyšel na 105 korun, ale ve dvou jsme ho skoro nesnědli. Na zpáteční cestě jsme na poli objevili melouny Galia, za euro kus, peníze jsme dali do kasičky. Jejich opojná medová vůně naplnila celé auto. Na závěr mám bonus pro všechny, kdo si chtějí vzpomínku na hornorakouskou kuchyni odnést i domů a přidávám odkaz na kuchařku ověřených domácích receptů.