foto: Facebook Adama Zábranského/Adam Zábranský
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Radní hl. m. Prahy za Piráty na svém Facebooku 25. srpna k systému sociálního bydlení.
Nahnědlé politické a mediální skupiny se snaží zlikvidovat systém sociálního bydlení, který jsme v Praze v minulém volebním období vybudovali. Jako argument používají fakt, že někteří nájemníci sociálních bytů (často těmito skupinami označovaní za „bezďáky a feťáky“) dělají problémy.
Problémy nechci nijak zlehčovat. Bohužel je faktem, že někteří nájemníci bydlení nezvládají – neplatí nájemné či obtěžují sousedy. Zatímco dluhy na nájemném jsou často řešitelné, když se s tím začne pracovat včas (systém prevence a řešení dluhů jsme také zavedli a je víceméně funkční - důkazem budiž, že v minulém volebním období se celková zadluženost nájemníků nezvyšovala, ač jsme navyšovali nájemné, prožili jsme několik závažných ekonomických krizí a pronajali jsme stovky sociálních bytů, ač se obávám, že po mém odchodu z funkce radního pro bydlení na bytovém odboru už nejsou lidé, kteří by byli schopni ho dodržovat a zdokonalovat), obtěžování sousedů je absolutně neakceptovatelné.
Samozřejmě obtěžování může mít také různé podoby a někdy je možné (i) s pomocí sociálních pracovníků zjednat nápravu (např. nájemníkovi se vysvětlí, že doma nemůže dělat noční párty s velkou skupinou svých kamarádů bez domova, nebo matce s dětmi se vysvětlí, že je problém, když její děti pořád hlasitě dupou nebo jim v noci řve hlasitá hudba - opět záleží na kvalitní práci sociálních pracovníků a bytového odboru, přičemž dnes jsou největší rezervy právě na bytovém odboru, který nemá kompetentní vedení, na což dlouhodobě upozorňuji), ale jsou případy, kdy nezbývá než nájemníka z bytu kvůli narušování sousedských vztahů vyhodit. To jsme také v minulém volebním období dělali, bohužel vyhodit problémového nájemníka trvá v Česku příliš dlouho a potřebujeme v tomto ohledu změnit legislativu, na čemž pracuje MMR a Ministerstvo spravedlnosti.
Moje pointa nicméně je, že na každého problémového nájemníka je devět jiných domácností v sociálních bytech, které problémy nedělají. Matky samoživitelky, které předtím s dětmi žily v ubytovnách, azylových domech či přespávaly po známých – nebo kterým byly odebrány děti z důvodu, že jim nedokázaly zajistit střechu nad hlavou. Lidé s duševním onemocněním, kteří by jinak byli zbytečně hospitalizováni v psychiatrické léčebně jen proto, že neměli kam odejít. Nebo třeba senioři jako je paní Maruška na přiložené fotce (video najdete v komentářích), kteří by jinak žili v zaplivané ubytovně nebo přímo na ulici – nebo by už vůbec nežili, jako pán, který psal, že jsme mu za covidu zachránili život, protože po ztrátě bydlení uvažoval o sebevraždě.
V minulém volebním období jsme pronajali 450 sociálních bytů. Příběhy té velké většiny nájemníků sociálních bytů, která nedělá problémy, nájmu městského bytu si váží a ve spolupráci se sociálními pracovníky pracuje na řešení svých jiných sociálních problémů, vám samozřejmě nahnědlé politické a mediální skupiny neukážou. Na lidech v nouzi jim totiž nezáleží a raději budou sestřelovat celý systém skrze ty nízké desítky problémových domácností, které si bohužel pomoci neváží – a u kterých se shodneme, že je potřeba je co nejdříve z bytů vypakovat. Štve mě, když někdo tvrdí, že problém je v tom, že „pronajímáme byty bezďákům“ – lidé bez domova jsou mezi nájemníky sociálních bytů jednak minoritní skupina, ale hlavně i zde platí, že většina z nich si pomoci váží a problémy nedělá, podobně jako paní Maruška ve videu.
Pražský systém sociálního bydlení je určitě potřeba pořád vylepšovat. Vkládat nové preventivní prvky, abychom zabránili třeba tomu, že někdo do domu natahá šváby. Ještě více zintenzivnit spolupráci se sociálními pracovníky. Aktivněji řešit stížnosti na problémové nájemníky. Atd. Kdyby se chtělo, tak to jde. Já už na to teď nicméně vliv nemám. Největší kámen úrazu, jak už jsem zmiňoval v příspěvku výše, je dle mého názoru nekvalitní personální obsazení bytového odboru. V minulém volebním období se nám tam podařilo natahat schopné lidi, kteří měli se sociálním bydlením zkušenosti a věděli, co a jak, ale až příliš pozdě jsem si uvědomil, jak zásadní problém je, když ředitel odboru nemá v oblasti sociálního bydlení žádné kompetence a svými zásahy jen těm schopným lidem háže klacky pod nohy, až jsou tak znechucení, že postupně zase začnou odcházet – namísto toho, aby jim pomáhal a umožňoval vychytávat mouchy.
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze