Andor Šándor se tvrdě navezl do Trumpa. Leyenovou označil za nulu

ROZHOVOR: Američané a Izraelci podle něj udělali chybu, když odstranili nejvyššího vůdce Íránu ajatolláha Chameneího. „Představa, že odstraníte hlavu režimu a řeknete, že jmenujete jeho nástupce, je neuvěřitelná arogance a hloupost od Donalda Trumpa,“ říká v rozhovoru pro server PrahaIN.cz bezpečnostní analytik Andor Šándor.

Je vzájemné ostřelování USA, Izraele a Íránu dalším regionálním konfliktem v řadě, anebo jde o něco vážnějšího?

Já bych tento konflikt srovnal s tím loňským dvanáctidenním útočením Izraele na Írán. Jeden den se přidali i Američané, kteří společně s Izraelem měli likvidovat zařízení na obohacování uranu. Poté se nechal americký prezident Donald Trump slyšet, že íránský jaderný program vymazal z povrchu zemského. Vyvstává tedy otázka, proč Írán bombardují znovu. U prezidenta Trumpa je od té doby těžké odhadovat, co vlastně chce a co říká.

To, co vidíme dnes, je komplexní přístup k Íránu a vyřešení čtyř hrozeb, ovšem velmi špatným způsobem. Přestože budu jmenovat čtyři cíle, které ten útok má, tak plán není úplně jasný. Nejdříve USA určitě nechtěly do toho konfliktu jít. O tom jsem zcela přesvědčen. Víme, že Joe Biden odolal tlaku izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který ho chtěl do tohoto konfliktu zatáhnout už dříve.

Jaké jsou ty čtyři cíle této vojenské akce?

Je to změna režimu v Íránu, oslabení jeho podpory uskupeními, jako jsou Hizballáh, Hamás a jemenské hnutí Húsíů, omezení balistického programu země a likvidace jaderného programu Íránu.

V jaké fázi se nyní nachází íránský jaderný program?

Írán měl povoleno obohacovat na 2,5 až 4 procenta. To asi bylo v pořádku. Jediným, komu to vadilo, byl Izrael. Benjamin Netanjahu ale už od poloviny devadesátých let tvrdí, že Írán bude mít za pár dní jadernou bombu. S omezením balistického programu problém mít nebudeme.

Jak hodnotíte kroky, které koalice USA/Izrael zvolila?

Svého cíle nemohou dosáhnout leteckým bombardováním. To je prostě zkušenost, kterou už Američané mají. Teď navíc Izrael hlásí, že v Libanonu už není co bombardovat. Trump zase říká, že všechny vojenské cíle v Íránu jsou také zničené. Tak co? Nedává to logiku.

Ale přestřelka pokračuje…

Přesně tak, nevidíme konce. Je tady vidět, že tento konflikt, na rozdíl od loňského, je Íránem velmi dobře asymetricky organizován. Írán se velmi dobře poučil, američtí političtí a vojenští stratégové se nepoučili vůbec. Do jisté míry se poučil i Hizballáh. Protože vládne velká propaganda, slyšíme, jak byl atak ze strany USA a Izraele úspěšný a jak se jim daří odvracet íránské údery.

Mluvíte o propagandě. Jak je to tedy podle vás ve skutečnosti?

Já bych takové naděje určitě nesdílel. Co Írán udělal velmi dobře, je, že se na tento konflikt řádně připravil. Všichni vedoucí představitelé režimu dostali například za úkol jmenovat čtyři své nástupce pro případ, kdyby sami padli. Tu mocenskou strukturu rozmělnili, aby jednotlivé větve získaly nezávislost. Také dostali přesné instrukce, co v které situaci dělat v případě útoku. A proto dnes USA nebojují proti kohezní íránské armádě. Ta země zvolila asymetrickou odpověď a je pro mě nepochopitelné, že když dopředu tvrdila, že to udělá, Američané tomu neuvěřili. Takže první, co Írán udělal, je, že zaútočil na americké základny v ropných monarchiích. Tím je donutil k evakuaci, potom zaútočil na systém THAAD. To oslepilo obranu základen a také obnažilo Izrael.

Pak začal Írán útočit na americké hospodářské objekty a zájmy, blokuje Hormuzský průliv. Přitom se vědělo dávno, že právě k těmto krokům Írán sáhne.

Čím si vysvětlujete americký přístup?

Myslím si, že Donald Trump byl uspokojen úspěšnou akcí ve Venezuele. Ale toto je mnohem větší problém. Vidíme to i na nelogických prohlášeních. Novináři se Trumpa ptají, jak je na tom s postupem ve válce. A on odpoví, že už je skoro u konce a téměř všechny úkoly jsou splněny. A do toho americký ministr obrany Pete Hegseth prohlásí, že jsou naopak na začátku. Kde je tedy pravda? Vyjadřování Trumpa sleduji bedlivě a vidím pouze chaos. Každý den řekne něco úplně jiného. Buď něco, co mu řeknou jeho poradci, anebo to, co řekne sám ve své sebestředné a domnělé genialitě. To nemůže nikoho uspokojit v situaci, kdy má konflikt obrovský rozměr.

Co by se mohlo ještě stát?

Zatím se podařilo konflikt udržet v současném rozměru. Mohly by do toho například vstoupit ještě Kuvajt, Bahrajn, Katar…

Proč do toho podle vás nejdou?

Oni sice nemají rádi Írán, snad kromě Ománu, ale představa, že bojujete na straně Izraele proti muslimské zemi, je ten největší strašák. Co se Íránu daří, je to, že ropní magnáti a monarchové dnes vidí, že dělat byznys s USA je problém. Oni mají hodně společných investic a teď obrovsky ztrácejí na všech možných úrovních ekonomiky. Včetně turismu.

Kam se bude ubírat následující vývoj?

Jsem zvědavý, jak budou ropní monarchové přemýšlet. Zatím jsou zdrženliví. Myslím, že opravdu nechtějí být na straně Izraele jako agresora proti muslimům. Byť jsou to jiné větve islámu, ale pořád muslimové.

Není odstranění nejvyššího představitele režimu sám o sobě úspěch?

Odstranění ajatolláha Chameneího Izraelci nebyl asi dvakrát domyšlený krok, protože Chameneí byl možná tou největší brzdou toho, aby Írán získal jadernou zbraň. On na ni vyhlásil fatvu, tedy náboženský příkaz. Navíc představa, že odstraníte hlavu režimu a řeknete, že jmenujete jeho nástupce, je neuvěřitelná arogance a hloupost od Trumpa. Nejvyšší ajatolláh Íránu je totiž zároveň hlavou všech šíitských muslimů. A ti nejsou jen v Íránu a Iráku. Žasnu, že někdo takto brutálně vstoupí do konfliktu.

Pokud tedy byly v Íránu nějaké třenice, tak je Trump tímto krokem vlastně smazal a národ spojil?

Ano. Oni mohou nenávidět tu teokratickou vládu, ale nikdy nepřijmou, aby velký satan, kterým jsou USA v očích Íránců, ve věcech víry reprezentoval jejich hierarchii. Jinými slovy, když nezměníte vládu v Teheránu, jakože ji nezměnili a možná bude ještě tužší, tak nemůžete dosáhnout těch zmíněných čtyř bodů, které z pohledu Izraele a USA ke konfliktu vedly. Tedy jaderný program a podporu militantních hnutí, nemůžete omezit balistický program ani zprovoznit Hormuzský průliv.

Jaké to bude mít pro nás v Evropě důsledky kromě zdražování, k němuž už dochází?

To není jen o cenách ropy a pohonných hmot. Dopady na ekonomiku budou tím horší, čím delší bude blokování Hormuzského průlivu. Írán tu válku bere jako opotřebovací, nechce žádné příměřím, a pokud bude konec války, tak za podmínek, které si sám stanoví. A to je podle mě zase pro Američany neakceptovatelné. To by bylo ještě větší ponížení než ve Vietnamu.

A nesměřuje to k tomu? Podobný vývoj sledujeme i na Ukrajině.

Myslím, že ano. Přesně tak to je. Jediná země, v jejímž zájmu je rozpad Íránu, je Izrael. Vnitřní problémy soupeřící země jsou prevencí, to je historická koloniální metoda Velké Británie, například v Indii, kde impérium podporovalo vnitřní pnutí a nejednotu svazových států. Izrael ostatně stejnou metodu použil i v Sýrii.

Neohrozí to nakonec samotný Izrael?

To si nemyslím, protože izraelská lobby je v USA tak silná, že sledujeme, že jsou ochotni jít i do konfliktu, který není v jejich zájmu. Zatím je to ještě pořád v situaci, že ropní monarchové nemusejí být úplně nadšení z Američanů, ale nebudou si to chtít rozházet. Ekonomické vazby jsou silné.

Blízkým východem by zamávalo ještě víc, kdyby si Írán opravdu tu jadernou bombu vyrobil. Mimochodem nevím, jak by Američané dnes hledali v Íránu těch 450 obohacených kilogramů uranu. Myslím, že jsou Íránci k této eventualitě připraveni. Protože pokud bombu máte, tak jste jako Kim Čong-un a neútočí se na vás. Vyjednává se s vámi.

Co se ještě může v tomto sporu stát?

Konflikt ještě není na eskalační spirále. Všimněte si, že Trump bombardoval vojenská zařízení na ostrově Charg, ale nedotkl se ropných terminálů a souvisejících zařízení. Protože ví, že by Írán okamžitě zaútočil na ropná pole v Saúdské Arábii.

Pak je tu další eskalační možnost, kterou představují odsolovací zařízení. Írán má na odsolovacích zařízeních pouze tři procenta spotřeby vody. Ty monarchie jsou na nich závislé. Já jsem v Íránu byl, je to úplně jiná země než Saúdská Arábie, jsou tam hory, řeky a je to třikrát větší země než Německo.

Takže eskalace má ještě potenciál a je jen otázka, kdo si začne.

To zní docela pesimisticky…

Optimismus není na místě. Na ropu je napojeno spousta dalších průmyslových oborů, například chemie nebo potravinářský průmysl. Vzpomeňme, jak se před pěti lety zablokovala loď v Suezském průplavu, co to způsobilo za problémy s obchodem na celém světě.

Jak vidíte v tomto konfliktu roli NATO a Evropy?

NATO je v současné chvíli neviditelné a Evropa je zcela bezzubá. Už v roce 2016, kdy se Trump stal 45. prezidentem USA, říkal, že NATO nepotřebuje. De iure asi nemůže fyzicky Ameriku z NATO vytáhnout a vystoupit, ale de facto pořád rozhoduje, co se s Aliancí děje. A evropští lídři nezmůžou vůbec nic.

Když Evropu vedou takové nuly, jako je Ursula von der Leyenová, Kaja Kallasová, António Costa a podobní, tak nelze čekat nic jiného. Ursula zdecimovala za svého působení v roli spolkové ministryně obrany německou armádu tak, jak se to nepovedlo ani maršálu Žukovovi. Přitom zavedla maskáče pro těhotné tankistky. Lidé, kteří odklonili kontinent od jaderné energie a teď říkají, že to byla chyba, to tu vedou dál. Sebereflexe nulová. Proto vypadá Evropa tak, jak vypadá.

Proč se asijské země naopak tak prudce rozvíjejí?

Řekl bych, že tam vládne čirý pragmatismus. Čínští komunisté zavedli kapitalismus a zachovali si komunistický pořádek. Mluvit dnes hanlivě o Číně je totální nepochopení. Jejich systém je velmi efektivní a funkční. Získává vliv, například v Africe. Čína je samozřejmě nervózní z toho, co se děje v Íránu, protože odebírá velkou část ropy právě odtud. Nevím, co bude s námi. Já neadoruji Rusko, ale bylo spolehlivým dodavatelem a my jsme ho odstřihli. Vicepremiér Havlíček řekl, že budeme dostávat třetinu plynu z USA. Otázka je, za jakou cenu.

Není v prvořadém zájmu Evropy tlačit na ukončení všech konfliktů?

Jenomže na nás už to nezáleží. V zájmu Íránu to teď není. A to je velký problém. Když se díváte na vyjádření íránských představitelů, tak ta jsou sebevědomá. Myslím, že jsou odhodlaní a sebejistí. Jim stačí vystřelit pár dronů do Dubaje, aby se vylidnila a aby měly Emiráty ztrátu. Vedle toho Amerika stahuje protivzdušnou ochranu z Jižní Koreje, která měla zemi chránit před útoky z KLDR a Číny. To je dost neamerické.

Andor Šándor (9. července 1957) je vojenský generál v záloze, bezpečnostní analytik a komentátor. Absolvoval Vojenskou vysokou školu pozemního vojska Ludvíka Svobody ve Vyškově. Prošel vysokými vojenskými funkcemi a například zpravodajským kurzem Generálního štábu Československé lidové armády. Po listopadu 1989 byl vojenským přidělencem ve Velké Británii, absolvoval NATO College a v hodnosti brigádního generála to dotáhl až na náčelníka Vojenské zpravodajské služby ČR, tedy vojenské rozvědky. Živí se jako konzultant v oblasti bezpečnosti.