foto: Archív Jaroslava Čvančary, se svolením./Bývalý ministr zahraničí Jan Masaryk byl údajně zavražděn
ROZHOVOR: Před několika týdny vyvolal rozruch badatel a publicista Jaroslav Čvančara. V rozhovoru pro média totiž zveřejnil novou hypotézu o smrti poválečného ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. „Přikláním se k tomu, že Jan Masaryk byl zavražděn svými nejbližšími spolupracovníky,“ řekl portálu PrahaIN.cz.
V roce 1948 došlo v Československu k zásadnímu mocenskému zvratu, který komunisté dlouho připravovali. Ministr vnitra Václav Nosek 13. února svévolným přeložením osmi důstojníků Sboru národní bezpečnosti a neústavním krokem odvolal zemského velitele SNB a nahradil je komunisty. Tím de facto zavdal příčinu k vyvolání vládní krize. Skupina dvanácti ministrů demokratických stran na protest podala demisi. Předpokládali, že ministr Masaryk, syn prvního prezidenta T. G. Masaryka, se k demisi připojí. Tím by prezident Edvard Beneš vyhlásil nové volby.
Masaryk, jenž byl jazýčkem na vahách, se ale k demisi nepřipojil. Předseda vlády Klement Gottwald oblíbenému politikovi nabídl nejen post ministra zahraničních věcí v jeho rekonstruované vládě, ale dokonce padly úvahy o Masarykovi jako o příštím prezidentovi. Setrváním na své pozici by Masaryk Gottwaldovu politiku legitimizoval, a tím komunistům pomohl získat moc. Někteří blízcí spolupracovníci to považovali za Masarykovo naprosté selhání. Za zradu ideje československého státu.
Údajní vrazi Jana Masaryka, plk. František Fryč, Arnošt Heidrich a ing. Jan Bydžovský. Foto: Archív Jaroslava Čvančary, se svolením.
Kdo byli údajní vrazi Jana Masaryka?
Byli to podle mého přesvědčení jeho doposud nejbližší a nejloajálnější spolupracovníci: dr. Arnošt Heidrich, ing. Jan Bydžovský a plk. František Fryč. Klíčoví zaměstnanci Ministerstva zahraničních věcí (MZV). Arnošt Heidrich byl již před válkou blízkým spolupracovníkem dr. Edvarda Beneše. Byl stálým delegátem Československé republiky u Společnosti národů v Ženevě s titulem mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra. Od začátku německé okupace byl pak zapojen ve významné odbojové skupině PARSIFAL. Mimojiné byl spoluautorem konceptu známé varovné radiodepeše z 12. května 1942, která měla přimět II. zpravodajský odbor MNO v Londýně k odvolání chystaného útoku na Reinharda Heydricha.
Po ukončení války Heidrich působil jako generální tajemník MZV. Výrazně se angažoval v chodu celého úřadu. Zúčastňoval se téměř všech klíčových mezinárodně-politických jednání. Dr. Heidrich - spiritus rector. Právě on přišel s myšlenkou a rozhodnutím ministra fyzicky zlikvidovat. Přímými vykonavateli se stali Jan Bydžovský a František Fryč. Jan Bydžovský byl ve třicátých letech diplomatem v Švýcarsku. Po pádu Francie v létě 1940 odplul do Velké Británie.
Tam své analytické a jazykové schopnosti uplatnil jako přednosta šifrového oddělení v Masarykově exilovém MZV v Londýně. Po válce, v letech 1945-1948, působil dál na MZV, jako odborový rada. František Fryč začal ve třicátých letech jako důstojník Ofenzívní sekce 2. oddělení Hlav. štábu čs. armády. V předvečer okupace ČSR 14. března 1939 odletěl se zpravodajskou „jedenáctkou“ plk. gšt. Františka Moravce. Podílel se téměř na všech zvláštních operacích do okupované vlasti, pro jejichž radiostanice sestavoval systém číselných kódů. Po válce se stal vedoucím šifrového oddělení MZV.
Psali jsme
ROZHOVOR: Bojová pomoc tzv. Vlasovců během povstání v Praze je nesporná. Je ale třeba připomenout jejich neblahou roli na krvavém potlačení…
Pokud Jana Masaryka defenestrovali jeho spolupracovníci, co bylo podle vás hlavním motivem?
V Československu na začátku roku 1948 vládla napjatá atmosféra. I v samotném Černínském paláci mezi demokraticky zaměřenými a menšinovými zaměstnanci panovalo ovzduší nejistoty. U široké veřejnosti byl sice oblíbený ministr, ale ve svém životě byl Jan dost komplikovanou osobností. V úřadě nebyl schopen postavit se proti stále agresivnějšímu předsedovi akčního výboru Národní fronty Vlastimilu Borkovi. Ten ministrovi předkládal k podpisu výpovědi politicky nevyhovujících komunisty kritizujících zaměstnanců.
Demokratům a československým vlastencům vadilo, že Masaryk příliš jedná ve shodě s politikou Sovětského svazu, že na domácí scéně podléhá představitelům KSČ. Jeho veřejné projevy, otištěné v novinách, musely mnohé z nich dost šokovat. Samozřejmě lahodily komunistům a neprozíravé veřejnosti. Hlavně se Masaryk nijak nevymezoval bezprecedentním krokům ministra vnitra Václav Noska. Přitom se situace mohla vyvinout trochu jiným směrem Podlé mého názoru Masaryk jako demokrat v únoru 1948 totálně selhal. Díky jemu byl prezident Beneš postaven do patové situace.
Autentický snímek koupelny Jana Masaryka několik hodin po jeho smrti. Foto: Archív Jaroslava Čvančary, se svolením.
Jak dlouho jste pracoval na své hypotéze, než jste se rozhodl ji zveřejnit?
Obecně se zabývám historií druhé světové války s přesahem do padesátých let. Konkrétně domácím a zahraničním odbojem. Zabýval jsem se osudy našich parašutistů z Velké Británie a ze Sovětského svazu. Ještě za minulého režimu jsem měl čest setkávat se s veterány, pamětníky, z nichž někteří působili doslova v zákulisí historických událostí. A protože, jak se říká, všechno souvisí se vším, zajímaly mě i okolnosti smrti Jana Masaryka. Už proto, že někteří svědkové se sice tehdy obávali otevřeně o tom hovořit, ale zároveň mne upozorňovali na různé rozpory. Například bývalý kriminální inspektor Miloslav Nečásek, patolog Jaromír Tesař, antropolog Emanuel Vlček a další.
Kdy jste znovu kauzu Jan Masaryk otevřel?
Doposud většina společnosti má, co se týče hypotéz, zakódovanou představu buď o sebevraždě, nebo že ho odstranili komunisté. Žongluje se i s fantasmagorickými spekulacemi. Právě z těch vznikaly nejrůznější legendy, dohady a naplaveniny různých nesmyslů. S větší či menší intenzitou nás provázejí až do současnosti. Mezi ně patřila spekulace, že se na vraždě podílel Josef Vávra-Stařík, jenž měl být spolu s Augustinem Schrammem a Vilémem Krajčířovičem členem partyzánského komanda. Podle sovětské agentky NKVD Jelizavety E. Paršinové byl Jan Masaryk vyhozen z okna agenty NKVD. Všechny tyto verze jsem vždy považoval spíše za nevěrohodné. Ani jedna z verzí nebyla prokázána nade vší pochybnost. Pravda je, že každá hypotéza, do okamžiku, kdy většina důkazů nesvědčí, by měla být považována za legitimní.
Avšak v roce 2015 jsem svoje dosavadní poznatky porovnal s výsledky kolegyně badatelky a publicistky Václavy Jandečkové. V podstatě tak, jak mi je několik roků předtím naznačoval inspektor Miloslav Nečásek. Jandečková protrhla dosavadní stereotypy a jako první hypoteticky vyvodila, že ministr sebevraždu nespáchal, že byl zavražděn. Shromáždila a odvážně publikovala dosud nejrozsáhlejší materiál. Aktéry defenestrace jmenovitě byli: Heidrich, Bydžovský a Fryč. V archivu bezpečnostních složek totiž objevila výslechové protokoly Jana Bydžovského. Jeho několikeré „doznání“ znělo velmi věrohodně. Doplnil jsem si to dalšími náznaky a střípky, které jsem kdysi zaznamenal. Začal jsem vycházet z toho, čemu věřím a k čemu jsou aspoň nějaká dostupná fakta. Celá kauza je dost složitá, ale když ji zjednoduším, tak Bydžovský speciálním hypnotikem ministra v jeho ložnici omámil a poté jej spolu s Fryčem na polštáři odtáhl do koupelny, nohami a břichem dolů napřed vystrkali na okno a shodili.
Psali jsme
ROZHOVOR: Před 55 lety, v noci z 20. na 21. srpna 1968, vtrhla do Československa půlmiliónová armáda Varšavského paktu v čele se Sovětským…
Jaké byly další osudy Heidricha, Bydžovského a Fryče?
Arnošt Heidrich odešel za hranice v listopadu 1948 pomocí úředníků amerického velvyslanectví. V exilu byl zvolen členem dvanáctičlenného předsednictva Rady svobodného Československa (RSČ). Působil v české delegaci Shromáždění porobených evropských národů i v rozhlasové stanici Hlas Ameriky. Kdykoliv přišla řeč na smrt Jana Masaryka, opakovaně mlžil tvrzením, že se ministr svěřoval se svými sebevražednými úmysly. K svému podílu na Janově smrti se pochopitelně nikdy nepřiznal. Zemřel ve Washingtonu D. C. 12. února1968.
Proč Bydžovský nebo Fryč včas neemigrovali?
Nevím. Bydžovského StB zatkla až v listopadu 1949. A to v úplně jiné souvislosti. Později, a víceméně náhodou, se Bydžovský opakovaně protokolárně doznal, že na popud Arnošta Heidricha a spolu s Fryčem Masaryka vystrčil z okna. Obsah jeho doznání dává smysl. Do detailu a podrobností. Prohlásil: „Vše, co jsem uvedl, mohu vždy odpřisáhnout, že je skutečná pravda.“ Vyšetřovatelé vraždu Masaryka nakonec do žaloby vůbec nezařadili a obžalobu postavili na špionáži, protože Bydžovský své doznání dodatečně, podle mého názoru účelově, odvolal. A udělal dobře, protože byl sice odsouzen k osmnácti rokům vězení, ale před Vánocemi 1955 se na základě prezidentské milosti dostal na svobodu.
František Fryč byl poprvé vsazen do policejní vazby kupodivu již v den Masarykova úmrtí. Ale přičiněním intervence nového ministra zahraničí Vladimíra Clementise propuštěn. Jeho rodina se z pražského bytu odstěhovala do Rychnova nad Kněžnou. Zde byl Fryč 11. listopadu 1949 definitivně zatčen. Jeho výslechy spadaly do širšího rámce akce „Střed“ - tj. „Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice (JUDr. Milada Horáková a společníci). Vyšetřovatelům se ale k vraždě Masaryka nikdy nepřiznal. Z protokolů vyplývá, že zkušený zpravodajec Fryč byl opravdu z tvrdého těsta. Případ smrti Jana Masaryka se začal opět prošetřovat v roce 1968-1969. Probíhaly rehabilitace. V té nejisté normalizaci nastupující době by Bydžovský a Fryč těžko přiznali, že Masaryka zabili.
Badatel a historik Jaroslav Čvančara u rodového erbu. Foto: PrahaIN.cz
Nyní jsme se s režisérem Oliverem Malinou Morgensternem rozhodli, že o Masarykovi záhadném konci natočíme filmový dokument. Chceme podpořit a posunout objevy Václavy Jandečkové. Nasáváme a shromážďujeme fakta. Jak od pamětníků, tak z domácích i zahraničních archivů. Film bude obsahovat řadu unikátních svědectví. Během příštího roku by měl být film hotový.
Jaroslav Čvančara je český spisovatel, publicista, autor literatury faktu, pedagog a hudebník. Mnoho let je kapelníkem countryové hudební formace Taxmeni. Dětství prožil ve slavném skautském oddílu Jaroslava Foglara (legendární Dvojka) a dostal zde přezdívku Jáček. Při příležitosti devadesátých narozenin Jaroslava Foglara a Jana Fischera pomáhal připravovat výstavu o jeho díle. Vedením skautské organizace Junák byl vyznamenán Medailí skautské vděčnosti. V roce 2022 Jaroslavu Čvančarovi udělil prezident republiky Medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti školství a kultury.