Babišova role ve vítězství prezidenta nad Macinkou byla klíčová, říká Pithart

ROZHOVOR: Petr Pithart pozorně sledoval souboj hlavy státu s šéfem Motoristů. Prezident byl podle něj úspěšný díky nerozhodnosti ministerského předsedy. „Petr Pavel střet vyhrál, opíraje se o slabého premiéra,“ řekl serveru PrahaIN.cz někdejší disident, expremiér a bývalý předseda Senátu.

Skončil střet mezi hlavou státu a ministrem zahraničí o Filipa Turka. Jak jste vnímal tuto kauzu?

Problém je v tom, že dokonce ani ústavní právníci se neshodnou na tom, zda prezident musí akceptovat návrhy premiéra. V naší Ústavě stojí, že ministerský předseda navrhuje a prezident jmenuje. Ale v Ústavě nemůže být napsáno, a teď to myslím vážně, že prezident nemůže a nesmí jmenovat členem vlády někoho, kdo kvalitativně i kvantitativně naplňuje představu pravicového extremisty. Říkám rovnou nacisty, nikoliv fašisty. Turkova slova o pecích jsou čistý nacismus a odkazují na krematoria v koncentračních táborech. Naše Ústava nepočítá s tak bizarními jevy. Prezident střet vyhrál, opíraje se o slabého premiéra, který také není z Motoristů nadšen. Nic jiného mu ale nezbývá, než je akceptovat, protože očekává hlasování o jeho vydání. A jedině dvě malé koaliční strany mu zaručují, že vydán nebude. Takže je nyní obojaký, slabý a nerozhodný. Toho využil prezident nátlakem, aby už Babiš nepřicházel s návrhem na jmenování Filipa Turka na jakékoli místo ve vládě.

Napříč republikou se konají demonstrace na podporu prezidenta Pavla. Byl to strategicky dobrý tah?

Veřejnost čekala na vhodný okamžik, aby mohla dát najevo svoje mínění. Chválím Milion chvilek pro demokracii, že měl trpělivost a přišel s výzvou jít na náměstí v pravý čas. Demonstracemi se nemá plýtvat. Mají obrovskou výhodu v tom, že nesvolávají jen Pražany, ale že se jim podařilo vytvořit síť chvilkařů a ti se scházejí v desítkách českých, moravských a slezských měst. A to je dobře.

Udělal jste si pro sebe odhad, jak se situace na politické scéně může vyvíjet v dalších dnech a týdnech?

Udělal, ale netvrdím, že jsem se trefil. Očekávám, že se Andrej Babiš začne jinak chovat poté, co mu ve Sněmovně odhlasují, že vydán být nemá, ačkoliv víme, o co jde. Ve hře jsou ještě jiné možnosti. Může se stát, že z bývalé koalice se najde někdo, nebo někteří a nabídnou Babišovi určitou spolupráci. Například ve Sněmovně nebýt v jednacím sále a nehlasovat. On by se pak těch dvou straniček nemusel doprošovat. A další možnost je, že se v řadách opozičních politiků objeví noví vůdcové. Může to být někdo z těch dvou nastupujících osobností, moravský Grolich nebo Martin Kuba. To je před námi v příštích měsících.

Opakovaně se objevuje názor, že Motoristé se na politické scéně déle než čtyři roky neudrží a jejich osud se bude podobat Věcem veřejným. Vy si to ale nemyslíte?

My potřebujeme jakési přirovnání, abychom vůbec té situaci porozuměli. Proto se k němu uchylujeme. Je ale třeba říct, že každé přirovnání je vadné. V politice se totiž neopakují věci přesně podle kopíráku. Ano, je možné, že se Motoristé nedožijí dalších voleb, protože tato strana je klonem Václava Klause a Macinka je jeho žák. Nejsou vůbec ideově vyhraněni. Pouze reagují na poněkud unáhlené rozhodnutí Evropské unie postupně nahradit automobily se spalovacími motory. To byla jediná idea Motoristů. Postavili se za starší, především venkovské lidi, pro které je auto nezbytnost a dražší vůz si už nikdy v životě nekoupí. To byl takový záchytný bod a na tom vybudovali ad hoc ideologii, která je proti Zeleným, Green Dealu a Evropské unii. Jsou mezi nimi lidé, kterým Turek nesedí, a to se dalo čekat. Vždyť přece jen jsme ještě pořád citliví na fašounské a náckovské výroky.

S Milanem Uhdem jsme se zamýšleli nad tím, co se stalo s českou politickou scénou, proč má současnou podobu a kdy začaly mizet klasické strany. Jaký je váš názor?

Stalo se to hned v lednu 1990, kdy byl přijat takzvaný malý zákon o politických stranách. Byl to výčet subjektů, které se mohly účastnit prvních svobodných voleb, a tam se objevil termín hnutí. To v Evropě nikde neexistuje. V evropských státech existují jen politické strany. V zákoně se to objevilo, protože se Václav Havel mylně domníval, že politické strany jsou na ústupu. Že nejsou perspektivní a orientoval se pouze na občanskou společnost. Na druhé straně byl Václav Klaus, který občanskou společnost neuznával a tvrdil, že jen politická strana má právo se vyjadřovat k veřejným věcem. Byl to typický, tragický konflikt dvou alfa samců v politice hned v prvních letech po listopadu. Od té doby máme v České republice hnutí.

Podle občanského zákoníku je hnutí spolek. Založíte jej za tři dny a rovnou si jej můžete opatřit jako svoji firmu. Ale založit politickou stranu je práce na rok. Musíte sehnat 1 500 podpisů, vypracovat demokratické stanovy a podobně. V politické straně je vždy nějaké napětí. Je tam levé křídlo, pravé křídlo, neustále někdo usiluje předsedovi o moc. To se v hnutí nikdy stát nemůže. Podívejte se na západ, tam mají politické strany přes sto tisíc až šest set tisíc členů. Uvnitř stran neustále probíhá boj pravé a levé frakce, stále chce někdo svrhnout šéfa strany. To je vnitřní demokracie. Když chybí, tak se strana nemůže chovat demokraticky ani navenek. Byla to chyba hned na začátku, ale s tím se už nedá nic dělat. Proto máme v České republice tak odlišnou politickou scénu.