Benda může v ODS převzít roli Blažka, umí vyjednávat napříč spektrem, říká politolog

ROZHOVOR: Mladí členové ODS by stranu dopředu neposunuli. Návrat k ideovým kořenům není možný. „Marek Benda má ve straně pevnou pozici. ODS někoho takového uvnitř strany potřebuje,“ řekl serveru PrahaIN.cz politolog a profesor Vít Hloušek.

ODS připravila na začátek roku stranický kongres. Některé hlasy tvrdí, že jde o jeden z nejdůležitějších v její historii. Jaký význam kongresu přikládáte?

Tak dramaticky bych situaci kongresu neviděl. Pamatuji si, že prakticky před každým kongresem ODS se říkalo, že bude nejdůležitější v dějinách strany. Je pravda, že strana skončila v opozici. Je také pravda, že v podstatě – možná s výjimkou Alexandra Vondry, který jako jediný chtěl znovu kandidovat – se vedení strany kompletně obmění a bude přemýšlet o tom, jakým způsobem se profilovat dál. Rozhodně to ale není tak, že by tento kongres rozhodl o bytí a nebytí občanských demokratů. Spíše stojí před otevřenou cestou a zváží, do jaké míry se pokusí jít samostatně a do jaké míry se budou snažit dostat do pozice nejvýznamnější politické strany, kolem které se potom, třeba před případnými volbami, vytvoří nějaká protibabišovská koalice. To je otevřené. Hodně bude záležet na tom, kdo ve vedení strany personálně bude. A také na tom, jakým způsobem se ODS do budoucna bude profilovat programově či ideologicky.

Ve značné míře se ozývají bývalí i současní členové ODS, například Jiří Payne, Vlastimil Tlustý nebo senátorka Vladimíra Ludková. Říkají, že bylo chybou uhnout od původních myšlenek, na nichž byla ODS založena.

Nemají pravdu. Kdyby ODS postupovala tak, jak by oni chtěli, stala by se z ní strana, která by se pohybovala někde na pozicích Motoristů, její volební zisk by se točil kolem pěti procent a vůbec by nebylo jasné, zda by se dostala do Sněmovny. Taková ODS by se totiž dostala do prostoru, ve kterém už je přece jen poměrně dost různých potenciálních stran, které mohou apelovat na voliče. Představa, že by ODS byla silnější, kdyby se pravověrně držela kurzu devadesátých let, je úplně nesmyslná. Společnost se mění a strana tomu musí určitým způsobem vycházet vstříc. Musí to reflektovat, takže je to úplně naopak. Kdybych měl něco radit občanským demokratům, tak stranu opravdu profilovat trochu šířeji. Rozhodně by ze sebe ODS neměla dělat pravicové fundamentalisty. Tím by si zavřela cestu jednak k voličům, ale také k případné koaliční spolupráci.

Hlasitě o sobě po volbách dali vědět mladší členové ODS. Někteří mladí poslanci, například Radim Ivan, volají po změnách ve straně. Mohli by úspěšně převzít a vést stranu?

Nejsem si jistý, zda by tato část ODS mohla převzít vedoucí pozici uvnitř strany, ale určitě by bylo dobré, kdyby se nějakým způsobem dostala do předsednictva. Nemyslím si, že by bylo pro ODS nejšťastnější, kdyby se ostravský kandidát Radim Ivan v této chvíli stal předsedou strany. Je sympatický, řada jeho apelů dává smysl, ale jeho kritika je poněkud paušální. Také není jasné, co by po jeho zvolení následovalo. Nicméně by bylo dobré, kdyby se ODS trošičku otevřela jednak směrem k mladším lidem ve svých řadách, ale také směrem navenek.

Na pojmu „strejcokracie“ je jedna věc pravdivá. V ODS je velmi komplikované dělat vnitrostranickou kariéru, protože na úrovni větších měst a krajů jsou její struktury poměrně zabetonované. Ovládají je lidé, kteří tam fungují už několik desetiletí, a chápu, že tato skutečnost může být problémem pro mladé stranické „kádry“. Bylo by asi dobré, kdyby ve vedení strany měli mladí nějakou reprezentaci. Nemyslím si ale, že by oni sami dokázali ODS „vyléčit“. Také je otázkou, z čeho vlastně. A že by mladí členové ODS představovali onen pověstný prvek, který by stranu posunul dopředu, si také nemyslím.

Jakýmsi symbolem střetu mladé a starší stranické generace se stal šéf poslaneckého klubu ODS Marek Benda. Na jeho hlavu se snáší kritika, že po desítkách let v politice už je čas, aby odešel. Na druhé straně mi bylo řečeno, že některé zkušenosti dlouholetých politiků jsou neocenitelné. Jaký je váš názor?

Vidím to tak, že i pro tyto lidi je v ODS místo. Marku Bendovi názorově úplně nefandím, měl jsem mezi členy ODS bližší tváře, ale o to nejde. Marek Benda hrál, hraje a může do budoucna hrát podobnou roli, jakou zastával Pavel Blažek, ale bez všech skandálů, které měl Blažek na svém kontě. ODS někoho takového uvnitř strany potřebuje. Někoho s odpovídajícími zkušenostmi, kdo je schopen se do jisté míry bavit i napříč politickým spektrem.

Nakonec o své budoucnosti rozhodne samotný Marek Benda. Má ve straně pevnou pozici a nemyslím si, že by se ho chtěli zbavit. Spíše záleží na tom, co bude chtít dělat on sám. Ale určitě se tam někdo takový může hodit z několika dalších důvodů. Pokud by se ODS skutečně snažila názorově se trochu více otevřít a rozšířit, Marek Benda může reprezentovat konzervativnější křídlo, sympatické určité části voličů, aniž by to odstrašovalo voliče, kteří by chtěli ODS liberálnější a modernější.

Po 22 letech z ODS odešel velmi výrazný politik Martin Kuba a založil vlastní hnutí. Může vznik této formace výrazně oslabit ODS?

Myslím, že moc ne. Upřímně řečeno, Martin Kuba, hejtman Jihočeského kraje, samozřejmě může překvapit. Zatím to ale vypadá tak, že si buduje vlastní politickou značku ve svém kraji, ve svém regionu. Samozřejmě říká, že zváží, zda nebude mít jisté celostátní ambice a co se svým hnutím bude dělat dál. Upřímně si ale myslím, že bude spokojený tam, kde je. Kdyby měl celostátní ambice, dokázal by si je na kongresu bez problémů zajistit. I kdyby nebyl zvolen předsedou strany, určitě by se dostal do předsednictva ODS.

Většina stran v Parlamentu ČR se už několik let profiluje jako konzervativní, pravicové subjekty. Na druhé straně z české politické scény téměř zmizela levice. Proč?

Levice nikam nezmizela, je pořád tady, ale už si tak neříká. Když se například podíváme na profil hnutí ANO a na to, jaké reálné kroky v politice dělá, jde do jisté míry o program levicové formace. Babišovo hnutí má jasnou ekonomickou politiku, která vyhovuje určité skupině voličů. A nejsou to jen důchodci, kteří za normálních okolností volí levici. To, že se vyprázdnil pojem levice nebo že se s ním určité strany odmítají ztotožnit, je jen jedna věc. Druhou věcí je skutečnost, že levice z české politické scény nikdy nezmizela. Nezmizeli ani levicoví voliči, nezmizela ani levicová témata. Pouze se levicové strany určitým způsobem změnily a vyměnily se také osobnosti, které hájí levicové směry.

Na duben je svolán sjezd KDU-ČSL. Jde o druhou nejstarší tradiční politickou stranu v naší zemi. Pokud by lidovci nyní kandidovali samostatně, získali by podle průzkumů dvě nebo tři procenta. Lze předpovědět, jakou má KDU-ČSL budoucnost?

Lidovci mají dvě možnosti. Buď zůstanou sami a nedostanou se do Parlamentu, protože, jak jste připomněl, získají ve volbách dvě nebo tři procenta. Pokud prohrají volby, mohou ještě relativně dlouho působit v krajské politice, třeba na jižní Moravě, nebo v komunální politice v obcích a městech. Sami by se ale už zřejmě do celostátní politiky nevrátili. Pokud chtějí mít šanci, musí hledat spojenectví s některou další stranou. A také musí být dostatečně atraktivní jako součást předvolební koalice.

V tomto smyslu lidovci velmi profitovali z existence koaličního uskupení SPOLU. Z toho ale měly prospěch všechny strany. Není to tak, že by na koalici SPOLU doplatila ODS. Lidovci by se bez koalice do Poslanecké sněmovny nedostali, TOP 09 možná také ne. Pro lidovce je to jediná možná cesta. Těžko říct, s kým budou spolupracovat. Uvidíme, jak bude dubnový sjezd probíhat a kdo se bude hlásit o vedení strany. Lidovci jsou v těžké pozici, protože budou muset vymyslet programový „trhák“, který by z nich opět udělal nadpětiprocentní stranu.

V Německu od roku 1945 nepřetržitě působí středopravicová konzervativní strana CDU. V Bavorsku rovněž od roku 1945 existuje CSU, což je také konzervativní středopravicová strana a ideově je blízká CDU. Obě prosazují křesťansko-demokratické hodnoty. CDU i CSU úspěšně působí na německé politické scéně, u nás KDU-ČSL téměř „umírá“. Proč tomu tak je?

Nechci zacházet do historických záležitostí, nicméně v Německu je pořád náboženství, zejména v bývalém západním Německu, bráno daleko pozitivněji, vážněji a seriózněji než v České republice. Byť tam podíl lidí, kteří se deklarují jako věřící křesťané, klesá, není to ten nejdůležitější prvek. Zásadní je, že CDU není jen křesťansko-demokratická strana. Je to pravicová strana, částečně konzervativní, částečně liberální. Dokázala nabídnout program, který byl přijatelný pro velkou část německé populace, a toho se drží. Je úspěšná proto, že kromě křesťansko-demokratické identity nabízí další věci zajímavé pro voliče. Kdyby KDU-ČSL chtěla být jako CDU, musela by být programově daleko otevřenější, než je doposud. Musela by dokázat přetáhnout voliče, kteří dnes volí ODS, a část bývalých, do středu orientovaných sociálních demokratů.

Jak hodnotíte současnou politickou situaci v České republice po volbách, po nástupu nového kabinetu Andreje Babiše a po zvolení Tomia Okamury do čela Sněmovny?

Úplně nadšený z toho nejsem. A nejde o to, jaké jsou mé stranické preference. Spíše jde o to, že se zde rýsují zásadní problémy. Ve vládní koalici jsou strany typu SPD a Motoristé. Neříkám, že Motoristé sobě jsou krajně pravicovou stranou, ale jde o nový, poněkud zvláštní a neusazený subjekt. Někteří jeho představitelé, například Filip Turek, jsou poměrně problematičtí. Vnitrostranické a vnitrokoaliční aféry, které nepochybně přijdou, proto budou Babišově vládě komplikovat život. Vláda bude vynakládat energii a čas na řešení kolizí a afér a nebude mít dostatek prostoru ani schopností k provádění rozumné politiky.

Pokud jde o vedení Poslanecké sněmovny, je na místě připomenout, že kdysi bylo vyčítáno Markétě Pekarové Adamové, že občas dávala přednost svým ideovým nebo stranickým zájmům před rolí reprezentantky dolní komory. To ovšem nyní Tomio Okamura dělá několikanásobně intenzivněji. Předseda SPD prostě není úplně ideální postavou v čele Poslanecké sněmovny.

Vít Hloušek (1977, Brno) je český politolog a historik, profesor politologie na Masarykově univerzitě. Odborně se zaměřuje na komparativní politologii, politické strany, stranické systémy a evropskou politiku, zejména na středoevropský a východoevropský prostor. Působil na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a ve Výzkumném institutu politologie. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací a monografií a podílí se na domácích i mezinárodních výzkumných projektech. Často také komentuje aktuální dění na české politické scéně.