Češi na „Trumpově fotbalovém šampionátu“. Bývalý diplomat rozebírá souvislosti

ROZHOVOR: „Vítejte na Trumpově fotbalovém šampionátu.“ Česká fotbalová reprezentace se po dvaceti letech kvalifikovala na vysněné mistrovství světa, které se mimo jiné uskuteční v USA. Jak může americký prezident ovlivnit atmosféru největšího fotbalového svátku? A jaké dopady může mít jeho politika na české fanoušky? V rozhovoru pro server PrahaIN.cz to detailně rozebírá bývalý český velvyslanec v Kanadě a někdejší generální konzul v Chicagu Bořek Lizec.

Letošní Mistrovství světa ve fotbale se bude konat také ve Spojených státech, které jsou nyní ve válce s Íránem. Obáváte se, že to fotbalový svátek poznamená? Je šance, že se do té doby konflikt urovná?

Válka v Íránu na šampionát nepochybně stín vrhne. Všichni bychom si jistě přáli, aby se ji podařilo co nejdříve ukončit. To ale bohužel nebude vůbec jednoduché. Je možné, že konflikt bude pokračovat ještě i během mistrovství. Donald Trump je pod velkým tlakem mír uzavřít, a to na prvním místě z vnitropolitických důvodů. Blíží se podzimní volby do Kongresu. Válku si nepřeje 66 procent Američanů, z řad nezávislých voličů ji odmítá dokonce 74 procent. Donald Trump ve volební kampani přislíbil s válkami skončit a investovat do rozvoje doma. Otázkou číslo 1 je pro americké voliče dostupnost životních potřeb. Trumpova důvěryhodnost v této věci poklesla o neuvěřitelných 45 procent. I ve Spojených státech konflikt výrazně zvýšil ceny pohonných hmot. Hrozí velký vzestup inflace, na který tlačí i vysoká Trumpova cla.

Americký prezident si přál vyřešit íránskou otázku jednou pro vždy. Věřil, že se tamní teroristický režim pod drtivými vojenskými údery zhroutí. Změny režimu se mu ale navzdory tomu, co říká, dosáhnout nepodařilo. S tím už je zřejmě připravený se smířit, jakkoli tím mimo jiné způsobí obrovské zklamání Izraeli a také bezpočtu Íránců, kteří doufali v konec krutovlády. Donald Trump ale sotva může uzavřít mír za jakýchkoli podmínek. Potřebuje válku obhájit jako vítězství, a především naplnit základní strategický cíl operace.

Klíčový v tomto směru bude osud íránského jaderného programu. Bude Írán moci směřovat k získání jaderné bomby? Co se stane s více než 400 kilogramy obohaceného uranu, který se v Íránu stále nachází? Bude Íránu umožněno v obohacování uranu pokračovat? V těchto otázkách je velmi těžké dělat kompromisy. A pak je tu druhé jablko sváru. Před válkou byl průjezd Hormuzem zcela volný. Nyní by si Írán mohl účtovat až 2 miliony dolarů za proplutí jedné lodi. To by mu přinášelo obrovské příjmy až ve výši 90 miliard dolarů ročně. Je to více, než získává z prodejů fosilních paliv.

Spojené státy Írán výrazně vojensky oslabily, v tomto směru je jejich vojenská akce nesporně úspěšná. Spolu s Izraelem nedopustily opakování situace se Severní Koreou. Když ta se blížila k získání jaderné bomby, Západ nezasáhl. Výsledkem je, že je dnes severokorejský režim nedotknutelný a nezbývá nám než doufat, že nezpůsobí nukleární tragédii. Íránský režim, který americký zaminir Marco Rubio výstižně označuje za teokracii s apokalyptickou filosofií, by byl s jadernou bombou v ruce ještě nebezpečnější. Pokud by se nyní nukleárního programu nevzdal a získal nový obrovský zdroj příjmů, mohli bychom se poměrně rychle ocitnout tam, kde jsme byli před válkou.

Ukončení války tak bohužel nezáleží jen na Donaldu Trumpovi. Írán si je vědom, že má, terminologií amerického prezidenta, několik silných karet v ruce, včetně vůbec největšího trumfu, který v talónu této války je. Tím je propustnost Hormuzského průlivu. Írán tuto kartu hraje velmi tvrdě. Donald Trump podle mého názoru uzavřením aktuálního příměří na poslední chvíli vybral zatáčku před propastí. Jeho zdrcující útok na íránskou civilní infrastrukturu, kterým hrozil, by vedl ve spojení s íránskou odvetou ke zničení kapacit pro dodávky pětiny světové spotřeby ropy a zemního plynu. Způsobil by energetickou krizi, jakou dosud svět nezažil a která by se nevyhnula ani USA. Írán nicméně nyní svou neústupností, se kterou požaduje jak právo na jaderný program, tak válečné reparace, tlačí Trumpa k tomu, aby ze silnice míru opět vyletěl.

Jak se kontroverzní kroky Donalda Trumpa v zahraniční a také domácí politice mohou během šampionátu projevit?

Obávám se, že se nevyhneme nepěkným střetům impulsivního amerického prezidenta s kdekým. Mnohé nám v tomto směru může napovědět zkušenost z letošní zimní olympiády. Donaldu Trumpovi jistě nebude příjemně v pozici J. D. Vance, až jej stadion uvítá namísto ovacemi pískáním a bučením. Způsob přijetí může možná do určité míry ovlivnit výběrem místa, kam zaletí. Hraje se i v konzervativních státech jako je Texas či Florida. Na úvodním zápase v Mexico City či při finále v New Yorku ale může přátelské naladění očekávat sotva.

Ne všichni američtí sportovci budou prezidenta vítat, že?

Ano, bezmezného respektu se nemusí dočkat ani od amerických sportovců. Vzpomeňme, kolik z nich jej letos v únoru nepotěšilo výroky, že nereprezentují nutně vše, co se aktuálně v USA odehrává. Lyžař Hunter Hess si za to od Trumpa vysloužil nálepku „opravdový lúzr“, který prý nemá v týmu co dělat. Dovedu si představit, že by Donald Trump nemusel udržet emoce na uzdě ani tentokrát. Očekávám, že impulsů k tomu v průběhu šampionátu dostane dost.

Dojde zřejmě i na vnitropolitické tenze. Hrát se bude i v Kalifornii vedené největším favoritem na příští demokratickou prezidentskou nominaci Gavinem Newsomem a zmíněném New Yorku, který zastupuje jiná hvězda demokratů Alexandria Ocasio-Cortezová.

Co Kanada a Mexiko, které šampionát hostí společně s USA?

Donald Trump tyto země silně hospodářsky poškozuje a návdavkem častuje urážkami. Ekonomickou stabilitu obou států drží nad vodou severoamerická dohoda o volném obchodu USMCA. I v tomto směru je načasování mistrovství zajímavé. Do 1. července je třeba rozhodnout o prodloužení dohody, shodnout se na jejích případných úpravách. Napětí mezi USA a oběma spolupořadateli svátku fotbalu tedy může gradovat, nepřeslechnutelně na úrovni nejvyšších představitelů všech tří zemí.

Může mít válka v Íránu, případně Trumpova domácí politika, i nějaké praktické negativní dopady na české fanoušky?

Obávám se, že naši fanoušci musí počítat se zvýšením nákladů na dopravu. Hormuzským průlivem prochází zmíněných 20 procent světových dodávek ropy a plynu nejen v syrové podobě. Blízký východ tyto suroviny také zpracovává. Pokrývá tak mimo jiné značnou část dodávek leteckého paliva, přičemž již nyní se začíná projevovat jeho nedostatek. Ceny letenek jsou navyšovány dodatečnými příplatky za pohonné hmoty a paralelně s tím jsou kráceny dosud zdarma poskytované služby.

Další komplikací je, že se demokraté a republikáni v kontextu Trumpovy kontroverzní imigrační politiky nedohodli na schválení rozpočtu amerického Ministerstva pro vnitřní bezpečnost. Zemi tak již od února trápí takzvaný shutdown, byť omezený na tuto konkrétní oblast. Příslušné ministerstvo nicméně financuje pracovníky agentury TSA, kteří zajišťují bezpečnostní kontrolu na letištích. Tito lidé nedostávali týdny mzdu a někteří přestali chodit do práce. Američané tak na letištích zažívali i čtyřhodinová čekání na odbavení. Donald Trump se snaží situaci řešit exekutivním příkazem. I pokud toto řešení bude fungovat, existují obavy, že návštěvníci fotbalového mistrovství důsledkům neuniknou. Někteří pracovníci TSA si totiž zřejmě již našli jinou práci a budou na letištích v létě chybět. Každopádně doporučuji, aby se fanoušci preventivně autosugescí obrnili trpělivostí. I za normálního stavu bývají v USA čekací doby při letištních kontrolách značné, a to jak při příletu, tak odletu.

Nepříjemné mohou být pro fanoušky i změny týkající se ESTA, tedy elektronické žádosti o vstup do USA, bez jejíhož schválení do země není možné cestovat. Donald Trump na podzim výrazně rozšířil soubor otázek, které musí žadatelé zodpovídat. Nově je třeba například nahlašovat všechna telefonní čísla či e-mailové adresy za posledních několik let a akceptovat monitorování účtů na sociálních médiích. Došlo rovněž téměř k podstatnému zvýšení poplatku za podání žádosti na úroveň 40 dolarů.

Možná trochu sportovní otázka, ale je podle Vás USA ideální destinací pro světový šampionát v kopané?

Narážíte asi na fakt, že fotbal není ve Spojených státech na rozdíl od tolika zemí po celém světě, včetně té naší, sportem číslo jedna. Rozhodně se v popularitě nemůže rovnat americkému fotbalu, který u Američanů vede. Je mimochodem zajímavé, že lví podíl na tomto fenoménu má Čechoameričan George Halas. Ten totiž založil ikonický klub Chicago Bears a podílel se i na vzniku Národní fotbalové ligy, vůbec nejvýdělečnější sportovní organizace na světě. Papa Bear je dodnes americkou sportovní legendou, jeho potomci stále vlastní slavný stadion Soldier Field a Síň slávy NFL stojí na George Halas Drive.

Když už mluvím o českých fotbalových stopách v Americe, rád bych ještě zmínil, že na stadionu týmu Chicago Fire je vyvěšen dres Luboše Kubíka. Ale zpět k postavení fotbalu v USA. V popularitě mezi sporty je dokonce až na čtvrtém místě. Kromě amerického fotbalu zaostává i za basketbalem a baseballem. Přesto jeho popularita ve Spojených státech trvale narůstá a je určitě solidní.

Vy jste to během svých cest do USA viděl jak?

Sám jsem před přibližně čtvrtstoletím během stáže na University of Cincinnati pozoroval, jak k vzestupu zájmu o fotbal přispívaly univerzitní mužské i ženské fotbalové týmy. Nadcházející šampionát je silným impulsem k dalšímu růstu. Dokonce se zdá, že by fotbal mohl díky němu předstihnout baseball, a to by byla v amerických podmínkách skutečná revoluce. Baseball je pravým americkým národním sportem, byť až třetím v pořadí. V Chicagu jsem zažil oslavy vítězství Cubs ve World Series a s bouřlivou atmosférou v Praze po vítězství MS v hokeji si v ničem nezadaly. Věřím, že Američané budou nejen jako organizátoři, ale i jako diváci v ochozech dobrými hostiteli šampionátu.