foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/František Bublan
Do čela Bezpečnostní informační služby (BIS) nesmí přijít „podivná figura“, varuje bývalý ředitel civilní rozvědky a exministr vnitra František Bublan. V rozhovoru pro PrahaIN.cz hovoří také o budoucnosti odcházejícího ředitele BIS, ruské hybridní válce nebo islamistickém extremismu.
V únoru 2027 končí mandát ředitele BIS Michala Koudelky a vláda musí do té doby najít jeho nástupce. Kdo by podle vás měl převzít řízení hlavní domácí kontrarozvědné zpravodajské služby?
S ohledem na současnou situaci nebude pozice nového ředitele BIS jednoduchá. Určitě bych proto nevolil cestu hledat do čela BIS někoho mimo bezpečnostní komunitu nebo dokonce člověka, který by byl spojen s nějakou politickou stranou.
Nejlepší cesta je vždycky se přímo podívat dovnitř tajné služby. Vybrat člověka s praxí, odborníka a profesionála v této oblasti. Do čela BIS nesmí přijít nějaká podivná figura, která by na hlavní řídící pozici nahradila zkušeného profesionála.
Silné slovo by při výběru měl mít také odcházející ředitel a šéfové ostatních služeb. Záleží ale na tom, jak se na tuto věc bude dívat ministerský předseda Andrej Babiš (ANO).
V minulých letech odborníci upozorňovali, že se stát dál nezajímá o bývalé příslušníky tajných služeb, kteří odešli do civilu. Jaký je váš názor?
Souhlasím. Pro odcházející ředitele tajných služeb je vždy trochu problém najít další uplatnění, aby mohli být i nadále prospěšní státu a zároveň aby jejich postavení bylo důstojné.
Nejhorší je, když se takový člověk ocitne v situaci, kdy si musí sám hledat práci nebo zvažovat nabídky ze soukromého sektoru. Vláda by měla panu Koudelkovi po odchodu z čela BIS nabídnout odpovídající pozici ve státní správě.
Jak velký může být zájem z různých stran o bývalé příslušníky bezpečnostních složek na této úrovni?
Určité kruhy, například z byznysu, mohou mít o zkušené zpravodajce zájem. Týká se to nejen lidí, kteří stáli v čele tajných služeb, ale i těch, kteří v nich působili na vysokých pozicích. Vím, že v minulosti se to stalo mnohokrát. Zájem byl zejména o odborníky, kteří se zabývali zbrojní technikou nebo podobnými oblastmi.
Německé úřady aktuálně evidují téměř 28 645 islamistů. Mezi nimi jsou i příznivci zločineckých organizací Hamás a Hizballáh. Jak velké bezpečnostní riziko mohou tito lidé představovat pro Českou republiku?
Předpokládám, že odhady německých bezpečnostních složek odpovídají skutečnosti a vycházejí z konkrétních poznatků. Přesto bych ale nerad spekuloval o případných rizicích přímo plynoucích pro Českou republiku. Pokud by tito lidé chtěli působit u nás, museli by zde mít vytvořené určité zázemí a organizační struktury. Domnívám se, že ty zatím v České republice vybudované nemají.
Muslimská komunita u nás sice není malá (20 000 až 22 000 osob – pozn. red.), ale ve srovnání s Německem je výrazně menší. Mnozí její členové zde žijí už od 70. let minulého století. Jsou integrováni do společnosti, podnikají nebo dlouhodobě pracují. Nemyslím si proto, že by právě od těchto lidí hrozilo nějaké významnější bezpečnostní riziko. Jiná situace je v Německu, kde jsou extremistické skupiny mnohem lépe organizačně rozvinuté.
Rusko výrazně stupňuje hybridní válku a dezinformační kampaň proti Evropě, přičemž využívá umělou inteligenci, skryté sabotáže a síť proxy subjektů. Jaký je pohled bývalého zpravodajce na tyto informace?
Už delší dobu vidíme, že mnoho lidí podléhá nejrůznějším konspiracím a dezinformacím. Někteří z nich se pak přiklánějí na stranu Ruska. Například pod tímto vlivem mění svůj pohled na agresi Ruska na Ukrajině. Nebezpečí tedy především vidím v této věci.
Nepředpokládám, že by ruské tajné služby přímo zasahovaly do průběhu voleb. To by bylo příliš průhledné a nemělo by to úspěch. Dezinformační taktikou ale mohou výrazně ovlivňovat názory občanů–voličů.
Mají na tuto oblast svoje vyškolené specialisty. Jde o jeden ze způsobů činnosti ruských tajných služeb. Ale to není nic nového. V této oblasti „pracují“ už mnoho let.