foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Jiří Čunek
ROZHOVOR: Patří k výrazným a úspěšným politikům KDU-ČSL, je tvrdým kritikem spolustraníků, kteří podle něj zavinili úpadek jeho strany. „Varoval jsem, že se utopíme v koalici. Být zadobře s Bruselem je v pořádku, ale ne za každou cenu,“ řekl serveru PrahaIN.cz senátor Jiří Čunek (KDU-ČSL).
Lidovci mají po volbách 16 poslanců. V kuloárech KDU-ČSL jsou slyšet hlasy, které chtějí opustit koalici SPOLU a naplno ve Sněmovně působit jako samostatná strana. Lidé, kteří zastávají tento názor, se prý ale bojí mluvit nahlas, aby se jim vedení nepomstilo. Jak současnou situaci vidíte vy?
Role KDU-ČSL je v současném okamžiku bohužel určena tím, že naše vedení v rámci koalice SPOLU řeklo, že SPOLU nikdy nebude spolupracovat s ANO Andreje Babiše. Tím je asi rozhodnuto, že zamíří do opozice. Myslím ale, že teď, v prvních dnech a týdnech po volbách, není třeba dělat nic zásadního, tedy kromě institucionálních kroků, které jsou ve Sněmovně třeba. Sjezd prý bude svolán na 24. dubna, na můj svátek (smích). To je poměrně krátká doba. Myslím, že v demokratické politické straně by to nemělo být tak, že na sjezdu si vedení všechno prosadí prostřednictvím různě spojených a zavázaných lidí. Teď je čas na to, aby se na sjezdu tvrdě diskutovalo o budoucnosti naší strany. Budeme mít výhodu v tom, že náš sjezd bude probíhat až po kongresu ODS. Jsem přesvědčen o tom, že do dubna je dobrý čas na to, aby KDU-ČSL začala otevřeně diskutovat sama o sobě.
Podle tónu vašeho hlasu to pokládáte za mimořádně důležité. Pletu se?
Vůbec ne. Je to nezbytné, protože se naše strana v zásadě dostala do naprosto nevolitelných pozic. Dvě procenta v průzkumech jsou alarmujícím číslem! Skutečnost, že jsme ve volbách získali 16 mandátů, pro KDU moc neznamená. To není pro stranu, ale pro jednotlivé lidi, kteří byli zvoleni poslanci. Teď musíme začít s naprostou otevřeností diskutovat o tom, jakou cestou máme jít. V tuto chvíli podle mě není třeba dělat žádná unáhlená rozhodnutí a unáhlené posuny. Jsem přesvědčen o tom, že tuto situaci zvládneme. Pravda ale je, že jsem byl ten, kdo neustále a hlasitě upozorňoval na to, že jsme se v těch koalicích utopili, že v zásadě nejsme potřební. To, že jsme „šikovní“ využít preferenční hlasy, to je jedna věc. Ale sílu jako politická strana můžeme mít pouze tehdy, pokud budeme samostatným politickým subjektem. A vedení si musí dobře rozmyslet, co vlastně chce. Zda chce stranu vést ke splynutí s ODS, nebo chce jít dál vlastní samostatnou cestou. Nic jiného pro nás nemá smysl a vedení to na sjezdu musí říct naprosto otevřeně, jinak to nemá smysl.
Mnoho vašich spolustraníků říká, že je třeba lidem ukázat vaši stranu jako novou a silnou formaci nabitou energií. A s novým charismatickým předsedou v čele. Vaše strana má tisíce zkušených členů, podaří se vám najít a postavit do čela osobnost, která stranu vyvede z nevolitelných pozic a temna?
To bude samozřejmě těžší úkol. Když jsme byli součástí vlády, tak jsme mohli dát mnohokrát jasně najevo, kde je naše pozice a hodnoty, na kterých naše strana stojí. Neudělali jsme to. Přesto si myslím, že to možné je. Samozřejmě v žádné straně není velký počet vhodných lídrů, ale určitě u nás jsou.
Pokud bude na sjezdu zvolen nový předseda, jaký úkol bude mít jako první?
Lehké to mít rozhodně nebude. Čekají ho především kroky k tomu, kdy strana musí dávat jasně najevo, že bez ohledu na to, zda je to po chuti současným partnerům v opozici, nebo naopak rodící se koalici. Bude muset jasně prezentovat svůj názor na aktuální situaci, nabízet vlastní názor a vlastní řešení. Jedině tak budou opět lidé vědět, že je KDU-ČSL zpátky a zda má smysl ji volit. Nic jiného nám nezbývá. Nový šéf strany bude muset okamžitě vygenerovat vlastní názory, nebát se je veřejně deklarovat a prezentovat politickou linii KDU-ČSL tak, aby ji lidé měli možnost slyšet.
Bude vaše strana nabírat nové členy?
Naše členská základna by se určitě rozšiřovat měla, protože demokratický proces vždy vyžaduje nové a konkrétní lidi. Ale nejenom pro to, aby při kampani lepili plakáty, ale aby zároveň vytvářeli podhoubí politické linie a názorů naší strany.
Vytvoření nové vlády nemusí být úplně jednoduché. Ozvaly se už hlasy, že v případě, že Babiš neuspěje, mohla by se část lidovců a členů ODS domluvit s Babišem na tiché podpoře, nebo dokonce na přímé spolupráci. Jaký zastáváte názor v této věci?
Vidím to jasně. Pokud koalice SPOLU deklarovala se svým protibabišovským akcentem, že s jeho hnutím nikdy nebude spolupracovat, domnívám se, že tento postup by znamenal nehorázný podvod na voliče. Primárně jsem proti tomu, aby se něco takového stalo. Jsem také proti tomu, aby se strany vymezovaly a už dopředu říkaly, s kým nikdy společně nepůjdou a nakonec s nimi šly. Jsem proti tomu zablokovat se proti ostatním. Oni tím vlastně pomáhají Andreji Babišovi, protože pak mu ke složení vlády zbyli ve Sněmovně pouze ti, kteří tam jsou. Netroufám si tvrdit, že nová vláda musí být úplně špatná a zatracovaná. Bude mít příležitost ukázat, co dokáže. A pro mě je zajímavá tím, že minimálně nebude přijímat bezhlavě všechno, co se v Bruselu vymyslí. Bude pod větším tlakem a bude víc přemýšlet o tom, že některé nesmyslné věci přijímat nebudeme. Ať se to týká otázek lidskoprávních nebo Green Dealu.
Měl jste od začátku výhrady proti koaliční vládě. Které kroky koaliční vlády vám vadily nejvíc?
Nejvíc členům vládního kabinetu Petra Fialy vyčítám, že si hned na začátku neuvědomili, že je samozřejmě potřeba být hezky učesaný, vzdělaný a slušný, ale že to nejsou hlavní vlastnosti pro to, aby ministerský předseda dobře vládl. Člověk, který vládu vede, musí být rozhodný, zkušený, občas tvrdý, ale především musí být dobrý manažer. A v těchto oblastech bohužel pan premiér neobstál. Další problém byl v tom, že se členové vlády, byť z různých stran, úplně podřídili jeho linii. Z dálky to skoro vypadalo tak, že jejich jediný a hlavní úkol je být zadobře s Bruselem, ať to stojí, co to stojí. Myslím, že tuto chybu pochopili pozdě. V závěru už to nedokázali změnit, to nakonec vládě zlomilo krk. Nepochybně končící vláda udělala mnoho dobrých a potřebných věcí. Když ale její šéf není dobrým manažerem a nejde ostře za svým cílem, dopadne to vždy zle.
Všechny strany občas procházejí krizí. Nejstarší česká strana, Sociální demokracie, proces nezvládla a je v rozkladu. Vaše strana je druhou nejstarší politickou formací v Česku. Domníváte se, že její členové disponují dostatečným potenciálem, zvednou stranu z dvouprocentní hranice a opět osloví voliče?
Netuším. Podívejte se, byl jsem čtyřikrát po sobě zvolen senátorem a vždycky ta volba přesáhla padesát procent už v prvním kole, nebo se jí blížila. Proto jsem pocitově založen na tom, že strana by měla mít takový program a takovou autoritu, že bude oslovovat občany a ve volbách bude získávat víc procent. Podívejte se ale do minulosti. Od roku 1990 lidovci nikdy samostatně nepřekročili hranici deseti procent. Podle reakcí našich příznivců jsme v České republice potřebnou stranou. Pořád se nám ale nedaří vymanit se z toho podivného sevření tradičního pohledu na lidovce jako takové. Ukazuje se, že jako jednotliví politici máme u voličů úspěch, ale strana jako celek příliš volitelná není. Domnívám se, že i tato věc může změnit, ale nebude to krátký proces.
Moji přátelé, kteří žijí ve Vsetíně, mi řekli, že na Čunka jim nikdo nesmí sáhnout. Přitom část z nich ve volbách dává hlas jiným stranám než lidovcům. Kde je tedy zakopaný pes?
V celostátním měřítku se nám nedaří jako straně. Ano, je pravda, že ve svém regionu mám úspěch. Ale ono je to hodně o tom, že lidé mě ve Vsetíně nevnímají jako lidovce, proto mě volí. Oni mě volí navzdory tomu, že jsem lidovec. A to je ten problém. Ani Josef Lux nikdy nedokázal ve volbách překročit oněch deset procent. Musíme se tedy vážně zamyslet nad tímto faktem a přemýšlet, co s tím uděláme. Naše strana má určitě potenciál na to, aby měla významně lepší výsledek ve volbách než pět procent hlasů. Domnívám se ale, že dosáhnout 20 až 30 procent je problém. To souvisí s mainstreamem a v neposlední řadě také s pocitem lidí, kteří posuzují, zda je strana pro ně regionální nebo okrajová, nebo existuje silná strana a prosazuje svoje zájmy bez ohledu na lidi. Do politiky se pak dostávají lidé, kteří se včas přisají na silnou stranu. Kdysi to byla ODS, pak ČSSD, teď je to ANO. A výtah k moci pak vyveze do politiky množství líných blbců a kariéristů. Ti se tam vždycky dostanou. U nás je to tak, že lidovci si musí každý úspěch tvrdě odpracovat.