Čunek nemusí být předsedou KDU. Podle něj existuje ještě zajímavější možnost

ROZHOVOR: Senátor Jiří Čunek (KDU-ČSL) drtivým vítězstvím obhájil svůj mandát hned v prvním kole senátních voleb. Po nich namířil ostrou kritiku na strany vládní koalice. Nyní zvažuje, zda bude kandidovat na předsedu lidovců. „Variant je víc. Chci si všechno důkladně promyslet,“ řekl Jiří Čunek serveru PrahaIN.cz.

Jiří Čunek patří k nejúspěšnějším politikům KDU-ČSL. Kandidoval opět ve Vsetíně a podruhé za sebou byl zvolen do horní komory hned v prvním kole. V prvním kole senátních voleb získal téměř 57 procent a obhájil křeslo senátora. Vyznává konzervativní hodnoty. Tvrdí, že při politické práci používá selský rozum. Naposledy upoutal pozornost tím, že ve Vsetíně zakázal dětem ve školách používat mobilní telefony.

Na jaře jste nevyloučil možnost, že se budete ucházet o funkci předsedy strany. K jakému rozhodnutí jste dospěl? Půjdete na sjezdu do toho?

Teď na tom s kolegy pracuji. Předpokládám, že celý tento týden budeme mít sérii jednání. Chceme všechno důsledněji a podrobněji rozebrat, analyzovat a promyslet. Situace po volbách je výrazně jiná, než jsme čekali. Zatím není nic rozhodnuto. Zvážím všechny svoje kroky.

Pokud kandidovat nebudete, může to být z vaší strany signál, že už nevidíte v KDU-ČSL budoucnost? Přemýšlel byste v takovém případě o založení nové politické formace?

Může to být i jinak, pokud se rozhodnu neucházet se o funkci šéfa strany, tak to může znamenat dvě věci. Buď to, co jste řekl, anebo by se mohla objevit jiná možnost, která by byla lepší než mé osobní zapojení. Například, že se objeví dostatečně zajímavá a silná osobnost. Především chci, abychom s přáteli dostatečně a důkladně zanalyzovali, co je nyní pro lidovce nejlepší. O založení nové politické strany v tomto okamžiku nepřemýšlím.

Zvítězil jste v dalších volbách. V čem vidíte svůj úspěch? Prý velmi často používáte takzvaný selský rozum.

Je to pravda, a nejen to. Vezměte si například, kolik času strávíme diskusemi o věcech, které vůbec nemůžeme ovlivnit, nebo se je ani ovlivnit nesnažíme. Když například kritizuji Green Deal, tak vím proč, ale také vím, pro které věci jako senátor nesmím a nemám hlasovat. A naopak, pro které hlasovat musím, protože vychází právě z onoho selského rozumu.

Například, že nebudeme pohazovat odpadky po lesích, dělat černé skládky a pálit v kotlích pneumatiky a podobně. To jsou věci logické, ke kterým přistoupíme. Pokud se ale začneme domnívat, že voda poteče do kopce a energii vyrobíme z ničeho, no tak nakonec se vždy ukáže to, co teď při povodních. Že příroda nás vždy nakonec smete a vždy nad námi zvítězí. Tomu věřím. Skutečně se řídím selským rozumem, podle toho se rozhoduji. Samozřejmě se to pak promítá i do toho, co dělám ve svém regionu. Moje práce byla vždy spojena s nějakou výkonnou funkcí, starosty, hejtmana nebo ministra. Pokaždé, když jsem avizoval, že chci dosáhnout nějakého cíle, tak jsem pak udělal všechno pro to, abych svůj slib splnil. To je podle mého názoru základ úspěchu. Lidé to vidí a vnímají.

Souvisí to i s vaším rozhodnutím zakázat na školách mobilní telefony?

Myslím, že jsem to právě dokumentoval na tomto příkladu. Na jaře se začalo veřejně hovořit o tom, jak dětem škodí mobily. Je to doloženo patřičnými výzkumy, na kterých se podílely přední světové univerzity. Mimo jiné vysvětlují, proč například 40 procent školních děti potřebuje psychologa. To je přece tak alarmující věc, že ji nemohu přejít jen tak bez povšimnutí. V současné době v našem školství neexistuje žádný větší problém, než je tento. To přece znamená, že jej máme řešit! Skutečnost je ale taková, že tuto věc generálně řešit nechtějí s odkazem na nesmyslné domněnky, tvrzení a naprosto scestné názory.

Protože jsem odpovědný politik, tak přijmu nějaké opatření alespoň ve svém regionu. Proč to nedělají ostatní politici, jsem vysvětlil v předchozí otázce. Ten výzkum, o kterém hovoříme, provedly přední univerzity včetně Harvardu. Je dokončený, potvrzený a nikdo jej nezpochybnil. Je to skutečnost. Nikoliv fejk. Proto říkám, je-li to tak a vidím, že to směřuje tím směrem, který naznačuje přirozenost, tak já to na našich školách chci. Takhle to uděláme. A nebudeme do toho vkládat modely, jakože se postavíme ke škole a v 8 hodin ráno začneme diskutovat o tom, zda je zrovna slunce nejvýš. Ne. Nejvýš je v pravé poledne. To jsme se kdysi učili, všichni to víme a je nesmysl o tom bavit.

Je pravda, že v praktické politice mimo jiné vycházíte i ze zkušeností předchozích generací a kladete na to velký důraz?

Jistě, to je přece podstata konzervativismu. Tento filozofický směr znamená, že všechno, co bylo dobré, bereme. Snažíme se to rozvíjet a rozhojnit dál. Všechno, co bylo špatné revidujeme a snažíme se podobné chyby nedělat. Každý člověk se narodí a směřuje ke smrti. Starší lidé už z přirozenosti věci mají větší zkušenosti. Bývá mezi nimi více moudrých lidí než mezi úplně mladými. Protože neměli čas, možnost nebo schopnost nabrat stejné množství zkušeností. Je to přesně tak, že čerpáme všechno dobré od našich rodičů a prarodičů.

Občas slyším, že váš úspěch je založený i na tom, že ve svém regionu děláte reálnou politiku. Podle skutečných potřeb lidí, kteří zde žijí. Jak je to ve skutečnosti?

Když před lety vznikla naše strana, tak vycházela z určité filozofie. Ta byla základem naší politické linie. Jsem přesvědčen o tom, že KDU-ČSL se od své podstaty odklonila. Základem politiky lidovců bylo poukazovat na přirozený život, který vedeme a chráníme. Přitom nejde pouze o věci, které se úzce vážou na pojmy otec, matka, dítě, což se dřív vůbec nemuselo zpochybňovat, a ani to vlastně nebylo téma. Pak se ale stalo to, že se tato základní buňka začala rozkládat. Částečně v Evropě i v Americe. Tím se zároveň začal rozkládat náš svět, ve kterém žijeme. My máme být garantem toho, aby k jeho zániku nedošlo. Jsem přesvědčen o tom, že minimálně 60 až 70 procent lidí v naší zemi vidí normální společnost a svět stejně. A toho se ve své politické činnosti držím.

Proč to nedělají i vaši spolustraníci?

Ostatní politici se chtějí řídit většinou, tu jim vytváří mainstream. Ať už jde o média nebo sociální sítě. Tam se pravidelně vytváří jakási představa o tom, co si jakási určitá skupina myslí a jak by to mělo být. To jsou hlasy těch takzvaných lepšolidí, kteří tvrdí, že jsou povolanou třídou. Pak můžeme vidět, že pokud má někdo jiný názor než oni, tak se ihned projeví nedostatek skutečné demokracie v našem státě. Začnou se okamžitě ozývat hlasy o tom, že někdo takový sem nepatří a podobně. Na některých svých kolezích pozoruji, že jsou dobří ve svém oboru, ale bojí se projevit. Další část pak tvoří lidé, kteří mají prázdnou hlavu. Vlastně ani nemají zájem si vytvářet svoje vlastní myšlenky a názory. Oni sami se jich totiž bojí. Domnívají se, že by jim mohly u výše zmíněné mainstreamové většiny uškodit. To si myslím, že je základ problému.