foto: Archív Cyrila Svobody, se svolením/Exministr zahraničí Cyril Svoboda
Prezident Petr Pavel tvrdí, že podle protokolu má českou delegaci na summitu NATO v Ankaře vést hlava státu. Vláda však trvá na tom, že ji povede premiér. Podle exministra zahraničí a zakladatele Diplomatické akademie Cyrila Svobody by za běžných okolností stál v čele delegace prezident. Kdo za Česko může mluvit, však podle něj určuje mezinárodní právo.
Kdo má být podle vás v čele české státní delegace, která míří na summit NATO do Turecka? Jaké by mělo být složení delegace, aby odpovídalo protokolu, pokud by neexistoval spor prezidenta s vládou?
Pokud by tento spor nebyl, musely by se všechny zúčastněné strany dohodnout, kdo na summit do Turecka pojede. Formálně by tedy bylo napsáno v protokolu, to znamená v minutovníku a v programu, že českou delegaci vede prezident republiky, jejími členy jsou ještě ti a ti členové vlády a budou zasedat tam a tam. To je ale teď pouze hypotetická věc. Nemá smysl ji řešit, protože spor mezi vládou a prezidentem existuje.
Poškozuje tento spor Česko u zahraničních partnerů a spojenců?
Jsem hluboce přesvědčen, že zahraničním partnerům je to úplně jedno. Protože jde o to, aby za Českou republiku mluvil člověk, který podle Vídeňské úmluvy o diplomatických vztazích má takzvaný přičitatelný charakter. To znamená, že podle mezinárodního práva za Českou republiku může jednat předseda vlády, ministr zahraničních věcí a samozřejmě hlava státu. Vnitřní spory českých politiků zahraniční partnery vůbec netrápí.
Kdo by tedy podle vás měl být v čele delegace, která pojede na summit NATO?
Otázka je samozřejmě na místě, ale je položena ve zvláštní situaci. Prezident republiky a vláda jsou nyní ve sporu, a to i v soudním sporu. Každý krok, který kdokoliv z nich udělá, bude potom i soud nějak vykládat. A protože ten spor tady je, tak dohoda mezi premiérem a prezidentem nyní není možná.
V Ankaře budou celkem probíhat tři fóra, bude tam neformální večeře a summit, který se bude týkat obranného průmyslu, a nakonec proběhne zasedání Severoatlantické rady. Důležité je, aby v tu chvíli na židli šéfa delegace seděl pouze jeden člověk, aby se tam mezi sebou nezačali přetahovat. Ale dohoda možná není, protože ty strany jsou ve sporu a mají postavení žalovaného a žalobce.
Pohyboval jste se mnoho let v nejvyšších patrech politiky a zažil jste nejrůznější situace. Jak vy osobně hodnotíte tento spor?
Je samozřejmě chyba, když vůbec ke sporu dojde. Pokud ale nastane rozepře, kterou řeší soud, tak to je mimořádně velká chyba. K tomuto sporu a k této situaci vůbec nemělo dojít. Podle mého pohledu jde o dlouhodobě narušený vztah. Vláda nemá důvěru k prezidentovi republiky, že v zahraničí bude vystupovat a jednat tak, jak si přeje vládní kabinet. Tento stav nemůžete odstranit jinak, než že si začnou obě strany důvěřovat. Ale cesta k důvěře se nebuduje tím, že na sebe budete podávat žaloby.
Odhadujete, jaký bude výsledek sporu u Ústavního soudu?
Ústavní soud může rušit rozhodnutí, opatření nebo zákony či podzákonné normy, ale nemůže je nahrazovat svým vlastním rozhodnutím. Takže vůbec nyní netuším, jak soud rozhodne. Nedokážu si ani představit, jak bude jeho konečný výrok znít tak, aby měl obecnou platnost. Jedna věc je předběžné opatření, kdy soud nařídí vládě, že musí napsat pana prezidenta republiky do delegace, ale jak bude znít vlastní nález Ústavního soudu, vůbec nemám tušení.
Summit NATO v Ankaře bude ostře sledovaný. Jakou přikládáte tomuto jednání důležitost?
Velmi důležitý je proto, že se koná za mimořádných okolností. Současná doba je velmi komplikovaná. Probíhá válka na Ukrajině, na Blízkém východě, nově se definují vztahy v rámci Severoatlantické aliance mezi jejími členy. To znamená mezi Spojenými státy a zbývajícími členskými státy. Do toho zapadají velké ambice dvou velkých mocností, Ruska a Číny, být supervelmocemi. A summit se koná v této přelomové době.
Může na jednání nastat situace, kdy bude prezident vystupovat s odlišnou pozicí než vládní kabinet?
K tomu dojít nemá. A proto také vláda chce, aby na summit jela sama. Obává se, že prezident republiky bude v nějakých neformálních setkáních, někde u kávy nebo při obědě, mluvit tak, jak si vláda nepřeje, aby se hovořilo za Českou republiku.
Jako ministr zahraničí jste se podobných jednání mnohokrát účastnil. Co se odehrává v zákulisí a před kamerami?
Každý podobný summit je velmi zajímavý. Vedle formálních zasedání se bilaterálně nebo v nějakých skupinkách mohou scházet všichni účastníci. Takové schůzky se odehrávají v lobby, v hotelích nebo někde na jiných místech. Mohou se také setkat šéfové delegací separátně. Výhoda je v tom, že najednou na jednom místě máte šéfy států a vlád všech členských států Severoatlantické aliance, a toho je třeba využít. Tímto způsobem se mapují vzájemné vztahy, kdo je v jaké náladě, jak se kdo cítí, jak kdo co komentuje. A to se v žádném oficiálním zápisu neobjeví. To je ta realita diplomacie, která se potom někde zaznamenává pro paměť české diplomacie. Ale v oficiálním textu o tomto nebude ani slovo.