foto: Vadim Petrov, se souhlasem/Vadim Petrov, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
ROZHOVOR: Vadim Petrov, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, mluví v rozhovoru pro PrahaIN.cz otevřeně o autocenzuře, hranicích svobody slova i systémových selháních při blokaci webových stránek v roce 2022. Na konkrétní případ z praxe se ptáme v souvislosti s tím, jak stát přistupuje k odpovědnosti za své kroky.
Jak dnes vnímáte stav svobody projevu v České republice?
Pokud máte na mysli státní cenzuru, podle mě jsme velmi liberální země a politici, kteří nám vládnou, neusilují o přílišné omezení svobody slova a projevu. Samozřejmě, jak kdo. Třeba ministr vnitra Vít Rakušan by určitě rád svobodu slova trochu přiškrtil, ale spíše to přičítám tomu, že je to bývalý učitel a jako demokrat není nejostřejší tužkou v penále. Ale nepovažuji to za nějakou hrozbu pro demokracii.
Druhá věc je kontrola svobody projevu v nás. Tedy autocenzura. Řekl bych, že tam situace není dobrá. Je tendence občas radši mlčet, popřípadě říkat to, co si myslí šéf, systém, většinová společnost. Ze strachu, abych náhodou neměl problém, nebo šel rychleji nahoru po kariérním žebříčku.
Kde podle Vás leží hranice mezi svobodou slova a potřebou chránit společnost před škodlivým obsahem?
To je přesně problém dnešní internetové doby. Můžete říkat, co chcete. Dříve jste oslovila jen pár lidí, dnes vaše slova mohou mít velký dopad. A to je i velká příležitost pro zneužití svobody slova s cílem získat neoprávněný prospěch, nebo někomu ublížit.
Neměl by si svobodný člověk sám svobodně vybrat a vytřídit informace?
Když Elon Musk získal Twitter, měl představu, že ho může nechat úplně svobodný. Záhy ale zjistil, že nějakou míru, říkejme tomu moderace, internetový obsah mít musí. Nejde tolik o jednotlivé lidi, ale o organizovanou činnost, která se jako jednotlivci jen tváří. Ve skutečnosti se může jednat o profesionální manipulaci. O zneužití svobody slova.
A kde je ta hranice? Hledáme ji. A s tím, jak se situace vyvíjí, včetně zapojení umělé inteligence, myslím si, že ji hned tak nenajdeme. Jestli vůbec.
Jaký typ zásahů do veřejného prostoru považujete ještě za legitimní a kde už podle vás začíná nepřípustné omezení projevu?
Princip, který teď prosazuje Evropská unie, spočívá v samoregulaci. To znamená, že systém nutí subjekty, aby se zavázaly k dodržování pravidel, která si v rámci pravidel podle zákonů, směrnic a nařízení Evropské komise samy určí. A státy budou dohlížet, že je provozovatelé dodržují. To je jedna z možných cest.
Jakou roli v této oblasti sehrává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání? Změnila se v posledních letech její pozice a společenské očekávání vůči ní? Měla by se podle Vás rozšířit pravomoc regulátorů i na digitální platformy, jako jsou webové portály nebo sociální sítě?
Jsme na začátku. Pravomoc, ať už národních regulátorů u takzvaně velmi velkých platforem, které ve spolupráci s národními regulátory reguluje Evropská komise s přesahem na národní i mezinárodní soudy, se bude jen rozvíjet, posilovat a precizovat.
Máme tady konkrétní případ. Právnička Denisa Sudolská už více než tři roky zastupuje provozovatele webu AC24.cz. Web byl po výzvě bezpečnostních složek zablokován, přestože šlo o legální podnikání. Podle právničky došlo k zásahu bez jakékoli zákonné opory. Soud zadal dva znalecké posudky v hodnotě téměř půl milionu korun. První instance žalobu zamítla, uspěli až u odvolacího soudu. Měla by taková věc vůbec končit u soudu? A jak zpětně hodnotíte celou situaci s blokací webů v roce 2022?
To byl exces. Amatérismus státu a registrátorů, kteří bez opory v zákoně provedli jednostrannou akci. Mezitím se situace vyvíjí. Systém není ještě připravený k nějakému rychlému zásahu, ale pracuje se na tom. Ale jak říkám, spíš formou nastavení takových preventivních systémů, že k nějakému rychlému a spontánnímu zastavení by mohlo dojít v zásadě jen při chybě systému.
Představte si něco jako iron dome (izraelský obranný systém, pozn. red.). Škodlivý obsah bude eliminován dřív, než napáchá nějaké relevantní škody. Problém je, že nedokážeme poznat, co ten škodlivý obsah je. Pořád se ukazuje, že to, mnoho toho, co bylo před časem prohlášeno za dezinformaci, se ukázalo jako pravda, a co se prezentovalo jako pravda, ukazuje se, že byla dezinformace. Což ovšem neznamená, že v budoucnu se to nemůže opět prohodit.
Jaký je váš názor na vyváženost televizního zpravodajství?
Vyváženost je konstrukt, o který můžete usilovat, ale nikdy ho nejste schopni přesvědčivě dosáhnout ani prokázat. Stejně jako neprokážete ani nevyváženost.
Co se týče médií veřejné služby, jednoho dne, doufám, že v dohledné době, ve stávající podobě skončí. Nevolám po zániku podpory státu veřejné mediální služby, jen konstrukce podpory by měla vypadat jinak. Přenést možnost vytvářet veřejnoprávní obsah na všechny účastníky trhu. Včetně nových i privátních médií. Formou státních dotací, grantů, tematických licencí. Tyhle systémy ve světě fungují. Například v Nizozemsku.
Jak by to mohlo vypadat?
Financování médií veřejné služby bych převedl pod státní rozpočet. Českou televizi bych zredukoval na výši rozpočtu TV NOVA a TV PRIMA, což je zhruba na polovinu, a takto ušetřené prostředky bych přes licencování, dotace a granty nabídl soukromým médiím, která by vytvářela programy, jejichž podporu bude společnost považovat za důležité. Příspěvky státu by byly ale omezené na dobu trvání jen na několik let, stejně tak jako licence. Čas od času by subjekty musely o grant nebo licenci znovu žádat. Jistotu financování by měly jen veřejnoprávní televize a rozhlas, ale s daleko menším podílem vlivu na společnost než dosud. Časem by mohly zaniknout úplně.
Jak by se podle Vás mělo právně ukotvit právo pro nová média? Měla by mít stejné záruky a povinnosti jako tradiční média?
Ano. Od nějaké míry relevance, tedy dopadu, ano. V podstatě je to cesta, po které svět jde. Evropa je v tom hodně snaživá a Amerika se tomu nemůže vyhnout. Už nyní nová média mají leckdy větší příjmy, o vlivu nemluvě, než ta tradiční. Pravidla pro tradiční i nová média musí být stejná.
Vadim Petrov je absolventem pražské konzervatoře v oboru klasická kytara. Do roku 1989 působil jako režisér ozvučení a dramaturg v televizi. Po roce 1989 zastával různé manažerské pozice ve státní správě i vrcholovém managementu. Dlouhodobě se věnuje podnikání v oblasti marketingu a public relations.V současnosti je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a zároveň prezidentem spolku Iniciativa KYBEZ, který se zaměřuje na kybernetickou bezpečnost. V roce 2016 vydal román Muž, který nevrhá stín, tematicky orientovaný na období devadesátých let. O dva roky později následoval román Načítání, jenž se zabývá hranicí mezi realitou a kyberprostorem. V červnu 2025 uvedla Prague Philharmonia pod vedením Petra Sedláka premiéru jeho sedmi skladeb pro různá nástrojová obsazení.