Do Bruselu mám větší šance než na hrad, říká Diviš. Kandidaturu na prezidenta nevyloučil

ROZHOVOR: Prezidentské volby nedopadly podle jeho představ. Karel Diviš ale z politiky neodchází. V úterý na tiskové konferenci oznámil, že bude kandidovat do Evropského parlamentu jako nestraník na kandidátce Svobodných. „Vždy jsem říkal, že do politiky chci z důvodu, abych dokázal relevantně něco změnit,“ řekl Diviš v rozhovoru pro server PrahaIN.cz.

Nepatřil mezi největší favority prezidentských voleb. Veřejné průzkumy ho řadily spíše na opačný konec, což se nakonec potvrdilo. Získal přes 75 tisíc hlasů a 1,35 procent hlasů.

Z politiky, se kterou nemá vyjma prezidentské kandidatury zkušenosti, ale neodchází. O své kandidatuře do Evropského parlamentu na tiskové konferenci Svobodných řekl, že chce hájit české národní zájmy a být jakousi spojkou mezi Evropským parlamentem a obyčejnými lidmi.

„Chtěl bych být českou mediální spojkou s Evropou pro obyčejné a normální lidi. Všichni podprahově vědí, že více než šedesát procent zákonů přichází z Unie. Nedělám si žádné iluze, europoslanec nemá v zásadě žádnou zákonodárnou moc, ale může pracovat ve výborech a být tou spojkou,“ řekl.

„Mám velkou radost, že symbolicky v den daňové svobody tu máme takto nadějnou informaci pro všechny, kterým v České republice na svobodě záleží. Vážím si toho, že Karel Diviš přistoupil na to, že v evropských volbách budeme společně hájit české občany a české národní zájmy,“ doplnil na tiskové konferenci předseda Svobodných Libor Vondráček, který by měl být lídrem kandidátky.

Libor Vondráček a Karel Diviš. Zdroj: PrahaIN.cz

Server PrahaIN.cz na toto téma s Karlem Divišem hovořil

Jak dlouho jste o kandidatuře přemýšlel? Přišla ta myšlenka až po prezidentských volbách?

Myšlenka se zrodila určitě až po prezidentských volbách. Během kampaně jsem říkal, že se snažím soustředit pouze na jednu věc, abych uspěl a získal co největší počet hlasů. Také jsem říkal, že podle toho, jestli dokážu oslovit voliče, podle výsledku voleb a především podle toho, jak to budu cítit, se rozhodnu, co dál. Ačkoli výsledek prezidentských voleb na procenta nebyl nejlepší, cítil jsem podporu. Spousta lidí mi psala, mluvila se mnou i osobně a rovněž řada novinářů mi říkala, že bych měl pokračovat. Že moje myšlenky a vize pro Českou republiku mají smysl. Evropská kandidatura se tedy zrodila až po prezidentských volbách, kde jsem získal pocit, že boj o to zlepšení naší země není marný.

Měl jste dva náročné roky. Sbírání podpisů, kampaň. Stihl jste si vůbec odpočinout?

Sběru podpisů ještě předcházela příprava, takže ve skutečnosti to byly více než dva roky, někdy od září 2020. Náročné to bylo. Všichni říkali, že ne každý to dokáže ustát. Já měl konec kampaně malinko jednodušší v tom, že podobně, jako když jsem končil ve sportovní redakci České televize, tak jsem také ze dne na den zmizel z povědomí diváků a mediálního zájmu. Takže jsem si to už jednou prožil. Skutečně těžké je, když jste denně na obrazovkách v zápřahu a ze dne na den to skončí. Prožil jsem to teď vlastně podruhé. Obtížnější ale bylo, odpočinout si fyzicky i psychicky. Upřímně řečeno jsem v únoru a březnu 2023 nebyl schopen fungovat v normálním režimu. Vyčerpání bylo hodně znát. Kdo to nezažil, nepochopí.

Do voleb jdete společně s Liborem Vondráčkem, který by měl být lídrem kandidátky. Jak dlouho se s předsedou Svobodných znáte?

Poprvé jsme se potkali v době, kdy jsem ohlásil prezidentskou kandidaturu. Myslím, že to bylo v březnu 2022. Já jsem potkal svoji známou Janu Tatýrkovou, která je členkou Svobodných. Říkala, že by se předseda rád sešel se všemi kandidáty, kteří jsou pro ně relevantní. Kromě mě prý kontaktovali ještě pana Březinu a pana Janečka. Chtěli znát moje názory, ale nechtěli podporovat žádného kandidáta. Na to konto jsem řekl, že je to dobře, stejně bych žádnou přímou podporu jakékoli politické strany nechtěl, prezident by měl být nadstranický. Členské základně se moje názory líbily. Když jsem z občanských nevládních kandidátů zbyl jako jediný, pan Vondráček mi nakonec podporu vyjádřil i veřejně.

Když skončila kampaň, sešli jsme se a vzniklo to přirozeně. Jak jsem říkal na tiskovce, jako strana a kandidát jsme se do sebe trochu zamilovali. Začali jsme spolu chodit, máme teď období zamilovanosti, líbánky. A uvidíme, jestli se to přetvoří v hlubší svazek. Já za Svobodné budu kandidovat jako nestraník a uvidíme.

Je tam stoprocentní shoda ve všem?

Stoprocentní to není. Jsou tam některé věci. Já, stejně jako jsem říkal v kampani, si rozhodně nemyslím, že bychom měli vystupovat z Evropské unie. Svobodní naopak tuto myšlenku částečně připouštějí. Pokud uspěji a budu mít další vliv, tak se ten stranický názor může třeba nějak posunout. Zatím to ale není téma. Volby nejsou ohledně vystupování z Evropské unie, Evropský parlament ani o ničem takovém nerozhoduje.

Už jste říkal, „pokud uspěji“. Jak tedy své šance vidíte?

Já uvažuji pragmaticky. Pokud jsem měl ve volbách 75 tisíc hlasů a udržel bych svoje příznivce, kteří by šli volit bez ohledu na to, na jaké kandidátce jsem, případně kroužkovali přímo mě... A je-li tam pětiprocentní kvórum pro danou kandidátku a i vzhledem k poměrné nízké volební účasti, tak minule stačilo nějakých sto tisíc hlasů. V takovou chvíli, pokud se povede kampaň, by to mělo šanci přelézt pětiprocentní hranici. Bude to také záviset na dalším rozložení hlasů. Určitě je to větší šance než v prezidentských volbách.

V Real Top Praha vám prý neřeknou jinak než „prezidente“.

Ano. Občas mě tak oslovují. Není to úplně příjemné, protože prezidentem jsem se nestal, ale je to fotbalová kabina, sám jste přes sport, tak víte, že na nikom nezůstane nit suchá. Naštěstí jsme ale všichni zůstali přátelé a moje prezidentská kampaň nás nerozdělila. Za to jsem rád.

Kandidování v příštích prezidentských volbách nevylučujete?

Jak se říká, ve chvíli, kdy jste politik, neměl byste vylučovat nic. Je to skutečně daleká budoucnost. Já se v životě i v kampani snažím soustředit na ty nejbližší věci a o tomhle úplně nepřemýšlím. Ale vyloučit se v životě nedá nic. Ta situace se může vyvinout ledajakým způsobem a já jsem vždy říkal, že do politiky chci z důvodu, abych dokázal relevantně něco změnit. Zažehnout pravicové názory, hájit český národní zájem. A je mi vlastně jedno, z jaké funkce bych na to měl vliv. Nejde o tu funkci, ale o to, aby se tady něco změnilo.