foto: Praha 5, se svolením/Prezidentský pár se starostou Prahy 5
ROZHOVOR: Je zkušený politik a pražský patriot. Prahu 5 převzal jako starosta v okamžiku, kdy byla šest měsíců bez vedení. S obavami sleduje napětí ve společnosti. „Do Senátu kandidovat nechci, svět vysoké politiky je mi poněkud vzdálený,“ řekl serveru PrahaIN.cz Lukáš Herold (ODS), starosta Prahy 5.
V rámci návštěvy kraje zavítal ve středu 18. února prezident Petr Pavel se svojí manželkou na debatu o drogové problematice v Praze, která se konala ve vaší městské části. Jak jste toto setkání vnímal z lidského i pracovního pohledu?
Šlo o velmi důležité setkání k tématu, které Prahu 5, a nejen ji, dlouhodobě trápí. Oceňuji, že pan prezident chtěl slyšet konkrétní zkušenosti lidí z praxe i pražských politiků a vést debatu bez zbytečných zjednodušení. Vítáme také jeho podporu našeho dlouhodobého stanoviska, že by v Praze mělo vzniknout více menších kontaktních center, a zmínku o možnosti využití mobilních řešení. Musím dodat, že i po lidské stránce bylo setkání s prezidentským párem mimořádně příjemné, byl znát upřímný zájem a respekt k práci, kterou na místní úrovni děláme. Potvrdil to i následný program návštěvy, kdy prezidentský pár zavítal do lokalit Buďánka, Cibulka a Prokopského údolí.
Minulý rok na jaře jste převzal vedení Prahy 5 v okamžiku, kdy došlo ke zpoždění důležitých projektů. Kam jste se od té doby posunuli?
U nás se velká část pozornosti soustředí na školy a na zajištění dostatku školních míst pro naše nejmenší. Situace v této oblasti byla několik let krizová. V minulém roce se nám podařilo řadu velmi podstatných věcí. Zahájili jsme výstavbu základní školy Na Výši v Košířích, která by měla významným způsobem ulevit Cibuleckému kopci. Bude to pobočka Základní školy Nepomucká a otevřena by měla být v roce 2027. V první etapě se počítá s tím, že v nové škole bude 300 míst.
Další věcí, kterou jsme udělali, je, že jsme neakceptovali smlouvu se soukromou vysokou školou a školní budovu Na Santošce obnovíme jako základní školu. V tomto zařízení bude od nového školního roku připraveno pět tříd a postupně ji budeme rozšiřovat. V neposlední řadě probíhá také rekonstrukce bazénu Základní školy Weberova, která by měla být dokončena zároveň se zprovozněním dvou nových tříd v areálu školy letos v září. Podle dat, která máme k dispozici, čísla vypadají dobře a spádové děti by se měly dostat do svých škol. Tato opatření by měla zajišťovat dostatečné kapacity v následujících letech.
Hodně se také hovořilo o výstavbě nové, klasické školy.
Ano, to je poslední novinka týkající se školství v Praze 5. Před zahájením realizace projektu Smíchov City se debatovalo o výstavbě plnohodnotné základní školy. V této souvislosti se uskutečnila mezinárodní architektonická soutěž na školní budovu a vítězný projekt je velmi hezký. Jeho výstavba bude stát více než miliardu korun a v posledních letech se řešilo, jakým způsobem bude výstavba financována. Navázali jsme na jednání s hlavním městem, která vedla předchozí koalice, a která se ale nepodařilo dotáhnout do konce. Po dohodě jsme vrátili hlavnímu městu dvě budovy ve Vltavské ulici, které využívaly vysoké školy, a za to získáme postavení školy, kterou následně bude možné uvést do provozu. Rada Prahy 5 odsouhlasila převedení veškeré administrativy a dokumentace k výstavbě na hlavní město, které budovu školy postaví. Realizace projektu takového rozsahu totiž není ve finančních možnostech samostatné městské části. Po dokončení výstavby nám město školu předá a my tak získáme novou moderní školu s kapacitou 580 žáků.
Takže tuším správně, že prioritou je školství?
Připravuji analýzu majetku městské části. Osobně se zaměřuji na správu majetku naší městské části, protože se domnívám, že zde ještě máme určité rezervy. Jsme jedna z mála městských částí, která má spravovaný majetek prostřednictvím správní firmy. Ještě před volbami se chci podívat na to, jaké možnosti v této oblasti máme, a zvážit, zda tuto správu nelze efektivně zefektivnit a vylepšit.
Vaše městská část také řešila vážné problémy v dopravě. Jaká je situace nyní?
V této věci jsem se mnohokrát vztekal, a stejně mi to příliš nepomohlo. Nebyl jsem schopen přesvědčit město a městské společnosti o rozložení rekonstrukce Plzeňské ulice do několika let. Sice se nám podařilo vyjednat, že práce měly začít od února, nyní jsou odloženy na duben, ale to je vše. Hlavní problém spočívá v tom, že místo věcného přístupu a snahy rozhodnutí v pražské dopravě dělat včas, nad těmito rozhodnutími převládla politika. Čtyři roky se nesmělo kopnout do země, protože se někdo chtěl chlubit tím, jak skvěle zvládl opravu Barrandovského mostu. To je absurdní.
Jsem přesvědčen, že některé věci bylo možné realizovat současně, a tím pádem by aktuální situace nebyla tak vyhrocená. Žádali jsme hlavní město, a máme na to i usnesení rady, aby úplná uzavírka Plzeňské ulice proběhla pouze během letních měsíců, ale nebyli jsme vyslyšeni. Mrzí mě to a jsem přesvědčen, že tímto způsobem postupovat nelze. Teď to bohužel odnesou všichni.
Veřejnost si všímala opakovaných zákroků městské a státní policie u obchodního centra na Andělu, kde několik let řádily gangy kapsářů a drogových dealerů. Jaká je současná situace v tomto prostoru?
Trochu se zlepšila, ale byl bych v této věci velmi opatrný. Možnosti městské části jsou omezené, přesto se pravidelně setkáváme se zástupci městské i státní policie a jsme v kontaktu s neziskovými organizacemi, které v lokalitě působí v terénu. Tento problém ale Praha 5 sama vyřešit nemůže, je to otázka spolupráce města i státu a v některých ohledech i nutných legislativních změn.
Dlouhodobě například žádáme hlavní město, aby splnilo svůj závazek a otevřelo další kontaktní centra pro uživatele drog. Takzvaná „káčka“ v Praze chybí a jsme přesvědčeni, že jejich rozložení do více městských částí by výrazně ulevilo centru Smíchova. Represivní složky jsou důležité, ale samy o sobě nestačí, musí je doplňovat prevence a sociální práce. Hlavní město už vznik nových center schválilo, zatím ale nevidíme, že by se projekt posouval ke konkrétní realizaci. Věřím, že po debatě s panem prezidentem Petrem Pavlem se celá věc začne konečně posouvat správným směrem a že jeho deklarovaná podpora našich dlouhodobých snah přispěje k efektivnějším řešením.
Praha 5 je jedna z největších městských částí hlavního města. Co všechno vlastně obnáší funkce starosty v této části Prahy? Nebudíte se v noci ze spaní?
Tato funkce s sebou přináší mimořádnou odpovědnost za to, jak se Praha 5 bude dál vyvíjet, posouvat a zlepšovat. A přiznám se, ano, to je to, co mě občas budí ze spaní. Myslím, že to může postihnout každého starostu, a je úplně jedno, zda jde o malou, téměř zapomenutou obec, nebo zda je někdo v čele velké městské části s téměř devadesáti tisíci obyvateli.
Zmínil jste podzimní komunální volby. Půjde ODS u vás do voleb jako samostatná strana, nebo v koalici?
Tato jednání ještě nejsou úplně uzavřena. Převažující názor členů ODS na Praze 5 je však takový, že bychom měli jít do letošních komunálních voleb sami. Věřím, že přesvědčíme voliče o tom, že máme co nabídnout a že jsme strana, která vždy preferovala řešení před prázdnými sliby. Jsem přesvědčený, že každý zastupitel by měl pomáhat městské části a starat se o to, aby naše městská část vzkvétala. S tímto přesvědčením do voleb vstupujeme.
Už víte, kdo bude lídrem vaší kandidátky?
O tom se teprve bude rozhodovat. Jsme demokratická strana a žádné primárky zatím neproběhly. Pokud se ptáte na moje osobní rozhodnutí, tak se budu ucházet o důvěru svých spolustraníků. Jak to dopadne, se teprve uvidí.
Na podzim se konají i volby do Senátu. V politice se pohybujete už dlouho. Nepřemýšlíte někdy o kandidatuře do horní komory?
Přiznám se, že vůbec. Neláká mě kandidatura ani do horní komory, ani do dolní komory Parlamentu. Nechci kritizovat svět vysoké politiky, ale mojí povaze je vzdálený. Proto jsem se nikdy o funkce legislativní, nezajímal. Možná to zní úsměvně, ale mně dělá radost, když někde vidím opravený chodník nebo když jsem něčemu konkrétnímu pomohl. Zajímá mě komunální politika.
V naší společnosti i ve světě panuje už delší dobu výrazný neklid. Proč se podle vás situace vyhrotila až do dnešní podoby?
Snažím se sledovat všechno, co se ve světě i u nás doma děje, a musím říct, že z toho nemám radost. Některé politické názory se vyhrocují a místo věcných témat do politiky často vstupují emoce. Právě emoce také úzce souvisí s tím, jak se proměnila naše doba. Nikdo zřejmě nečekal, že na začátku 21. století dojde k některým zásadním událostem. Nejdřív svět zasáhl covid. Poté Rusko rozpoutalo agresi na Ukrajině, která od nás opravdu není daleko. K tomu se přidaly i další důležité události, státy čelí ekonomickým problémům a byla i energetická krize. To všechno v lidech i politicích vyvolalo určité emoce a s nimi spojená zásadní stanoviska. Ty se pak přenášejí i do kampaní, voleb a běžného života. Bohužel je pravda, že silné emoce často vytlačují rozum, rozvahu a střízlivé uvažování. A to je špatně.