foto: Redakce, PrahaIN.cz/Národní třída, 17. listopadu 2025
REPORTÁŽ: Po celé republice se slaví Den boje za svobodu a demokracii. PrahaIN.cz sledovala řadu akcí v centru metropole, zřejmě nejdojemnější moment jsme zažili při zpěvu písně Modlitba pro Martu v podání Jana Ciny na Národní třídě.
PrahaIN.cz monitoruje dění v hlavním městě celý den. Květiny a svíčky na Národní třídu dorazil položit prezident Petr Pavel, Andraj Babiš a celá řada dalších politiků, osobností a samozřejmě i občanů.
Právě na Národní třídě po celý den probíhají i největší oslavy v celé republice. Pořádá je spolek Díky, že můžem, který i letos přichystal bohatý program. Psát o velkých davech, které se v metropoli 17. listopadu pohybují, je zbytečné.
„Je to tady jak ve včelím úlu,“ zhodnotil muž, který se po čtvrté hodině odpoledne snažil prodrat Národní třídou. Většina lidí si v tento čas už chtěla zajistit dobré místo, aby si mohli vychutnat letošní Modlitbu pro Martu v podání Jana Ciny.
Děti, žáci, mladí i staří. V centru Prahy se objevily snad všechny generace. Někteří komunistický režim zažili na vlastní kůži, další zase pouze z vyprávění prarodičů či výkladu na školách.
Svobody je třeba si vážit
„Během sametové revoluce jsem byla ještě malé dítě. Ale i tak tady načerpáváme atmosféru a podporujeme to. Je potřeba si vážit toho, že můžeme dělat, co chceme a nikdo nám nebrání,“ sdělila redakci Kateřina z Jindřichova Hradce, návštěvnice Národní třídy.
„Pro mě je to vzpomínka na mládí,“ doplnila Helena z jižních Čech. Jak jsme se přesvědčili, do hlavního města přijeli lidé z celé republiky: Frýdek Místek, Uničov, Tábor, Liberec a mnoho dalších měst.
„Svoboda není samozřejmost a komunismus je svinstvo,“ řekl na Národní třídě Pavel, jednadvacetiletý student z Prahy, který podle vlastních slov se svými kamarády vyráží oslavovat demokracii od svých čtrnácti let. „Roky jsme sem chodili s mým dědou,“ poznamenal.
Se setměním se trochu umoudřilo také počasí, takže deštníky, kteří měli lidé u sebe, už po páté hodině nebyly potřeba. Hlavním symbolem 17. listopadu, který mnozí drželi v rukou, byly české vlajky, několik návštěvníků mělo transparenty, kterými mávali nad hlavou. Viděli jsme třeba ten, který nejspíš mířil na poslance Filipa Turka. Dodejme, že politici přitom na Národní třídu dorazili už dopoledne. A nezanedbatelný byl i počet lidí s analogovými foťáky.
Symbolicky v 17:11 hodin už začal zpěv písně Modlitba pro Martu, jednoho ze symbolů sametové revoluce. Tentokrát v podání Jana Ciny.
O dojemné momenty nebyla nouze, narvaná Národní třída zpívala, v očích mnoha lidí jsme viděli i slzy. Následný aplaus desetitisíců Čechů se pak minimálně rovnal příjezdu hokejových mistrů světa na Staroměstské náměstí. Jediným minusem snad byly jen časté hádky návštěvníků mezi sebou kvůli tlačenicím.