Exministr Kühnl: Motoristé i ANO pochopili, že je výhodné být v NATO a EU

Nekoordinace vlády a prezidenta, kterou je vidět na summitu NATO, není katastrofa. Horší je zneužívání zahraniční politiky. Pro server PrahaIN.cz to říká bývalý elitní diplomat a exministr obrany Karel Kühnl, který působil i jako poradce předchozího ministra zahraničí Jana Lipavského (za ODS). V rozhovoru také rozebírá směřování současného kabinetu.

Na summitu NATO v Ankaře je nejzřetelněji vidět pokračující nekoordinaci vlády a prezidenta. Je to podle vás složitý problém?

Je pravda, že jde o poněkud neobvyklý stav. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby se nejvyšší ústavní činitelé v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky pravidelně scházeli a koordinovali své postupy. To se v tuto chvíli bohužel neděje.

Za ještě větší problém ale považuji to, že se zahraniční a bezpečnostní politika využívá pro účely domácí politiky.

Na druhou stranu výsledky této nekoordinace nakonec nejsou nijak katastrofální. Všichni zúčastnění jsou racionální a odpovědní lidé, kteří si uvědomují, jak velkou odpovědnost nesou. Nezaznamenal jsem, že by vůči partnerům v NATO nebo navenek vystupovali s rozdílnými postoji.

Mohou se ještě před podzimními volbami vztahy mezi vládou a prezidentem narovnat? Mohou se dohodnout na jednotnější linii?

Možné to zcela určitě je. A bylo by to velmi žádoucí. Předpokládám, že až se situace trochu uklidní, k jisté dohodě a koordinaci v této oblasti dojde.

Jak hodnotíte zahraničněpolitickou linii a kurz kabinetu Andreje Babiše (ANO)?

Trochu bych rozlišoval jednotlivé aktéry. Například Motoristé podporují naši pomoc Ukrajině. A trochu se tímto směrem začíná přiklánět i ANO, tedy hlavní strana ve vládě. Vidím tedy jistý pozitivní posun ve srovnání s těsně povolebními, poněkud radikálnějšími postoji.

Proč taková změna?

Zřejmě zde hraje svou roli vědomí, že jsme součástí určitých struktur, které jsou pro nás výhodné. To znamená NATO i Evropskou unii. A být solidním partnerem v těchto uskupeních znamená chovat se určitým způsobem. Nechci být přehnaným optimistou, ale mám pocit, že se vládní kabinet posunuje k tomuto poznání.

Někteří pozorovatelé opakovaně zdůrazňují význam summitu NATO v Ankaře. Jde skutečně o mimořádnou událost?

Přiznám se, že mě vždycky trošku pobaví, když se někde říká, že teď jde o zlomový a nejdůležitější summit. To totiž platí o každém setkání členských států NATO.

Je samozřejmě dobře, že závěry summitu obsahují nejdůležitější věci, jako je zachování jednoty obrany v rámci NATO, podpora Ukrajiny, což je vlastně podpora naší bezpečnosti, a další věci.

Jiná věc ale je, co po skončení summitu budou různí představitelé říkat navenek. To se moc odhadnout nedá. Zahraniční a bezpečnostní politika totiž skoro v každé zemi zasahuje i do politiky vnitřní.

Americký prezident Donald Trump občas mluví o stažení vojáků z Evropy a vždy jeho slova vyvolají rozruch. V minulosti ale stejně hovořil prezident Barack Obama. I Bill Clinton několikrát řekl, že Evropa musí převzít větší odpovědnost za svou vlastní obranu a bezpečnost...

Máte pravdu, že o omezení počtu amerických vojáků umístěných v Evropě mluvila řada prezidentů USA už řadu let před Donaldem Trumpem. To je spíš otázka peněz. Ani Spojené státy nemají nekonečné bezedné zdroje. Potřebují vojáky a materiál také někde jinde než v Evropě.

Současná americká administrativa k tomu občas připojuje hodně expresivní výroky. Nemyslím si ale, že dojde k úplnému stažení amerických vojáků z Evropy.

Mluví se také o jaderných zbraních…

Co se týče obrany Evropy, takzvaný jaderný deštník je samozřejmě důležitější než přítomnost amerických vojáků a armády na evropském území. Ten prostě Evropa bez USA nemá.

Francie a Británie sice disponují jadernými zbraněmi, ale ty nejsou zdaleka dostatečným odstrašením vůči arzenálu, který vlastní Rusko.

Evropské státy začaly intenzivně zbrojit. Kdy podle vás v oblasti obrany a bezpečnosti dosáhnou úrovně odpovídající aktuálním hrozbám?

Tento proces se teprve rozbíhá. Evropa má zcela určitě dostatek zdrojů na to, aby výrazně posílila svoje vlastní postavení v oblasti obrany, v konvenčních zbraních, v protivzdušné i protiraketové obraně. V této oblasti skoro všechno chybí.

Zda se to ale skutečně stane, rozhodne politická vůle v jednotlivých zemích. A samozřejmě o tom také rozhodnou voliči v evropských zemích. Pokud si dostatečně uvědomí, jaká je aktuální situace a čím a kým jsme ohroženi.

Ovšem některé hlasy okolo nás tvrdí, že nebezpečí neexistuje.

Ano, a je to zvláštní. Speciálně u nás není moc rozšířené vědomí, že jsme ohroženi a že naše bezpečnost není samozřejmá. U většiny lidí přetrvává pocit, že jsme obklopeni spojenci, přáteli a nebezpečí je daleko. Je to taková až společenská psychóza.

Ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka opakovaně varuje před dopady ruské propagandy na naši společnost. Jak velký vliv jí připisujete?

Souhlasím s ním. Rusové se už řadu let takzvanou hybridní válkou intenzivně snaží ovlivňovat situaci nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí. Je to zcela evidentní a prokazatelné. Myslím, že bychom proti tomu měli bojovat stejnými prostředky.

Občas se objevují náznaky úvah o konci války na Ukrajině, pak je vystřídá agresivní rétorika Kremlu. Lze v současné situaci vůbec uvažovat o eventuálním konci ruské agrese? A pokud ano, *v jakém časovém horizontu?

Jsem přesvědčen o tom, že se ukončení konfliktu odhadnout nedá. Je evidentní, že ze strany Ruska stále převládá pocit, že dokážou získat víc na bojišti než u jednacího stolu. Proto ve válce stále pokračují. Za ohromných ztrát, včetně lidských, postupují metr po metru.

Ukrajina samozřejmě nemůže konkurovat Rusku jak v ohromné mase lidí, tak materiálu. Proto se její armáda soustředí na to, aby narušila schopnost Ruska dodávat lidi a materiál na frontu. Zdá se, že je tato taktika poměrně úspěšná.

Dále čtěte:
Kdo vyhrál reality show v Ankaře? A kdo mezitím prohrál v Praze