Exministr Mládek: Stanjura falšoval statistiky jako kdysi Řecko

Státu chybí v rozpočtu miliardy kvůli dřívějšímu snížení daní. Politici ovšem nemají podle ekonoma a bývalého ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka odvahu na daně sáhnout. Výsledkem je strukturální deficit a rostoucí zadlužení. „Je ale žádoucí, aby se zadlužování státu dostalo pod kontrolu a nebylo přehazováno na další generace,“ řekl Mládek v rozhovoru pro server PrahaIN.cz.

Prezident vysvětloval veto novely zákona o rozpočtové odpovědnosti, které Sněmovna nýásledně přehlasovala, možným ohrožením veřejných financí. Jsou tyto obavy na místě?

Existují argumenty, které krok prezidenta podporují. Problém ale vidím někde jinde. Hlavní těžkostí českých rozpočtů jsou ztracené peníze, které vznikly snížením daní. Odstraněním zdanění podle superhrubé mzdy a zrušením daně z převodu nemovitostí.

Neformální koalice ANO – ODS tím vytvořila strukturální deficit, který už dosahuje přibližně 150 miliard korun ročně, a ty chybí v rozpočtech. Kdyby tam tyto peníze byly, tak pořád máme problém, ale ne tak zásadní.

Vy tedy navrhujete zvyšování daní?

Bez tohoto kroku se tento problém nevyřeší. Při současné politické hysterii je strašně jednoduché daně zrušit a velmi složité je nějaké zavést. Už se o tom ani nevede debata. Nikdo nemá odvahu daně zvýšit, protože se bojí, že prohraje volby.

Druhou věcí je, že na jedné straně existuje obrovský tlak na vládu kvůli velkému deficitu. Zároveň je ale kabinet kritizován za to, že nemá dostatečné výdaje na obranu. Je strašně těžké prokličkovat s rozumným rozpočtem.

Je kritika vlády kvůli rozvolnění rozpočtových pravidel oprávněná?

Kritici mají pravdu, že si to trochu zjednodušila a pravidla rozvonila víc, než je zdrávo. Nemyslím si ale, že je ta hysterie oprávněná. Už se zapomnělo, že pan ministr Zbyněk Stanjura (ODS) falšoval statistiky jako kdysi Řecko před přijetím eura.

Domníváte se tedy, že rozvolněním rozpočtového zákona nebudou rizika tak vysoká, jak varují někteří ekonomové?

Tento zákon deficit přímo nezvyšuje. Vytváří ale prostor pro jeho růst, protože rozvolňuje pravidla, která by vládu mohla omezovat při zvyšování výdajů a vytváření deficitu. Z dlouhodobého hlediska je samozřejmě žádoucí dostat zadlužování státu pod kontrolu a nepřenášet náklady současných rozhodnutí na další generace. Proto jsem také mluvil o nutnosti zvýšit daně.

Jak by měla vláda postupovat, pokud chce zároveň splnit předvolební sliby?

To je samozřejmě těžké. Nemůžete chtít všechno najednou. Mít vyrovnané rozpočty a zároveň plnit všechny sliby. V parlamentních demokraciích obvykle existuje snaha takzvaně vyrůst z problému. To znamená dělat deficity tak, aby podpořily hospodářský růst. Problémem totiž není absolutní výše dluhu, ale ta relativní. To znamená, kolik procent HDP dluh tvoří. Absolutní snižování dluhů je samozřejmě těžké, ale relativní snižování možné je.

Neporostou kvůli státnímu dluhu úroky z půjček a hypoték?

Tyto obavy chápu. Pokud si vláda příliš půjčuje, tak je méně peněz v nabídce a následně méně peněz na hypotéky. A ty jsou dražší. Ovšem toto vláda moc neovlivní. Spíš ti, kteří sekají dluhy ve Spojených státech a v Evropě. Žijeme v globální ekonomice a finanční trhy jsou propojené. A zejména pak USA stahují hotovost z celého světa. Americké dluhopisy totiž kupuje kdekdo. A ty potom samozřejmě můžou chybět na české hypotéky.

Kde je hranice, kdy zadlužení začne představovat skutečně vážný problém pro stát?

Hranice, která byla vymyšlená pro zavedení eura, tedy tři procenta HDP, má něco do sebe a země by ji podle mě mít měla. Ať už se euro zavádí, nebo nikoliv. Protože pak jí hrozí dluhová spirála a mnoho peněz utracených za dluhovou službu. Případně potom diktát mezinárodních finančních organizací.

Zmínil jste euro. Prezident se pro něj vyslovil letos v červnu. Je tato otázka aktuální?

Vůbec ne, to je naprosto okrajové. Zavedení eura má u nás minimální podporu. Žádná významná politická síla ani není připravena riskovat svoje preference diskusí o nepopulárním euru.