foto: PrahaIN.cz/Ekonom a exministr financí Vlastimil Tlustý
ROZHOVOR: „Schodek ve výši 310 miliard korun sice nová vláda umí hezky odůvodnit. Číslo je to ale strašidelné,“ řekl serveru PrahaIN.cz exministr financí Vlastimil Tlustý.
Jaký je z pohledu ekonoma výhled pro českou ekonomiku na letošní rok?
Asi jsem nenapravitelný. Věřil jsem v obrat, mimochodem přesně stejně, jako jsem kdysi doufal v obrat po nástupu vlády Petra Fialy. No a teď jsem opět doufal v obrat po nástupu Babišovy vlády. Bohužel musím konstatovat, že zásadní obrat nevidím. Sice tehdy bylo skóre tak asi deset ku jedné, to znamená, že převládaly negativní kroky Fialovy vlády. Teď bych to skóre odhadl tak na tři tři, dejme tomu místo deset jedna. Ale zásadní obrat to není. A co očekávám? Pokračování toho, co prožíváme, to znamená, že na krásné časy se neblýská.
Tím chcete naznačit, že se bude dále prohlubovat státní deficit?
V každém případě nenastalo zásadní omezení zadlužování. Nad čísly 280 miliard a 310 miliard se prostě radovat nedá. Nová vláda sice 310 umí hezky odůvodnit, ale je to číslo strašidelné samo o sobě. Abych mluvil konkrétně: kdyby to byl zásadní obrat, jak říkám, že k němu nedošlo, tak by ten schválený dluh na letošní rok musel mít číslo 200 miliard, ne 310. Aby bylo vidět odhodlání se k tomu postavit a něco zásadního dělat. A to, co říkám, vyplývá z toho, že se to neděje.
Posun v této věci tedy už nečekáte?
Zásadní obrat měl nastat už teď, protože logika politického vládnutí po volbách je taková, že hlubší kroky je možné provést na začátku funkčního období. Jak funkční období pokračuje, tak odvaha slábne a odvážné reformy se ruší. Pokud nyní nová vláda sama sobě i světu odůvodnila, že 310 miliard dluhu je krásné číslo, tak já říkám, že je to číslo strašidelné, a hlavně prokázala, že buď není odhodlaná, nebo není schopná. Ale to je úplně jedno. Neudělali nezbytné kroky, kterými by demonstrovali, že s tím budou zásadně něco dělat. Že z 280 udělali třeba 190 nebo 205 miliard. Když to neudělali hned na začátku svého fungování, tak jsem zvědavý, co bude pokračovat. Protože záminek a důvodů k tomu nic nedělat nebo tu situaci zhoršovat je vždycky dost. U Babiše to byl covid, u Fialy válka na Ukrajině. Teď je hračka říci veřejnosti: je to válka v Íránu. Záminky, jak odpoutat pozornost a na někoho to svést, se najdou vždycky. Ale ta čísla to nezměkčí, dostáváme se do dluhové vývrtky. Další zadlužování znamená další úroky z toho dluhu a vzniká začarovaný kruh.
A dopad na prosté občany?
Všichni vědí, co se stane s rodinou, když přestane být schopna platit své závazky. Předluží se a pak špatně skončí. Příběhů o tom, jak lidé přišli o bydlení a skončili na ulici, není málo. U státu je naprosto zásadní rozdíl v tom, že stát má ovečky neboli občany a těm to sebere. Na konci státního bankrotu jsou vždycky oholení občané. Kdo také jiný? Vzpomněl jsem si na jednu paní, která mě dojala, když se mnou vedla písemnou i ústní komunikaci na téma: jak to, že mě zadlužují, když s tím nesouhlasím? To je protiprávní. To mi nemohou dělat. Nechci se dočítat, jak roste podíl státního dluhu vůči mé osobě. Musím se přiznat, že jsem nebyl schopen jí vysvětlit, že rozčilovat se může od rána do večera, ale nic nezmůže, protože tak je to na celém světě. Je to, jako kdyby dítě v rodině protestovalo proti tomu, že maminka špatně hospodaří. To mi máma nebude dělat, aby mi spravovala budoucnost. Tady to není maminka, tady je to stát.
Každé zadlužování má svoje hranice. Kdy lze rozeznat nebezpečí státního bankrotu?
Na to vám krásně odpovídají některé země, vzorovým příkladem je Argentina. Tam došlo k obratu až nyní s nástupem posledního prezidenta. Vždy nastoupili populisté, naslibovali „hory doly“ a nic neudělali. Tento stav trval možná až desítky let. A co se děje v takových situacích, je všeobecně známé: nastoupí inflace. Stát nedostatek prostředků vždy vyřeší tím, že je sebere svým občanům. Sebere je těm, kteří je mají, to znamená inflací a daněmi. To jsou dvě metody, kterými se projevuje úpadek.
Pokud bude válka v Íránu pokračovat delší dobu, jaký to bude mít ekonomický dopad na svět, ale především na Českou republiku? Co všechno můžeme čekat? Mám na mysli cenu ropy, plynu a podobně.
Každá válka vždycky znamená nejistotu a nejistota znamená ekonomické důsledky. Jinými slovy, lidé se začnou bát. Začnou víc myslet na své úspory a přestanou tolik utrácet. Už jen to, že přestanou nakupovat, samozřejmě zpomalí ekonomiku. Vzpomeňte si, jak se holedbali ekonomové minulé vlády, že vývoj české ekonomiky táhne spotřeba domácností. Ale spotřeba domácností je hodně spjatá s pocity. Když mají lidé pocit, že bude dobře, tak nakupují, když jsou vystrašení, nákupy omezují. Například tento faktor strachu se mimochodem minulé vládě podařil dokonale rozpoutat a využít v případě ukrajinské války. Asi nikdo nedoufá, že se na válce na Ukrajině v Čechách napakuje, a tím pádem nikdo z vlády nehlásá, že je to naše válka. To je mimochodem zásadní pozitivní rozdíl. Čímž říkám, že by ten strach mohl být ještě větší, kdyby se někdo takový našel. Ale on stejně strach bude. Pamatuji si rozhovory z posledního týdne – skoro každý, s kým mluvím, má první otázku: co bude, co to znamená, máme se bát a jak moc?
České ekonomice konflikt na Blízkém východě neprospěje, to jsem vysvětlil, a samozřejmě neumím dohlédnout na vývoj cen ropy. To si opravdu netroufám, protože někdo hlásá, že to bude hrozné. Jiný, že to tak hrozné nebude, protože jiní světoví výrobci to dokážou kompenzovat. To se neodvažuji odhadovat. Ale už ten první faktor znamená, že pro zázračný očekávaný dvouprocentní růst bude jen ten faktor strachu znamenat zhoršení. To je naprosto jasné. A když si k tomu přečtete neustále přicházející zprávy o katastrofálním vývoji ekonomiky v Německu, tak já bych se prostě vrátil k tomu, co už hlásám několik let: budeme se radovat z krásné nuly. A to jsem teď asi řekl věc, kterou vůbec nikdo nechce slyšet, protože všichni se nechali opájet tím, jak ta krásná naše dvě procenta jsou výborná v celém světě. Vrátím se k původnímu hodnocení. Nejen že není zásadní obrat, ale válka, vývoj v Německu, pokračující nesmysly v Bruselu – to všechno mě vede k opatrnosti a pojmu krásná nula.
Co doporučujete řadovým střadatelům?
Myslím, že ti chytřejší už pochopili, že úspory je třeba vkládat do všeho možného, jen ne do čísel na papíře. Bankovky, účty – všechno, kde jsou napsaná čísla, je v tuto chvíli nejisté. Nebudu dělat reklamu různým podobám investic, ale moji předkové vždycky věděli, že je nejlepší vkládat úspory do nemovitostí i do jiných komodit. Určitě jste si všiml, co válka v Íránu udělala s vývojem cen stříbra, zlata a surovin obecně. To bude zcela jistě pokračovat a skoro bych řekl, že se stačí podívat do historie – a ono vás to napadne.