Expremiér Špidla: Schodek státního rozpočtu není posvátná kráva

ROZHOVOR: „Je směšné, že politici vládní koalice kritizovali rozpočtový schodek Fialovy vlády a pak jej sami v rozpočtu navyšují. Základní problém spočívá v tom, že stát má nedostatečné příjmy,“ řekl serveru PrahaIN.cz bývalý premiér a evropský exkomisař Vladimír Špidla (SOCDEM).

Jak hodnotíte jako bývalý premiér výkon kabinetu Andreje Babiše?

Vládní kabinet Andreje Babiše toho zatím mnoho nepředvedl, aby byla možná nějaká hluboká úvaha. Jediné, co je vidět, je, že při přípravě státního rozpočtu nedodržují zákon. To považuji za dost riskantní věc. Když v ústavním slibu, slibují že budou dodržovat zákony republiky, tak je dodržovat mají, i když za to samozřejmě nejsou žádné sankce. Vidím, že určitým způsobem chtějí měnit některé věci týkající se důchodového systému, ale také není zatím příliš jasné, co z toho vzejde. Pokud jde o propouštění a reorganizace ve státní správě, tak se mi zdá, že ani tady nemá kabinet zřetelnou představu. Zejména ze strany Motoristů je patrné, že jsou tyto kroky hnány jakousi zcela omezenou ideologií. To se mi nejeví jako racionální vstup do vládnutí.

Opozice kritizuje výši schodku rozpočtu. Oprávněně?

Schodek státního rozpočtu není posvátná kráva. Je ale směšné, že politici vládní koalice kritizovali rozpočtový schodek Fialovy vlády a pak jej sami v rozpočtu navyšují. Základní problém českého státního rozpočtu spočívá v tom, že stát má nedostatečné příjmy. Výdaje nejsou nijak zvláště velké, ale příjmy jsou nedostatečné. Jakákoliv rozumná vláda by proto uvažovala o tom, jak změnit příjmovou stránku. Myslím, že je na místě uvažovat o progresivitě a zvýšení daní zejména u právnických osob. Dokud se politici nerozhodnou k posílení příjmové stránky rozpočtu, tak se budou dostávat stále do horší a horší situace. V pravém slova smyslu budou ničit strukturu a fungování státu.

Hovoříte o nedostatečných příjmech státní pokladny. V čem je podle vás největší problém?

Protože jsou v naší zemi nedostatečné daně. Kdyby právnické osoby byly zdaněny tak, jako například v Rakousku, tak máme určitě o stovku miliard více. Samozřejmě také máme špatně udělaný odvod zisku do zahraničí ve srovnání s jinými státy. A to jsou až dvě stovky miliard. Čili to je otázka, kterou se mají vládní politici doopravdy zabývat. Příjmovou stránkou. Platí také, že se ekonomika v posledních letech radikálně změnila. To znamená, že je třeba se zabývat i typy daní z různých internetových společností a podobně. Daně v čase umělé inteligence musí být koncipovány jinak, než byly v dobách vysokých pecí. A pokud se tím odpovědní politici společně s ekonomy nebudou zabývat, tak situace bude směřovat beznadějně k velkým problémům ve veřejných rozpočtech a tím i rozpadu veřejných služeb jako je zdravotnictví nebo školství. V současné době jsou veřejné rozpočty poměrně v dobré situaci, takže čtyři nebo pět let se snadno zvládne, pokud by se na něčem pracovalo.

Zmínil jste propouštění lidí ze státní správy. Například z ministerstva životního prostředí odešla řada odborníků. Jaký je váš názor?

Ochraně životního prostředí současná vláda zasazuje strašlivé rány a jen těžko se to bude dávat dohromady. Platí základní princip, že veřejné instituce zastávají veřejný zájem. Aby mohly plnit tuto roli, tak musí mít dostatek prostředků finančních i lidských. A jestliže vláda zásadně oslabí struktury národních parků a vůbec celého systému ochrany přírody, tak budou prosazovat svoje zájmy ti, kteří jsou silní, to znamená velké podnikatelské subjekty. A veřejný zájem půjde stranou. Vládní strany v Česku vytvářejí oligarchovskou republiku.

Nahraditelný je každý odborník, ale musí jich být dostatek a musí mít odpovídající kvalifikaci. My ale máme problém v tom, že jsme malá republika s deseti miliony lidí a nemáme k dispozici takovou personální kapacitu, abychom měli tři nebo čtyři stejně srovnatelné osobnosti pro danou složitou agendu v daný okamžik. To znamená, že musíme personálně velmi šetřit a systematicky pracovat. To je naše hlavní mez. To je to, co nás omezuje a s čím musíme zacházet co nejlépe. To ve vládní politice nenacházíme takže způsobí zkázu.

Vrátil bych se ještě k jedné věci. Vládní strany chtějí rozmetat zákon o státní službě. To je velmi nebezpečná věc, protože se tím sníží kvalifikovanost systému a oslabí se jeho schopnost jednat. Zákon o státní službě vznikl z dobrých důvodů. Lidé pracující ve veřejném zájmu musí mít určitou jistotu, že když budou postupovat podle práva, tak s nimi nikdo nezamete. Ale členové této vlády chtějí vytvořit situaci, že ministr bude pánem nad životem a smrtí ministerských zaměstnanců. A to je nepřijatelné.

Domníváte se, že jde o záměr?

Samozřejmě, že to je záměr. Především si musíme uvědomit, že je mylný dojem, že kabinet Andreje Babiše není těžká pravice. To je zásadní omyl. Jde o silně pravicovou vládu, která chce oslabit v duchu nejlepších tradic ODS kapacitu státu ve vztahu k ekonomickým subjektům. A mezi ekonomickými subjekty a ochranou životního prostředí bylo a je velmi mnoho konfliktů. Proto se tak vrhají především na tento resort. Je to záměr. Netuším, jak dalece promyšlený do detailů, ale jako princip je to jasné.

Jak hodnotíte současný celkový stav české politické scény? Myslíte, že se politická scéna u nás bude ještě proměňovat, nebo vykrystalizuje, že tu budou dvě politické strany jako v devadesátých letech?

Česká politická scéna se silně roztříštila především z toho důvodu, že ztratila politický obsah. Nikoli že se roztříštila na menší skupiny, které všechny mají určité politické představy. Když se podíváte třeba na Nizozemí, tam existuje mnoho stran, nezískávají ve volbách mnoho procent, ale jsou to definované politické struktury. U nás je to všechno jakési želé, které nemůžete politicky uchopit. Nejste si jistý, co tyto subjekty budou dělat za týden, protože to sami nevědí. To je základní problém. A řekl bych, že to je i ústavní problém. Naše Ústava totiž předpokládá, že u nás existuje volená soutěž politických stran. A politické strany v Česku téměř neexistují. Skoro žádná politická formace v podstatě už nemá charakter politické strany s odpovídající kapacitou. Že si říkají politická strana, nic neznamená. Kde kdo může říkat, že třeba provozuje filozofickou fakultu, a nemusí to mít vůbec žádný obsah.

Lze už nyní odhadnout, jaký bude mít tato skutečnost vliv na náš stát?

To, co v současném okamžiku vidím, tak mi připadá jako dekadence českého státu. Nastoupí postupná eroze jeho institucí a stát postupně vyvane. Ukazuje se, že politicky se dobře vytvořila například struktura na úrovni obcí a myslím si, že bude dobře fungovat dál. Poměrně solidně fungují jednotlivé kraje. Regionální úroveň si také uchová určitou kapacitu. Ale státní úroveň se ukáže v podstatě skoro jako neexistující. Něco jako technokratický oprašovač.

Jak hodnotíte politiku prezidenta Donalda Trumpa a jeho vliv na budoucnost USA, zahraniční politiku, aktuálně zejména ve vztahu k Íránu a Blízkému východu?

Není jasné, jakým způsobem Donald Trump změní Spojené státy. Je to jasný americký nacionalista a podle toho se chová. Vnitropoliticky je to zřejmě autoritativní osobnost, a tedy se snaží posílit prezidentskou moc. Kam až se dostane, toť otázka. Ale taková jakoby strukturální politická změna u nejvýznamnější země na světě je tísnivá. Spojené státy v principu představovaly víceméně pokrokovou relativně liberální zemi se všemi složitostmi, které jsou s tím spojené. To už je ale pryč. Je jasné, že otázka jaderných zbraní je v případě útoku na Írán spíše záminka než realita. Riziko, že bude vlastnit jaderné zbraně, řekněme do deseti let, nebylo moc vysoké. Podle mého názoru bylo základním cílem úderu zlikvidovat co nejvíce příslušníků íránské elity a pak prohlásit, že je konec války. Pak přijde nová elita, o které USA mohou doufat, že bude pružnější ve vztahu ke Spojeným státům a vytvoří zemi, která bude víceméně v linii, kterou USA chtějí. V rámci velkého plánu se to jeví jako příprava na eventuální budoucí rozpory nebo konflikt s Čínou.

Zmínil jste eventuální konflikt s Čínou. Čím nás může v budoucnu překvapit?

Podle toho, jak to zatím vypadá, tak Ruská federace je maximálně podmocnost, protože nemá žádné kapacity, které by z ní mocnost udělaly. Má sice celkem silnou armádu, jaderné zbraně, ale chybí jí civilizační kapacita, ekonomická kapacita, má málo lidí. Kromě území, které je rozsáhlé, nemají Rusové v podstatě nic, takže Ruská federace se globální mocností nestane. Ta doba už je pryč. Ovšem Čína všechny tyto kapacity má. Je ekonomickou, kulturní i civilizační mocností a podle mého názoru je Čína globálním hráčem. Sil mají dost a nemusejí sahat k vojenskému násilí, protože mají k dispozici dostatek jiných možností a sil, které jsou reálné a které mohou použít. Nemusí spěchat.