foto: Archív Aleše Gerlocha, se svolením/Aleš Gerloch, místopředseda Legislativní rady vlády ČR
Spory prezidenta Petra Pavla s ministrem zahraničí Petrem Macinkou (Motoristé) jsou podle profesora Aleše Gerlocha rozepří politickou. Ústavní soud podle něj nemá do politických sporů vstupovat. Kriticky také hodnotí jeho předběžné opatření, které ukládá vládě a resortu zahraničí, aby hlavě státu cestu na summit NATO v Ankaře umožnily.
V našem dřívějším rozhovoru jste spor mezi vládou a prezidentem označil jako nesmyslný. Jak nyní hodnotíte výnos Ústavního soudu?
Ústavní soud se v první části zabývá návrhem na vydání předběžného opatření, kde rozhodl usnesením. Je třeba říct, že to má jen procesní povahu, soud má z důvodů tradičních a ustálené praxe za to, že vláda nemůže hlavě státu bránit v účasti na jednání rady NATO v Ankaře, a ukládá v něm určité kroky v tomto směru. Je jednorázové povahy, týká se jen letošního jednání rady NATO.
A druhá část?
To je samotné řízení o tom, kdo má pravomoc rozhodovat v dané věci. Předběžné opatření je do určité míry přeceňováno. Domnívám se, že nemělo být vůbec vydáno. Ústavní soud měl tuto část prezidentova návrhu přehlédnout, vůbec se k tomu nevyjadřovat. Anebo ji prostě výslovně odmítnout, což je samozřejmě tvrdší forma.
Úkolem Ústavního soudu není zabezpečovat nebo určovat složení delegací, podle kompetenčního zákona je ústředním orgánem státní správy pro oblast zahraniční politiky ministerstvo zahraničních věcí.
To znamená, že Ústavní soud předběžné opatření vydávat neměl?
Zákon o Ústavním soudu v tomto typu řízení vůbec nezná institut předběžného opatření. A to z toho důvodu, že se má rozhodnout, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení. Nemá se tady něco řešit předběžně, ale finálně.
Jinak řečeno, pokud by se pan prezident nezúčastnil jednání v Ankaře, nic by se nestalo. V každém případě bychom tam měli reprezentativní delegaci v čele s předsedou vlády. Jeví se to jako osobní zájem pana prezidenta. Předběžné opatření se zásadně vydává tam, kde jde o ochranu práv osob.
A to hlava státu není?
Prezident republiky je sám o sobě fyzickou osobou, ale z ústavního hlediska má povahu monokratického orgánu. Čili je to státní orgán, který vede spor s jiným státním orgánem, primárně tedy vládou.
Proto se v tomto řízení nejedná o ochranu práv osoby, a tedy i práva účastnit se jednání orgánu mezinárodní organizace, neboť nemá soukromoprávní povahu. Nejde o výkon práva, ale výkon pravomoci. A to pravomoci, která je ústavně limitována pravomocí vlády a příslušného ministra.
Jaký je váš názor na neobvyklou rychlost rozhodnutí Ústavního soudu?
Je zcela nestandardní. Jak už jsem řekl, v tomto typu řízení se nemá vůbec předběžné opatření vydávat. To se v zásadě používá u ústavních stížností. Předběžné opatření by také mělo být komunikováno s druhou stranou, aby se mohla vyjádřit.
Soud šel na ruku prezidentovi, bez řádného a přesvědčivého ústavního zdůvodnění. Teprve v ústním komentáři na tiskové konferenci soudce zpravodaj Pavel Šámal zdůraznil, že jím nemá být měněna ústavní pozice vlády.
Dva soudci, Jan Wintr a Dita Řepková, byli proti rozhodnutí Ústavního soudu. Souhlasíte s jejich stanoviskem, že by soud měl k nařizování předběžných opatření ve sporech o rozsah kompetencí přistupovat jen výjimečně?
Ano, plně souhlasím, žádný takový mimořádný důvod nevidím.
V našem dřívějším rozhovoru jste uvedl, že i kdyby Ústavní soud řekl, že o cestě na summit rozhoduje prezident, musí být schválená předsedou vlády. Spor jste proto označil za nesmyslný...
Ano, považuji ho za nonsens, protože se jedná o sdílenou pravomoc. Pan prezident v podání dezinterpretuje článek 63 Ústavy, nemá jen odstavec 1, který uvádí, že zastupuje stát navenek, ale i další ustanovení.
A jedno z nich je, že jakékoli rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle tohoto článku vyžaduje souhlas předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, jinak není platné.
Lze podle vás odhadnout, jaký bude konečný nález Ústavního soudu?
Bude zajímavé sledovat, jak se s tím vypořádá. Z návrhu podaného prezidentem plyne, že by to mělo být opačně. Že prezident republiky bude primárně rozhodovat a vláda jeho rozhodnutí jenom zajistí.
Tedy že bude jakousi servisní složkou, což by nás posunulo do poloprezidentského systému, ne-li téměř prezidentského. Ústavní soud ale ve svém usnesení tuto zásadní otázku neřeší.
Jde podle vašeho názoru o spor, který se týká kompetencí hlavy státu, anebo spor politický?
Myslím si, že jde spíše o politický spor, který byl prezidentem přenesen na půdu Ústavního soudu. A ve smyslu sebeomezení Ústavního soudu se domnívám, že má v těchto případech postupovat velmi obezřetně.
To znamená, že nemá do těch politických sporů vstupovat a striktně se držet textu Ústavy a provádějících ji zákonů.
Čtěte dále:
KOMENTÁŘ: Prezident Pavel vyhrál bitvu, ale nemusí vyhrát válku
Dva ústavní soudci byli proti: Soud zasahuje do politického dění
Rychetský k summitu: Vláda vědomě porušuje ústavu. Je to gangsterství
Macinka: „Soudruh prezident rozehrál pokus o ústavní puč“