Historik Placák: Dnešní demokraté jsou stejně neschopní jako jejich předchůdci v únoru 1948

ROZHOVOR: Před 78 lety, 28. února 1948, provedli komunisté státní převrat. Následovala masivní emigrace, teror proti demokratům a ekonomický úpadek naší země. „Demokracie je opět ohrožena. Nejen v naší zemi, ale v celé Evropě,“ řekl serveru PrahaIN.cz Petr Placák, bývalý disident a historik.

Jak dnes lze charakterizovat komunistický puč z února 1948 a co mu předcházelo?

Samotný převrat byl jen třešničkou na dortu celého poválečného vývoje, který začal už za druhé světové války. Byl výsledkem naprostého selhání tehdejších demokratických stran v čele s prezidentem Benešem. To, že jsme se pak stali ruskou gubernií, je z velké části jejich zásluha. Vývoj nezačal až v roce 1945, ale už po Mnichovu v roce 1938, protože socializace a nacionalizace společnosti běžela už během protektorátu. Národní fronta na tento stav po válce navázala. Převrat byl už jenom razítko na vývoj, který probíhal předtím. Klíčovou roli v těchto událostech hrál odsun, respektive vyhnání, sudetských Němců. To byla věc, kterou si bolševici českou společnost zavázali ve zločinu tak, jak to dělá mafie. Místo toho, abychom potrestali pachatele a postavili je před řádný soud, jsme zvolili kolektivní vinu a kolektivní krádež. To nás nepronásledovalo pouze v dobách komunistického režimu, ale pronásleduje nás to dodnes. Jak víme, třeba Miloš Zeman s tím vyhrál prezidentské volby.

Demokratický systém byl v únoru 1948 poražen během několika dnů. Proč?

Na tento vývoj bylo zaděláno celé tři roky od konce války. Komunisté na tom pracovali s pomocí zbytku demokratických stran, které přistoupily na to, že budou některé strany zakázané. Přistoupily také na zavedení cenzury a podobně. Bylo jenom otázkou času, kdy nějaký „únor“ proběhne.

Kdy komunisté po převzetí moci rozpoutali největší teror?

První rok se snažili chovat tak, jak slibovali ve svém programu ve volbách v roce 1946. V něm tvrdili, že budou podporovat malé a střední podnikatele, soukromé zemědělce a podobně. Samozřejmě to byla absolutní lež. Tvrdý teror začal během roku 1949, vyvrcholil v roce 1950 a v padesátých letech.

Je pravda, že pokud by komunisté převrat neprovedli, v dalších volbách by už nezískali takovou podporu jako v roce 1946?

Ano, to je pravda. Volby do parlamentu se měly v Československu konat v květnu 1948. Proto se komunisté obávali, že by v těchto volbách ztratili hlasy.

Občas se ozývají hlasy, které kritizují některé představitele současných demokratických stran. Svými kroky prý připomínají neschopnost demokratů v roce 1948. Souhlasíte?

Ano, vidím to úplně stejně. Příkladů je mnoho. Například minulá vláda složená z demokratických stran nebyla schopná účinně zasáhnout proti dezinformačním webům a různým trollům, kteří výrazně ovlivňují veřejné mínění. Nedokázala se například vypořádat s tím, že ruské velvyslanectví neoprávněně užívá pozemky, které ruskému státu nepatří. Soudy naopak stíhaly aktivisty, kteří na tento skandální stav poukazovali. Demokraté jako vládní představitelé suverénní země prokázali totální neschopnost řešit i řadu dalších základních věcí. Jde o celkovou neschopnost, naivitu a nekompetentnost. Prostě všechno dohromady. Ale nevidíme ji jenom v politice, ale ve všech oborech lidské činnosti. Neschopnost profesionálně na úrovni pracovat a mít součinnost v určitém kontextu. To komunisté v naší zemi úplně zničili na celá desetiletí.

Souhlasíte s tím, že dnešní situace vykazuje podobné prvky s únorem 1948?

Podobnost je v tom, že jsme prostřednictvím voleb do Poslanecké sněmovny legitimovali politický extremismus. Stejně jako naši lidé po válce legitimizovali komunistickou totalitní stranu. Tehdy to bylo pochopitelné z toho důvodu, že společnost byla vystrašená nacistickou okupací. Ovšem dnešní příklon k extremistickým stranám je nepochopitelný. Už proto, že dnešní životní úroveň je nesrovnatelně vyšší, než byla před listopadem 1989.

V čem podle vás spočívá největší nebezpečí pro demokratický systém?

Demokracie není ohrožena pouze v naší zemi, ale v celé Evropě. Tuto situaci mimo jiné ovlivňují sociální sítě, které mají obrovský vliv na veřejné mínění. Volně zde působí množství různých skupin a falešných účtů podporovaných Ruskem, které vede kybernetickou válku proti Evropě s pomocí západních technologických firem. To je absurdní stav, jak vystřižený ze slavného románu Josepha Hellera Hlava 22.