foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Milada Horáková
ROZHOVOR: Češi si 27. června připomínají pochmurné výročí. Před 75 lety zavraždil komunistický režim Miladu Horákovou, když ji předtím odsoudil k smrti ve skandálním vykonstruovaném procesu. „Komunisté byli přesvědčení, že mohou cokoliv. Představují jakýsi druh gnostické sekty, ty ohrožují svět už od dob starověku,“ řekl PrahaIN.cz Petr Placák, bývalý disident, historik a vědecký pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů.
Komunisté ihned po převzetí moci začali zatýkat a vraždit. Šlo o předem připravený záměr?
Samozřejmě. Nástup komunistů po únorovém puči v roce 1948 se dá přirovnat k útoku vlčí smečky. Nevím ani, jakým termínem to označit, aby to přesně vystihl. Komunisté byli skálopevně přesvědčeni, že mají poslání, že tedy mohou v podstatě dělat cokoliv. A také, že cokoliv mohou ospravedlnit, a to včetně poprav nevinných lidí, včetně žen. Všechno, co jim stálo v cestě, muselo být podle jejich přesvědčení jakýmkoli způsobem zlikvidováno a sprovozeno ze světa. A to také činili.
Vražda Milady Horákové byla označena za jeden z nejhorších komunistických zločinů. Souhlasíte?
Ano. Šlo o to, že komunisty byla popravena žena, navíc matka malé dcerky. Tím je to samozřejmě exponované. Podle mě ale nejhoršími zločiny, které mají komunisté na svědomí, byly četné vraždy protinacistických odbojářů. Komunisté se sami stavěli do pozice předních bojovníků proti nacismu. Přitom vlastně první lidi, které zlikvidovali, tak z nich byla celá řada protinacistických odbojářů. A to nejen nejenom ze západu, ale i z východu, včetně celé řady velitelů Slovenského národního povstání. Ostatně i popravená Milada Horáková a Záviš Kalandra byli součástí protinacistického odboje.
Jakou roli sehrály pozdější procesy, kde rovněž padaly rozsudky smrti, například v Babicích? Nebo případ faráře Toufara?
To už byla další fáze teroru, který komunistický režim rozpoutal. Bylo to v době, kdy se neohlíželi vůbec na nic. Procesy a popravy soukromých zemědělců, kněží, příslušníků inteligence a podobně používali komunisté jako nástroj na zastrašení široké veřejnosti. K upevnění a stabilizaci režimu.
Komunistické partaje nikde na světě nebyly klasickými politickými stranami. Kdo tedy vlastně byli komunisté?
Jsem přesvědčen o tom, že komunisté jsou jakými druhem gnostické sekty. Ty ohrožují společnost a svět už od dob starověku. Toto krajně nebezpečné společenství za použití určité terminologie hlásá, že veškerý současný svět je od „ďábla” a je třeba ho celý zničit. A na jeho troskách pak vybudovat novou, spravedlivou společnost „svatých”. To samé platí i o nacistech a o nacismu. Jsou to ideologie, které vyznávají příslušníci určitého druhu gnostické sekty a dovedli je k šíleným závěrům. Tyto ideologie vyznávají lidé, kteří mají určitým způsobem nastavenou svoji psychiku a myšlení. Jde pořád o stejný druh lidí. To platí i o současné době.
To vysvětluje, proč lidský život nemá pro nacisty ani komunisty žádnou cenu?
Ano, a nejenom lidský život, ale celý stávající svět tak, jak ho známe. Nacismus i komunismus, tedy dvě zločinecká hnutí, mířily a míří k vytvoření nové společnosti a takzvaného nového člověka. Starý člověk pro nacisty a komunisty neměl a nemá vůbec žádnou cenu. Proto musel být neustále pod dozorem. A je úplně jedno, o koho jde. O žida, křesťana nebo o kohokoli jiného. To jsou pro komunisty pouhé pomocné kategorie.
Měla být po listopadu 1989 zakázaná komunistická strana?
Ano. Byl jsem jeden z těch, kteří prosazovali zákaz komunistické strany. Jsem přesvědčen o tom, že by to bylo prospělo celé společnosti i samotným soudruhům k určité sebereflexi. Byli jsme naivní. Domnívali jsme se, že pokud v naší zemi vznikne svobodná společnost, tak lidé, kteří měli prospěch z minulého systému, ať už jako jeho aktivní tvůrci, nebo ti, kteří se jenom vezli, tak že poznají výhody svobodné společnosti. Mysleli jsme si, že se poté rozejdou s ideologií, které věřili i s tím, jak žili předtím. To bylo velmi naivní. Žádnou sebereflexí neprošli. Naopak. Dnes vidíme, že se u nás někteří snaží obnovit to, na čem fungovala společnost před listopadem 1989. Tito lidé budou v naší společnosti vždy. A je úplně jedno, jak se jmenují. Jestli to jsou nacisté, komunisté nebo třeba národní socialisté. Kolik jich bude, záleží na kvalitě demokracie a svobodné společnosti. Vždy platí, že v okamžiku, kdy parlamentní demokracie dobře nefunguje, tak moc získávají populisté. To pořád platí.