Hledá se restaurátor Josefa Mánesa... Scheinherr chce vypsat inzerát, lidé se smějí

Vedení hlavního města chce hledat restaurátora Josefa Mánese. Věří, že se mu povede zachránit experiment, který předcházející vedení města udělalo s akademickým malířem Jirčíkem, který vyhotovil „technologickou kopii“ Mánesova Kalendária na pražském orloji, kterou někteří považují za výsměch.

Před pár týdny vzbudila rozruch kauza rekonstrukce Mánesova kalendária při příležitosti velké rekonstrukce staroměstského orloje před několika lety. Klub Za starou Prahu upozornil na výrazné odlišnosti zrestaurované podoby od originálu a dokonce kvůli tomu padla stížnost k Památkové inspekci.

Původní kalendárium namaloval Josef Mánes roku 1866, na Orloji Staroměstské radnice se roku 1882 objevila jeho kopie. Při velké rekonstrukci se jejího oživení chopil akademický malíř Stanislav Jirčík, který ale dílo pojal po svém.

„Při kopírování Mánesova orlojního kalendária jsem předpokládal, podle logiky pojmu kopie, že v co největší míře vystihne autorský záměr má- nesův, se všemi, třebas i úsměvnými detaily, jako je například Mánesova postava znamení Vodnáře v podobě Vodnářky atd. Tedy obrazy kalendária, známé v povědomí již více jak 150 let. Autoři „kopie“ nicméně pojali jiný záměr „inovativní", a řadu motivů pozměnili…Začal bych od detailu bohatství dlouhých rozevlátých vlasů Mánesovy originální postavy znamení Panny v porovnání s nynější, značně co do vlasů ,oškubanou',” uvedl Milan Patka, který za klub stížnost podal.

Dílo akademického malíře Jirčíka vyvolalo velký rozruch na sociálních sítích, padly žertovné poznámky, že na Západě by s nebinárním vyobrazením pohlaví postav slavil úspěch, stejně jako s vyobrazením vodnáře jako mulata.

„Třeba je z Moravy, nemá rád Prahu a dodneška se tomu s kumpánama ve sklépku chechtá,“ zabil to další z diskutujících.

Sám autor tvrdí, že podle smlouvy o dílo měl zhotovit „technologickou kopii“, což znamenalo, že pokud bylo dílo proměněno „druhotnými zásahy“, musel je vrátit do původního stavu. Technologické kopie podle něj znamená, že restaurátor se vžije do představ původního autora. Proto se vžil do Josefa Mánesa. Trvá na tom, že žádnou z maleb „nedezinterpretoval“.

Když se o kauze začalo mluvit, rozhodl se magistrát nakonec, že Jirčíkovo dílo nechá nahradit.

„V současnosti probíhá jak technická, tak umělecká analýza současného kalendária a příprava zadání nového díla,“ sdělil pro iDnes.cz náměstek primátora Adam Scheinherr.

Scheinherr ale také uvedl, že magistrát pro nové dílo chce oslovit „uznávané restauratéry díla Josefa Mánesa“. Takto jej cituje iDnes.cz.

Jeho výrok vzbudil na sociálních sítích skoro stejné veselí, jako vysvětlování pojmu „technologická kopie“ od malíře Jirčíka.

Inženýra Scheinherra někteří šetrně poučují o významu pojmu „restauratér“, který obnáší provozovatele restauračního zařízení. Osoby mající v tomto směru zkušenost s Josefem Mánesem, zemřelým v prosinci 1871, již bude magistrát oslovovat mimořádně komplikovaně a dá se očekávat, že toto poptávací řízení skončí neúspěchem.

„Nejsem si teda moc jistá, jestli jim to zrovna restauratér opraví, ale koneckonců.... hůř než tohle už to asi nedopadne,“ poznamenala novinářka Irena Ryšánková.

Pokud by hledali restaurátora obeznámeného s dílem Josefa Mánesa, byla by nejspíš perspektiva výrazně nadějnější.

Experti v oboru záchrany a odborných oprav uměleckých děl se totiž označují jako „restaurátoři“. Z francouzského „restaurer“. Restauratér také obnovuje a někdy zachraňuje, ale zcela jiné věcí.

Pokud by ale vedení města přesto trvalo na restauratérovi, doporučujeme zahájit hledání v hostinci U Krále brabantského na Malé straně, kde se hosté restaurují již od roku 1375, případně v restaurantu U Fleků, která je v provozu kontinuálně od roku 1499. Obě krčmy mohl Mánes navštěvovat v časech svých studií, kdy platil za vyhlášeného pražského bohéma.

A jejich provozovatelé byli v té době skutečně uznávanými restauratéry, se značnou pravděpodobností též restauratéry Josefa Mánesa.

Pokud jde o konkrétní osoby, vlastnictví restaurace U Krále brabantského se v Mánesových časech měnilo poměrně turbulentně, včetně vraždy majitele Václava Petráně jeho předchůdcem Antonínem Hrdličkou v prosinci 1884, která patří k nejslavnějším legendám staré Prahy.

Restauraci a pivovar U Fleků po celé devatenácté století vlastnila rodina Pštrossova a byla to zlatá éra podniku.

V roce 1866, kdy Mánes maloval slavné kalendárium, se však zdržoval především na zámku v Čechách pod Košířem, který je paradoxně na Moravě, což by vedení města mohlo zmást. Mánes se zde zdržoval na pozvání svého přítele hraběte Silva-Tarouca kvůli počínajícím psychickým problémům. V místních restauracích by vedení mohlo případně zapátrat rovněž.