Hrůza hrůz, já to tam viděl, řekl Kocáb k dění na Ukrajině

08. 04. 202414:14

foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Exministr, hudebník a skladatel Michael Kocáb.

ROZHOVOR: „V úvahu ale připadá varianta, že by se agrese Ruska mohla rozšířit až do této podoby. Nechci někoho strašit, ale vyloučit to nelze. Pořád ale ještě nevěřím tomu, že by Putin chtěl pokračovat dál tažením na celou Evropu. Myslím si, že snad až takový šílenec by nebyl. Bylo by dopředu jasné, že prohraje,“ řekl portálu PrahaIN.cz exministr, hudebník a skladatel Michael Kocáb na adresu Vladimira Putina.

V roce 1990 jste byl jako poslanec tehdejšího Federálního shromáždění předsedou komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z území bývalého Československa. Jak se teď díváte na to, že Ukrajina už dva roky čelí ruské invazi?

Je potřeba si uvědomit jednu věc. Od roku 1968 měli Rusové na našem území a na území Polska a Maďarska 900 tisíc příslušníků armády. Byla to obrovská síla. K tomu rodinní příslušníci důstojníků, technický personál atd. Obrovské množství zbraní i vojáků. Zatím je toto množství nesrovnatelné s tím, co nyní nasadili na Ukrajině. Na druhé straně už válka trvá dva roky, tak se možná množství nasazené na Ukrajině už pomalu vyrovnává. Putin tam nastupoval s dvě stě tisíci vojáky. V roce 1968 měla okupační armáda, která přepadla Československo, půl miliónu vojáků.

Na dlouhých dvacet let…

Ano. Potom se ale udělala skulina ve vedení Kremlu, protože nastoupil Michail Gorbačov. A ten umožnil zahájit v roce 1990 odsun ruských vojsk z našeho území, ačkoliv proti tomu velmi protestovali jestřábi v Kremlu. Snažili se odsun zastavit, natahovat a podobně. Vůle generálního tajemníka a tehdejšího ministra zahraničních věcí Sovětského svazu Eduarda Ševardnadzeho ale byla silnější, a tak se odsun vojsk podařilo prosadit. Za to dnes Gorbačovovi i Ševardnadzemu děkujeme. Současná situace je komplikovaná v tom, že na ruském trůnu sedí někdo jiný, než byl Gorbačov. Vladimír Putin se spíš podobá Stalinovi. Troufá si nepředstavitelným způsobem vyhrožovat Evropě a potažmo celému světu.

Proč někteří evropští politici ustupují Putinovi?

Slabší a populističtí lídři evropských zemí se z jeho výhrůžek mohou hroutit. Buď v obavě, že na ně také dojde řada, anebo z nějakých dalších, možná i osobních inklinací. To je třeba zřejmě i u Fica na Slovensku. Na jedné straně máme semknutou Evropu, na což jsem hrdý, a na druhé straně je zbyteček států, ve kterých jsou někteří politici jako uhranuti tou bývalou sovětskou mocí. To je Maďarsko a dnes bohužel i slovenská vláda. Tady se dá opět navázat na rok 1968, kdy na jedné straně stál Dubček, Černík, Smrkovský a na druhé straně Biľak, Husák a tehdejší ministr obrany ČSSR Martin Dzúr, který vydal československé armádě rozkaz nebránit ruské armádě v postupu.

Jde pouze o jakýsi nedůležitý výstřelek, nebo představuje tato linie reálné nebezpečí?

Jde o velmi nebezpečnou politiku a rozumnější mají z tohoto vývoje oprávněné obavy. Pokud Fico zaujímá tuto pozici, tak je to z hlediska občanů těžko průstřelné. Jestliže bude pokračovat dál tímto způsobem, tak to může vést ke spojenectví s Maďarskem. A ze strany Evropy až k jakémusi rozštěpu. Jednalo by se sice o jakýsi méně důležitý odštěpek, ale téměř na hranici s Ruskem. Teď bude hodně záležet na tom, jak na Slovensku dopadnou volby prezidenta. Pokud by hlava státu dokázala vyvažovat Ficův vliv, bylo by to při vší složitosti dobré. Ovšem Pellegrini to určitě nebude, že.

BIS rozkryla ve spolupráci s dalšími evropskými službami vlivové operace v Evropě, které prý financovala Ruská federace. Web, který se tvářil jako nezávislý, šířil například dezinformace o válce na Ukrajině. Jak se dá bránit proti ovlivňování veřejného mínění?

Odhalení BIS vedla k rozšíření sankcí proti těm zmíněným subjektům. To nebyla místní proruská pátá kolona, ale ruská diverzní centrála. Vliv těchto centrál je značný a hodně lidí těmto nepravdivým informacím podléhá. Možná je to patrné víc na Slovensku. Musíme se proti tomu bránit a bránit se tomu nedá jinak než zdravým rozumem. Přesvědčil jsem se, jaká je na Ukrajině realita. Koncem ledna jsem byl na Donbasu, patnáct kilometrů od fronty. Projeli jsme tu oblast od Charkova dolů a na vlastní oči jsme viděli spálenou zemi, kde Rusové ničí všechno, co jim přijde pod ruku. Denně tam posílají desítky útočných dronů, pálí dělostřelectvo a posílají rakety. Pokud má někdo pochybnosti o tom, co se na Ukrajině děje, tak snad pro něj platí pořekadlo, kdo nevěří, ať tam běží. Anebo používat zdravý rozum.

Představitelé Ruska vysvětlují invazi na Ukrajinu nejrůznějšími argumenty. Jsou snad některé z nich relevantní?

Ne. To, jak ruská armáda devastuje a ničí Ukrajinu, je naprosto nepřijatelné a Putin to nemůže omluvit nijak. Jakýkoliv Putinův argument slábne při pohledu na to, co ruská armáda na Ukrajině provádí. To je hrůza hrůz. Znovu připomínám, viděl jsem to na vlastní oči.

Někteří pamětníci přirovnávají invazi na Ukrajinu s útokem nacistického Německa na Evropu...

To, co se na Ukrajině děje, někomu může připomínat druhou světovou válku. Myslím si ale, že zatím ještě pořád nemá válka na Ukrajině charakter útoku na Evropu v začátku druhé světové války. Tehdy se dal do pohybu velký invazní sbor německé armády. V úvahu ale připadá varianta, že by se agrese Ruska mohla rozšířit až do této podoby. Nechci někoho strašit, ale vyloučit to nelze. Pořád ale ještě nevěřím tomu, že by Putin chtěl pokračovat dál tažením na celou Evropu. Myslím si, že snad až takový šílenec by nebyl. Bylo by dopředu jasné, že prohraje.

autor: Bob Asher

Facebook Twitter Google Plus