foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Ivan Langer
ROZHOVOR „Politici vládních stran selhávají v komunikaci a v přesvědčování lidí. Když se dívám, co se děje a formuje na české politické scéně, tak ještě pořád považuji současnou koaliční vládu za menší hrozbu pro nás všechny,“ řekl serveru PrahaIN.cz Ivan Langer, zakládající člen ODS a bývalý ministr informatiky a vnitra.
Během 34 let prožil Ivan Langer v řadách ODS okamžiky, kdy se stala jednou z nejvýznamnějších politických formací v Česku. Byl ale i svědkem dramatických momentů, kdy jeho strana prožívala těžké, krizové okamžiky a volební prohry. Několikrát se přímo podílel na volebních kampaních. Vždy trval na tom, že ODS nesmí odbočit z původní pravicové a liberálně konzervativní politické linie a ze svého programu.
Analytici a politologové shodně uvádějí, že všechno nasvědčuje tomu, že strany vládní koalice v podzimních volbách neuspějí. Jak vidíte situaci vy?
Nevím, jestli o tom chci vůbec mluvit. Obávám se, že nyní nemám vnitřní sílu a dostatek intelektuální energie to rozvádět.
Vidím na vás, že nejste zrovna v radostném rozpoložení…
To je pravda. Jsem z toho takový rozpačitý. Pořád ale platí, že výsledky se počítají až po uzavření volebních místností a sečtení všech lístků.
Sledujete také ty aktuální posuny na politické scéně?
Samozřejmě. A ještě pořád považuji současnou koaliční vládu za menší hrozbu pro nás všechny, než to, co nám eventuálně hrozí, když se dívám, co se děje na české politické scéně.
V čem tedy podle vás udělali koaliční politici největší chyby?
Myslím, že po vyhraných volbách vzbudili u lidí velká očekávání. Slovy klasika Járy Cimrmana, pak přišlo velké zklamání. Řekl bych, že to je dáno tím, že koaliční politici nastoupili do vlády zcela nepřipravení. Historicky jsme měli vždy jasný koncept toho, kdo se jaké oblasti bude věnovat, co bude dělat. Petr Fiala ale pojal svou misi jako projekt 108 hlasů a udržení koalice za každou cenu. A to i za cenu velkých programových ústupků a vymizení identity ODS. Do toho pak přišla válka na Ukrajině a úplná změna mezinárodní politické situace. Teď jsme svědky toho, že se formuje nový světový řád. Jiný než ten, na který jsme byli doposud zvyklí. To má samozřejmě i praktické důsledky. Například v tom, že se nutně musí doplnit priority. Je třeba změnit přístup k zajištění naší bezpečnosti, ale nedá se to už komunikovat tak, jak je to komunikováno nyní. Že jsou to tři procenta HDP a nic víc. Protože nejde pouze o ta tři procenta. Vláda musí především vysvětlit, proč se to děje. Myslím, že v této komunikaci a v přesvědčování lidí koaliční politici selhávají.
Znám řadu dlouholetých členů ODS, kteří byli velmi aktivní, ale ze strany odešli s tím, že ODS podle nich už není pravicovou, konzervativní stranou. Jste pořád členem?
Svoje dilema jsem si vyřešil. Ještě jsem členský příspěvek na příští rok zaplatil.
Myslíte si, že se ODS vrátí k původní politické linii?
Nevím. Nejsem si tím úplně jistý. Zejména nevidím nikoho, kdo by to mohl vracet zpátky. To je pro mě asi ten největší důvod melancholie a smutku. Jít do politického souboje, bojovat a prohrát, to není nic špatného, nic zavrženíhodného, je to naprosto přirozené. Jednou vyhrajete, jednou prohrajete. Ale musí tam být ve vás, v tom týmu, odhodlání a vůle bojovat. A také vědět, za co bojujete. To v ODS hledám a nenacházím.
Co by se muselo stát, abyste přestal být členem ODS? Rozhodnete se třeba na základě volebního výsledku?
Volby jako takové jsou impuls, který může přinést do života ODS něco nového a jiného než doposud. Nebo to bude potvrzením melancholie a smutku, který z ní nyní mám. A pokud by výsledkem voleb měl být nějaký slučovací sjezd a zánik ODS, tak v tom mám také naprosto jasno. Nemá smysl setrvávat někde, s čím se nemůžete ztotožnit. Nebo budeme všichni překvapeni. Pořád ještě věřím, že ODS neřekla poslední slovo. A také, že výsledek voleb bude zcela jiný, než co teď volební průzkumy naznačují. To pak s respektem zasalutuji, řeknu: Mýlil jsem se. A stejně asi skončím.
Na politické scéně se vynořují různé koalice, vznikají hnutí a podobně. Máte z těchto aktivit obavy?
To bych neřekl. Myslím si ale, že to, co se teď děje v české politice, je logická reflexe výsledku minulých parlamentních voleb. Tehdy došlo k obrovskému propadu odevzdaných hlasů, kdy dvěma politickým subjektům, což byla Přísaha a ČSSD, chybělo několik málo tisíc hlasů a volební mapa by dnes vypadala úplně jinak. Ta integrace stran, které nechtějí skončit v propadlišti, je logickou reakcí právě na toto. Dodávám jen, že žádný ze subjektů, které se teď tak agregují dohromady, není politickou stranou mého gusta. Domnívám se spíš, že se jedná o strany, které s jistou dávkou nadhledu lze označit za extrémistické. A mají úplně jiný hodnotový systém, než je ten můj.
Mohou tyto subjekty přímo ohrozit demokracii v naší zemi?
To se, myslím, bát nemusíme. Nicméně, nežijeme ve vzduchoprázdnu. S velkým zájmem nyní sleduji to, co se děje v Americe. Sám si říkám, nakolik otcové zakladatelé nastavili systém brzd a protiváh dostatečně robustně, aby v USA zvítězila vláda práva, a aby si jednotlivé moci, státní, výkonná, zákonodárná a soudní, dokázaly najít optimální formu koexistence. Aby nedominovala jedna na úkor druhé nebo dokonce i třetí. Je to na Američanech, jak to vidí, jak to snesou a kam to půjde. Nepochybně ale žijeme ve výjimečné době, kdy se překresluje politická mapa. Kdy ten, kdo byl jasným spojencem, je takovým spojencem - nespojencem. Kdy mají ambice promlouvat do světového řádu logicky i jiné země, než jsme byli zvyklí. A k tomu sledujete a čekáte, nakolik ta změna přinese reflexi do Evropy a do chování Evropské unie.
Pokud volby pro ODS dopadnou špatně, bude schopná najít osobnost, která by mohla eventuálně nahradit Petra Fialu? A která ji vrátí zpátky na prapůvodní politickou linii?
Na to neznám odpověď. Je to otázka, která ve mně vzbuzuje zvědavost, a která je příčinou toho, že jsem ještě členský příspěvek zaplatil a zůstávám členem ODS.
Ivan Langer vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V listopadu 1989 se aktivně zapojil do studentské stávky a stal se členem univerzitního a celostátního stávkového výboru. V roce 1991 vstoupil do ODS a patřil mezi zakládající členy. Později byl kongresem ODS zvolen místopředsedou, od roku 1996 do roku 2010 byl poslancem. Byl rovněž místopředsedou Poslanecké sněmovny a od roku 2006–2009 i ministrem vnitra.