foto: Georgi Bidenko pro PrahaIN.cz/Ivan Pilný
ROZHOVOR: „Jak jsem si při začátku politické kariéry myslel, že politická kultura je na dně, tak jsem se přesvědčil, že dno je mnohem hlouběji,“ říká v rozhovoru pro server PrahaIN.cz bývalý ministr financí Ivan Pilný.
S Ivanem Pilným naše redakce hovořila během prvního sněmu nové politické strany GEN. Ptali jsme se ho tedy jak na toto uskupení, tak na hnutí ANO, kde několik let působil. V rozhovoru mimo jiné rozebírá současnou politickou scénu a náladu ve společnosti.
Co vlastně děláte na sněmu GEN a jaká tady bude vaše úloha?
Já jsem šťastný politický bezdomovec. Vyhovuje mi to. O funkci jsem v žádném případě nepřemýšlel. Spíš mi jde o to, že se mě lidé ptají, a to velmi často, zná mě kdekdo, koho mají volit. A já na to nemám odpověď. Nevím sám. Já tedy hledám subjekt, který dokáže opustit takové to rozdělování společnosti. Subjekt, který dokáže lidi vyzvat k aktivitě, dokáže hledat mosty, ne příkopy, nebude ukazovat prstem, ale něco dělat. Věřím, že GEN se o to pokouší a mohl by v tom uspět. To je důvod, proč tady jsem.
Říkáte, že nevíte, koho byste volil. Kdy tohle začalo?
To asi přišlo v době, kdy jsem opustil politiku. Je to přes dva roky. Deset let jsem byl v politice s vědomím toho, že se snad něco může změnit. Jak jsem si při začátku myslel, že politická kultura je na dně, tak jsem se přesvědčil, že dno je mnohem hlouběji. A dneska, když vidím, že jediný cíl prakticky všech subjektů, které kandidují, je vyhrát volby za jakoukoliv cenu pod jakýmkoliv heslem, které je často absolutně nesplnitelné, tak na to nemám odpověď. Hledám lidi, kteří přemýšlejí trochu jinak a vrací se k tomu zdravému rozumu. A k tomu, co je potřeba udělat, ne ukazovat prstem, kdo to zavinil.
Každý chce vyhrát volby za jakoukoliv cenu. Bylo to stejné za vaší politické kariéry?
Vyhrát volby je důležité, protože když chcete něco změnit, tak musíte být tam, kde se to dělá. To je bez debat a nic proti tomu nemám. Ale nemůžete to dělat za takovou cenu. Já jsem v Parlamentu byl čtyři roky, to v naší bývalé straně ještě byli právníci, podnikatelé, doktoři, pak se to změnilo na lidi posbírané z ulice, jejichž jediným cílem je nechat se znovu zvolit, aby brali těch 100, 120 tisíc. To je hrozné. Každý má někde hranici, kterou nechce překročit, já jsem ji překračoval hodně dlouho, nakonec jsem odešel. Jak už jsem říkal, hledám lidi, kteří hledají ne co pro ně může udělat tento stát a země, ale co oni můžou udělat pro to, aby se to změnilo.
Spousta politických stran volí rétoriku útočení na jeden subjekt. Na vládu, Babiše... U GENu jsem tohle neviděl. Zatím.
Víte co, ukazování prstem opravdu nedává žádný smysl. Je potřeba přemýšlet o budoucnosti a co je potřeba udělat. Protože budoucnost buď tvoříme, nebo jsme její obětí. A ukazovat prstem, kdo co zavinil, je strašně jednoduché. Nedává to žádný smysl, je to jen negativní kampaň, kde osočujete kohokoliv z čehokoliv. Můžete to tak prodávat, ale nikam se to neposune.
Před více než deseti lety jste pomáhal zakládat stranu Občané, tam to ale moc nevyšlo. V čem by to teď mělo být jiné?
Já teď žádnou stranu nezakládám. Ale ten prostor tady je. Měřítko středo, vpravo, vlevo nedává žádný smysl, o tom to vůbec není. Je potřeba mluvit k lidem jednoduše, aby tomu rozuměli, jaké jsou odpovědi na to, co je trápí. Co bude se zdravotnictvím, co bude se školstvím, co bude s důchody. Je třeba tyhle věci pojmenovat a řešit.
Říkáte, že rozdělování vpravo, vlevo nedává žádný smysl.
Nedává.
Vy jste to nikdy nerozděloval?
To máte těžké. Já, když tehdy vstupoval do ANO, tak se to mělo chovat středopravicově, ale pak se z toho stalo něco, co ztratilo jakékoliv měřítko, protože je to strana jednoznačně populistická. Absolutně. Řadit ji do nějaké škály, kterou tak mají rádi politologové, to ať si ji někam zařadí, ale důležité je to, že je to čirý populismus.
Přispívá to k napětí ve společnosti?
To nevím. Ale bohužel stále existuje velké množství lidí, které věří někomu, kdo říká, že udělá něco, co přitom zdravý rozum říká, že není možné. Někdo to slíbí a pak to samozřejmě neudělá, protože neví, jak to udělat. Jsou lidi, kteří těm slovním spojením věří.
Když sledujete zahraniční politiku, je to tak všude? Třeba v Evropě.
Jedna věc, která je výrazně různá, je vědomí politické odpovědnosti. Stačí, když uděláte malý průšvih. Dejme tomu, že zaplatíte hotel pro milenku. Lidi na základě takových věcí rezignují. Ale tady, když někdo někomu ukáže, že rozlil nějaké mléko, tak se kolem toho šíleným způsobem mlží, až to nabobtná a pak to exploduje. Ale nikdo neřekne: já jsem to podělal, jdu od válu. To je výrazně odlišné od těch zemí, kde má demokracie hlubší kořeny. Bez debaty.
Jinak samozřejmě populismus je v každé zemi. Proč vyhrál Trump volby? I když celá řada věcí, co udělal, je správně, tak zároveň celá řada z nich je úplně mimo mísu, a vůbec se udělat nedá. Ještě je důležité říct, že v zemích, kde je demokracie, je ten populismus limitován určitými zábranami, které tam stojí. Americký prezident má obrovskou moc, ale nemůže dělat všechno. To samé je v Británii nebo jinde. Jsou tam limity z hlediska práva a transparentnosti, za které když se posunete, tak z té politiky vypadnete.